Až pojedu příště závod spotřeby, udělám jednu důležitou věc. Takhle jsem znovu brečel

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ne že bych se nesnažil, ale na rovinu přiznávám, že pro vítězství jsem si nepřijel. V prvé řadě se mi příčí pomalou jízdou brzdit provoz, letos jsem si ani na zadek svého Enyaqu nepřilepil upozornění, že jedu závod spotřeby. Jel jsem pomaleji, než jsem zvyklý, to ano, ale méně než osmdesát jsem mimo město „svištěl“ jen tehdy, pokud jsem za sebou nikoho neviděl. Však jsem také ze všech závodníků v elektrické skupině zaznamenal nejvyšší průměrnou rychlost 57,40 km/h, vítězný Honza Říha projel trasu dlouhou 322,4 kilometru s průměrem 54,64 km/h, přičemž minimum organizátoři stanovili na 54,49 km/h, abychom se zase až tak moc neloudali.

A v řadě druhé jsme se s Mončou na palubě Enyaqu nijak neomezovali, byla to hezká zářijová sobota s teplotami nad dvacet stupňů a komfort klimatizace jsme si odepřít nedokázali. Když jsem předjížděl zadýchaný Enyaq Honzy Říhy, jehož jsem skrz zamlžené okénko stačil jen tak tak identifikovat, došlo mi, že to byla nejspíš chyba.

Do cíle jsem totiž dojel s průměrnou spotřebou 12,60 kWh na 100 km, což jsem považoval za fantastický výsledek. Pro ilustraci – Škodovka udává u Enyaqu Coupé 85 s výkonem 210 kW průměrnou spotřebu 14,5-15,5 kWh na 100 km, při loňském Economy Runu jsem dosáhl na konečných 13,79 kWh, vítězná posádka pak zapisovala 12,26 kWh. Třásl jsem se tedy minimálně na bednu, potom se však do cíle došoural Honza Říha, utřel pot z čela a čelního skla a v tabulce průběžných výsledků naskočilo 9,93 kWh… Neskutečný výkon. Honzovi gratuluju o to víc, že „závod“ absolvoval s Enyaqem vybaveným pohonem všech kol. U takového modelu najdeme v technických údajích průměrnou spotřebu 15,9-16,9 kWh.

Z původně fantastických 12,60 kWh se tak stal podprůměr, který přinesl až osmé místo. Z deseti enyaqů… Pokud bude nějaké příště, bereme trička na převlečení, vypínáme ventilaci a zadýcháváme Enyaq! Navzdory nejvyšší průměrné rychlosti totiž nemůžu říct, že bychom se vyloženě nesnažili, že bychom si těch zmíněných víc než tři sta kilometrů jenom tak projeli. Zatáčky jsem řezal, z kopce plachtil, co to šlo (to by mělo být úspornější než rekuperace, ačkoliv si to Elon nemyslí), a pod 80 km/h zpomaloval, jakmile jsem za sebou nikoho nebrzdil. Zklamání z osmého místa se tak nakonec dostavilo s nečekanou intenzitou, i druhá polovina posádky, která měla s navigací plné ruce práce, prohlásila, že takhle příště už ne. Příště už s vypnutou ventilací a všemi dalšími spotřebiči!

Ona totiž i ta bedna byla hodně, hodně daleko. Druhé elektromobilní místo brala posádka otce a syna Tomíškových za 10,75 kWh, bronz patřil manželům Pecákovým za 10,86 kWh. A co hůř, na osmou příčku jsme se dostali jen díky diskvalifikaci týmu Smíšci… Příště se budeme potit!

Ve spalovacích kategoriích si mezi benziňáky nejlépe vedl Jiří Pilný a Petr Šíma, jejichž Škoda Citigo spotřebovala na 100 km průměrně jen 2,89 litru. A to měli chlapci dost vysoký rychlostní průměr 56,23 km/h. Nafťáky ovládlo duo Martinec/Konečný, průměr 3,15 litru vybojovali se čtyřkovou Octavií s fenomenálně úsporným dvoulitrem TDI ve verzi s 85 kW.

Letos to byl už 42. ročník tohoto „závodu“ (ty uvozovky značí moji frustraci ze špatného výkonu, ale je fakt, že pod termínem závod si asi všichni představujeme spíš rychlostní disciplíny) a já jen připomínám svůj závazek pro ročník příští - žádné pohodlí, ale krev, pot a slzy a útok na průměry hluboko pod 11 kWh!