ABS, ESP a ti ostatní: Které asistenty řidiči pomáhají a které obtěžují? Opravdu užitečné jsou jen dva

Nejprve jsme si mysleli, že vám naservírujeme prostý, čistý a jasný přehled pěti a pěti asistenčních systémů, které jsou reálně nápomocné a které spíše škodí. Sepsali jsme své myšlenky na papír a vyslali poštovního holuba až do Mostu, kde se do brainstormingu dali také lektoři tamního polygonu. Výsledek společného bádání překvapil i je samotné.

Bez velkých debat a průtahů lze za jednoznačně přínosné pomocníky brát systém proti zablokování kol, známý pod zkratkou ABS. Druhým takovým je systém elektronické stabilizace podvozku, jež se často značí ESP. Tyto technologie v drtivé většině případů pomáhají zkušeným i nezkušeným řidičům, a to prakticky za každých podmínek.

Za spíše pozitivní lze považovat například autonomní nouzové brzdění, jehož úkolem je odvrátit nehodu, případně snížit její následky v případech, kdy je řidič indisponovaný nebo nepozorný vůči dění před vozidlem. Zkušenému řidiči může tento systém otravovat život občasnými falešnými poplachy, ovšem jinému naopak zachránit plechy/zdraví. Pozitiva zde dle nás převládají.

Rovněž máme za to, že technologie monitorování provozu za vozidlem není věc k zahození, jelikož dokáže detekovat blížící se vozidla nebo cyklisty či rychle pohybující se běžce. V případech, kdy couváte, tak stejně nejste schopni jakožto šoféři mít v jednom okamžiku oči na obou zrcátkách a kameře. Pípnutí, že se nějaký objekt blíží z jedné ze stran, tak kvitujeme. Rovněž chybovost (falešné poplachy) systému je relativně nízká.

Monitoring slepého úhlu. Tak tady jsme na hraně s tím, kdy technika hlídání slepého/mrtvého úhlu pomáhá a kdy obtěžuje. Pro zkušené šoféry půjde z 90 % o varování víceméně zbytečná, ovšem ukažme si prstem na toho, kdo nedělá chyby. Možná buďme raději upozorňovaní, než abychom se jednou spletli a způsobili malér.

Hodilo by se navázat na systémy spíše negativní, ovšem zde se dostáváme do poměrně hluboké kontroverze. Totiž i sebeotravnější asistent může fungovat správně, pokud jej umíte používat a také víte, kdy ho nasadit.

Začali bychom adaptivním tempomatem, který je v hustém provozu spíše k vzteku a v rámci ekonomiky jízdy patří mezi zbytečné zvyšovače spotřeby. Jenže on se chytrý tempomat hodí víceméně jen na dálnice a vesměs do slabého provozu, kde se z původního otravy stane celkem bezva pomocník.

Centrování jízdy v jízdních pruzích není to samé jako asistent hlídání jízdních pruhů. Tento nadstavbový systém drží vozidlo přesně uprostřed jízdního pruhu, což s sebou nese jednak neustálé tahání za volant a také nedodržování legislativy, jelikož se dle předpisů máme držet (mimo výjimek) u pravého okraje vozovky.

Na druhou stranu je tento systém propojen s adaptivním tempomatem i asistentem pro jízdu v kolonách, což pro někoho opět může být plusem.

Systém stop-start je něco, co většina lidí nenávidí, ale věděli jste, že vám taková technika může zachránit život? Detailně jsme tuto situaci rozebírali v našem článku, nicméně znovu připomene, že se toto pozitivum týká jen vybraných vozidel vybavených běžným manuálem.

Zkoušeli jsme se na stop-start optat u řidičů-začátečníků, kterým to při rozjezdech s manuálem často „chcípe“, protože ještě neumí tak dobře pracovat se spojkou. Ti stop-start obvykle považují za užitečný, jelikož svoji chybu – zdechnutí motoru – napraví pouhým šlápnutím na levý ovládací pedál. A toto kvitují i někteří učitelé autoškol.

Asistent pro odbočování vlevo u osobních aut je typickým příkladem rozpolcenosti nad užitečností těchto pomocníků. Zkušeného šoféra s vypěstovaným odhadem bude věčně zasahující systém spíše otravovat a kazit mu svižné rozjezdy, zatímco ti méně zkušení řidiči bez adekvátního odhadu možná budou rádi, že se do špatně vyhodnocené křižovatky v daný moment nepodívají.

Do budoucna se elektroniky nezbavíme, ba naopak. Vývojáři aut totiž v dnešní době dělají vše proto, aby auta nebourala a napravovala řidičské chyby. K tomu slouží různí pomocníci, které mohou zkušenému řidiči spíše škodit, zatímco začátečníkovi klidně zachránit život.

Záplavou asistentů z nás však automobilky obvykle dělají horší řidiče, ba dokonce některé doslova vyzývají, abychom celý proces řízení nechali na autu. Koukneme-li do hloubky věci, mají mostečtí lektoři bezpečné jízdy jasno v tom, že bez ABS i ESP se drtivá většina motoristů obejde jen těžko, zatímco bez ostatních pomocníků ano – zejména se zvyšujícími se zkušenostmi řidiče.

Dále záleží na schopnosti udržet pozornost nebo chtít udržet pozornost. Míříme tím k problematice zneužívání asistenčních systémů, kdy například někteří odvážlivci po přijetí do kolony nahodí asistenta pro jízdu v kolonách a jdou řešit věci na mobilu. Pokud nemají optimální podmínky, Třídu S/EQS od Mercedesu se schváleným autonomním řízením třetí úrovně do 60 km/h a nejsou v Německu na dálnici, pak spoléhají na technologie, které s neúčastí řidiče jaksi nepočítají.

Další bolístkou pomocných technologií jsou sami uživatelé, kteří jejich funkce neznají nebo je neumí používat. Buď proto, že je prodejce vozu při přebírání auta nezaškolil nebo z důvodu, že dotyční nečetli návod k obsluze. A pozor, mluvíme o úplných základech typu Bluetooth. Nevěříte?

Tak se zeptejte dopravních policistů, kolikrát pokutovanému řidiči v Audi Q8 pomáhali párovat mobil s autem. Nebo se koukněte do přehledu přestupků, kdy je manipulování s mobilem v ruce na druhém místě za rychlostí.

Svět asistenčních systémů tak nelze jednoznačně rozdělit na dobré a špatné, tedy mimo ABS a ESP, které dle profíků z Mostu patří na vrchol žebříčku. Další technika už má svá pro a proti, kde záleží na samotné generaci systému, jeho uživateli a místě i způsobu užití.