Článek
Tohle je moc zvláštní pocit. Sedím za volantem devítitunového náklaďáku Tatra Force, který rozvážně křižuje kopřivnický zkušební polygon, zatáčí, zrychluje i zpomaluje – ALE JÁ HO NEŘÍDÍM! Přestože sedím na sedadle řidiče, nešlapu na pedály (no dobře, přiznávám, že mám nohu těsně nad brzdovým pedálem) a jen nervózně sleduji samovolně se točící volant přede mnou. Celé auto totiž obyčejným dálkovým ovladačem pro RC auta řídí pan doktor Tomáš Klein z VŠB (Technická univerzita Ostrava, katedra Elektrotechniky a informatiky) stojící na ploše polygonu.
Náklaďák řízený dálkovým ovladačem pro RC auta? Z toho je ten chudák za volantem, na který nesmí sahat, pořádně nesvůj…
Skutečný náklaďák na dálkové ovládání? To by klidně mohla být budoucnost pracovních strojů Tatra například pro použití v dolech nebo při nebezpečných akcích hasičů a vojáků, kdy ztráta techniky nevadí, ale ohrožení lidských životů v kabině vozu už ano.
Přesně pro takhle náročné podmínky byla vyvinuta třetí generace Tatry Force, která se po ukončení produkce kabin klasického modelu T815-2 Terra stává ještě důležitější součástí výrobního programu Tatra – především s výhledem do budoucnosti. „Tatra je dnes na stejném rozhraní jako v roce 1982 a 83, kdy se připravovala výroba T815 a kompletně se obměnil sortiment. Nyní rozjíždíme výrobu třetí generace Force a k tomu představujeme druhou generaci Phoenix,“ vysvětluje Radomír Smolka, člen představenstva společnosti Tatra Trucks zodpovědný za vývoj a výzkum.
Třetí generace Force je pro Tatru přelomovým modelem důležitým pro budoucnost.
Zatímco Phoenix je primárně civilním strojem (ačkoliv Tatra Trucks jej nabízí i ve vojenských verzích a Tatra Defence Vehicle pro ně vyvinula a vyrábí pancéřované kabiny), Force je určená pro nejdrsnější podmínky. Vždy tak musela být „blbuvzdorná“, ale s novou generací získala zase další balík nezbytné elektroniky. „Force je kompletně vývoj Tatry, s třetí generací přecházíme se zcela novou kabinou, elektronickou platformou a přístrojovým vybavením,“ doplňuje Radomír Smolka.
Design nové Force si vysloužil prestižní ocenění. Ale mezigeneračních změn proběhlo mnohem víc.
Jistě jste zaregistrovali, že za design nové kabiny dostala Tatra prestižní cenu Red Dot, ale až pohledem dovnitř naplno oceníte mezigenerační technický skok. Ne že by nová Force měla uvnitř domácí kino jako moderní osobní auta, ale před řidičem je jednoduchý digitální přístrojový panel a i klimatizace a další funkce se zobrazují na dotykovém displeji s fyzickým ovladačem podobným iDrive od BMW. Takže už žádné analogové budíky, přepínače a páčky připomínající dobu starých škodovek, ale skutečně moderní technické vybavení, kde však klasické ovládací prvky také nechybějí.
Nová kabina kombinuje moderní přístup s odolností a vysokou ergonomií.
Právě přesun k moderní elektronické platformě umožnil integraci dalších pokrokových technologií v oblasti pohonu i řízení. „Dalo nám to určitou volnost v modifikacích. Už nyní máme Force ve verzi s motorem Euro 6, kterou požadují některé západní země i některé armády, ale postavili jsme na jejím základě také verzi s vodíkovým pohonem a následovat bude elektrická varianta s prodlužovačem dojezdu,“ odkrývá budoucnost Radomír Smolka.
Stejně jako segment osobních aut, i nákladní auta tak trochu přešlapují na místě a nikdo neví, co bude dál. Směřování k elektrickému pohonu je sice jasné, ale samotná koncepce – baterie, troleje nebo vodík – související infrastruktura a načasování jsou zatím velkou neznámou i pro firmy, jejichž život na tom přímo závisí. Tatře tak nezbývá než zkoušet prošlápnout všechny cesty.
Na tomto prototypu Tatra testuje elektrický pohon poháněný palivovým článkem.
