Heydrichův kabriolet i Mercedes, který předjel i cyklista. Vyrazte do muzea veteránů ve Slatinicích

Aleš Sobek je řadě lidí znám spíše jako olomoucký lékař a málokdo ví, že po svém otci zdědil dar/prokletí ve formě dokončení restaurátorských prací na sbírce rodinných mercedesů, ale i bavoráků.

Vše začalo v roce 1935, kdy Sobkův dědeček zakoupil Mercedes-Benz 200 W21 Kabriolet B, kterého se rodina nevzdala ani během temného (po)válečného období. V 60. letech byl však vysloužilý mercedes, mnohými považovaný za vrak, stále rodinným automobilem, k němuž postupně přibývaly další podobně staré typy.

Otec Aleše Sobka totiž větřil investiční potenciál, a tak tyto tehdy nechtěné veterány kupoval za pár stovek a spolu se synem je opravoval. Tím vlastně vznikala kolekce a rovněž došlo k založení přerovského veterán klubu. Po roce 1989 renovační dar (či prokletí) naplno převzal Aleš a zhostil se kompletně dokončit otcovo dílo.

Sám říká, že ještě není hotovo, ovšem podstatná část sbírky už je nastěhovaná v prostorech slatinického muzea, proto jsme neváhali a dorazili si vystavené kousky prohlédnout naživo. A víte co? Níže najdete představení těch nejzajímavějších.

Tento skoro 2,5tunový kabriolet typ B z roku 1939 má v originále 3,4litrový šestiválec o výkonu 78 koní, manuální převodovku, spotřebu 18 litrů na sto a nejvyšší rychlost 126 km/h.

Na co však hledíte není autentický druhoválečný kus, nýbrž maketa postavená pro film Anthropoid, v níž jede herec ztvárňující obávaného Reinharda Heydricha. Ovšem originál tohoto typu vozu zde mají také, ostatně stačí kouknout na úvodní snímek.

Výběrové řízení na německý lidový vůz sice ve 30. letech vyhrál Ferdinand Porsche a jeho model silně inspirovaný Tatrou V570, nicméně mezi kandidáty byl rovněž Mercedes-Benz s typy 130, 150 a 170 Heck. Výběrko však mercedesy nevyhrály, podle Aleše Sobka kvůli tomu, že jejich vzadu uložené motory byly chlazené vodou a v zátěži se přehřívaly.

Vzhledem k jejich celkovému komerčnímu neúspěchu, částečně daném designem a zčásti populárním (vítězným) KdF-Wagenem, patří tyto vozy dodnes mezi sběratelské rarity. V muzeu tedy aktuálně můžete vidět typy 130 a 170, typ 150 existuje jen v jednom exempláři v továrních archivech ve Stuttgartu.

Věděli jste, že automobilka BMW kdysi dělala cenově dostupná auta? Nemyslíme tím předchozí generaci řady 2 Active Tourer, nýbrž sérii DIXI.

V muzeu si lze prohlédnout Business Coupé (dvoumístné proto, aby obchodní cestující nemohl nikoho vozit a nezdržoval se od práce) z roku 1932, obdařené čtyřválcem o objemu 750 cm3. Dále víme, že toto vozidlo o hmotnosti 408 kg dosahuje nejvyšší rychlosti 75 km/h a spotřebuje osm litrů benzinu na sto.

Novodobá 335i od BMW je zlatý grál mezi ojetými trojkovými bavoráky, ostatně i v naší redakci byl o jeden bílý kousek sveden boj. Každopádně původní druhoválečná řada 335 se vyráběla mezi léty 1939 až 1942, přičemž vzniklo zhruba 416 vozů, z toho 60 % s karoserií typu limuzína.

Mnoho kusů se však nedochovalo – přežilo jich přibližně 15 až 17, z toho čtyři z nich skončily ve Slatinicích, zhruba další tři někde po republice a zbytek různě do Evropě.

Je to dáno i tím, že 99 % všech vyrobených 335 sloužilo pod hlavičkou darovacích smluv na různých ministerstvech, včetně těch českých (protektorátních). No a když v květnu 1945 vysocí úředníci věděli, že je vymalováno, sbalili svých pět švestek, nasedli do bavoráků a razili směr Plzeň.

Někde tam nejspíš své vozy odstavili a v obleku běžných obyvatel se nechali „osvobodit“. Z toho důvodu tolik BMW 335 zůstalo právě na českém území.

V rámci expozice se budete moci seznámit s vybranými vozy z kompletní karosářské přehlídky modelové řady Mercedes-Benz 200 W21 (1933–1936). Ta zahrnuje krátké i dlouhé kabrio typ A, kabriolet typ B, kabriolet typ C, Roadster a Tourenwagen.

Pohonným srdcem vozů je dvoulitrový šestiválec o výkonu 40 koní, který doplňuje čtyřrychlostní poloautomat. Automobil vycházel z lidovější řady 170 W15, avšak byl notně luxusnější, plný honosných materiálů, a tudíž těžší.

Motor vozidla naloženého posádkou i kufry tak mnohdy nestíhal, zejména do kopců velevážené panstvo v mercedesu předjel kdejaký trénovaný cyklista. Jistě tedy chápete, že se model příliš neujal a vzniklo jen několik tisíc kusů.

Příběh vyobrazeného kabrioletu s 50koňovým šestiválcovým motorem 2 581 cm3 je velmi zajímavý. Sobek disponoval pouze šasi, agregátem a několika kusy karoserie toho modelu, proto si hrál s myšlenkou, že „stuttgart“ vystaví jen jako polotovar.

Shodou okolností však natrefil v Německu na sběratele se stejným typem vozu, takže se myšlenky na renovaci nakonec nevzdal, zvláště potom, co mu jeho germánský kolega předmětný model zapůjčil, aby dle něj mohl postavit ten svůj.

V muzeu můžete dále vidět pár motocyklů od BMW, zmenšeniny zejména mercedesů, trofeje, odznaky, dobové mapy, dokumenty a další propriety. Pro širší skupinu zájemců jsou připraveny rovněž komentované prohlídky, pro odvážnější i možnost pronájmu auta (s řidičem) na vyjížďku.

Do toho se muzeum nachází v budově, kde najdete taktéž stylový pension U Veterána, který je celý prošpikovaný automobilovým uměním a vzpomínkami na 30. léta. Mimo toho zde má své místo zahrada se svatebním koutkem, bazén i cukrárna.

Současné prostory jsou však pro vozidla už poněkud těsné, proto chce Sobek muzeum rozšířit o další budovu, kam by nastěhoval i jiné exponáty, dosud uchovávané v depozitech.

Muzeum veteránů ve Slatinicích má otevřeno každý den včetně víkendů, a to od 13:00 do 18:00 hodin. Plné vstupné je za 100 Kč, snížené za 50 Kč. Pokud jde o parkování, několik míst je přímo před budovou, avšak další stání najdete pár metrů opodál.

Zavítáte-li tedy do Olomouckého kraje, doporučujeme slatinické oldtimery jako příjemnou zastávku spojenou s možným občerstvením, případně přenocováním. Z motoristického hlediska je poté fascinující vidět, jak vypadala tehdejší špičková německá vozidla, která byla za hlubokého socialismu považovaná prakticky za šrot, zatímco nyní jejich hodnota každým dnem jenom stoupá.