Což zároveň znamená další vlastní vývoj, protože pro osobní auta už nějaká univerzální řešení existují, ale pro těžké náklaďáky zatím dodavatelé na policích žádné hotové elektropohony nemají – rozhodně ne tak odolné (vibrace, těžký terén, stoupání atd.) a spolehlivé, jaké Tatra pro své speciály požaduje. Tatry jako malovýrobce (v roce 2023 dodala zákazníkům 1 451 automobilů) se sice emisní limity zase tolik netýkají, ale zákazníci tyto moderní, čisté pohony poptávají, a v Kopřivnici tak nesmějí zaostávat.
Elektrický pohon dává v některých segmentech (městská doprava, doly apod.) opravdu velký smysl. Na rozdíl od osobáků vyžadují elektrické náklaďáky, které musí uvézt tuny nákladu a vyšplhat se do příkrých stoupání, nasazení vícestupňových převodovek.
Jako první z tater s alternativním pohonem vznikla ta vodíková, ale její koncepce umožňuje snadnou úpravu na bateriovou verzi s prodlužovačem dojezdu. „Naše řešení je specifické, protože jsme zkombinovali velkou baterii s možností nabíjení ze zásuvky s vodíkovým článkem, který ji při jízdě dobíjí,“ popisuje Radomír Smolka. „Můžeme tak vyzkoušet nejen funkci palivového článku, ale také Force používat i jako bateriový elektromobil. V tuhle chvíli si potřebujeme hlavně osahat nové technologie.“
Civilní sektor paralelní hybridní pohony prakticky opustil, ale pro vojenské použití dává smysl – vozidlo běžně pohání spalovací motor, ale na frontě, kdy je třeba tichý chod bez termální stopy, může jet na elektřinu.
To platí i pro automatizované, respektive v první fázi vzdálené řízení, jehož prototypová podoba již existuje v podobě upravené Tatry Force. Tento demonstrátor vznikl díky třístranné spolupráci Tatry, firmy Valeo, která na něm testuje senzory, a inženýrů z VŠB, již systém vzdáleného řízení vyvíjejí.
Vzdálené řízení dává v určitých situacích velký smysl a zároveň je mezikrokem k automatizované jízdě.
Tatra je tak jedním z mála výrobců nákladních aut, kteří se tomuto oboru věnují – právě proto, že dodává stroje pro hasiče a armádu, kde by pohyb strojů bez posádky dokázali využít. „Například aby vzdáleně řízený hasičský vůz dokázal projet do nebezpečné oblasti a sám hasit. Vojáci by zase ocenili, kdyby auta v konvoji mohla jezdit neobsazená. Jde o funkci Follow the Vehicle (v překladu Následuj vozidlo), tedy vůdčí vozidlo řízené člověkem následované autonomními vozidly. Protože ale ve vojenských konvojích jsou nejzranitelnější vůdčí vozidla, potřebovali by to vojáci ‚otočit naruby‘,“ popisuje specifické případy reálného použití Radomír Smolka.
Nová elektronická platforma třetí generace Force umožnila také integraci pokročilých senzorických systémů. Ty jsou pak základem pro automatizovanou jízdu.
Tento systém řízení tak prochází intenzivním vývojem, který zabere ještě pár let. „Cílem je, aby testovací stroje po polygonu jezdily samy. U osobních aut je situace kolem autonomní jízdy z pohledu podmínek i související legislativy složitější, ale pro náklaďáky Tatra to dává smysl. Především v uzavřených areálech s jasně definovanou trasou a minimálním pohybem lidí, jako jsou třeba doly, kde by auta mohla jezdit bez řidiče jen pod dohledem operátora.“
Třetí generace Force je tak skutečně přelomovým strojem v historii kopřivnické automobilky. Staví na osvědčených vlastnostech vozů Tatra – konstrukce s centrální nosnou rourou a nezávislým zavěšením kol se už osvědčila skvělými jízdními vlastnostmi na silnici i neobyčejnou terénní průchodností – a přidává k nim novou kabinu nejen s povedeným designem, ale především výjimečnou bezpečností a moderním vybavením. A právě nová elektronická platforma umožnila nasazení a testování nejmodernějších technologií v oblasti alternativních pohonů, automatizovaného řízení a autonomní jízdy. Tatra se tak budoucnosti nemusí bát, její stroje na ni budou připraveny.