Renovace veteránů v obýváku pod lupou - Úvod a rozebrání

Všechny jmenované hračkářské firmy mají kromě země původu společné ještě jedno – a to právě produkci modelů autíček „do kapsy“ v objemech větších než velkých. „Nejsem žádný velký sběratel, ve výrobních programech jednotlivých firem se vyznám jen povrchně", říká Pavel Pospíšil, který se tomuto koníčku věnuje docela krátce. Poslechněme si jeho příběh.

Moje značka je Matchbox. Jako malý kluk jsem dostal od mámy první autíčko: Volvo Tilt Lorry „Fresh Fruit“, matchbox č. 28 a stále na něj pamatuji. Dlouho jsem svůj dětský koníček nechal zaprášený v krabicích. Jenomže když jsem se relativně nedávno dozvěděl o tom, že lidé staré angličáky nejen sbírají, ale dokonce i renovují, zatoužil jsem o zvláštním hobby vědět víc.

O svých pokusech jsem začal vést blog, kde svoje jednotlivé renovace představuji. Internet je krásná věc, zde najdete informace o čemkoli a spojíte se virtuálně s kýmkoli, klidně až z druhého konce světa. Nevím ale o tom, že by měl tento konkrétní koníček zastoupení i v českých vodách, a pokud ano, pak renovátoři decentně mlčí.

Možná proto, aby nenaštvali sběratele, pro které jsou autíčka v původním stavu svatý grál. S krabičkou, pokud možno nerozbalené a nedotčené. Já cíleně vyhledávám modely otlučené, mírně deformované, nekompletní či jinak poškozené, a pokouším se jim vrátit ztracenou krásu. Přitom se ale snažím, aby autíčko skončilo v podobě co nejvěrnější té originální. Což je ne vždy možné, už z principu samotné rozborky modelu. Ale o tom později.

Modely se dají sehnat bez větších problémů ať přes internetové bazary, kamenné prodejny specializované na tento druh zboží, či různě v zastavárnách. Největší (a poměrně dobře funkční) nabídka je na eBay, odkud beru modely já. Vybírám jen od „mé“ značky Lesney (u nás spíše známé pod pozdějším názvem Matchbox), konkrétně série „Regular Wheels“. Soustředím se na modely z let 1966-1968. Pro začátečníka jsou vhodné pro svou robustnost a jednoduchost.

Doporučuji omezit se na hledání v Evropě, poštovné ze zbytku světa stojí většinou příliš, a pro jednotlivé modely se rozhodně nevyplatí. Já kupuji nejvíc z Anglie, nabídka bývá dost pestrá a není problém sehnat sady třeba deseti, patnácti modelů. Cena autíček jako takových je individuální, a závisí na jednotlivém modelu, stavu a poptávce. Běžný model, například MG 1100 (Lesney číslo 64) se dá vydražit už od dvaceti korun v nic moc stavu, ale žádaný model E-Typu (Lesney číslo 32b) začíná na hodnotě kolem sto padesáti korun za hodně „ohraný“ kus.

Mám model, mám čas – můžu začít s renovací. Prvním krokem je rozebrání modelu. Dělat renovaci takzvaně „na prasáka“, tj. bez rozebrání a se všemi plasty osazenými, to snad ani nemůže být myšleno vážně. Když se dělá „velké“ auto, a má se dělat pořádně, taky se nejdřív celé odstrojí a připraví – a s těmi malými je to stejné.

Většina modelů má podvozek ke karoserii připevněný přes rozlisovaný nálitek, pivot chcete-li. Některé modely mají dva (přední a zadní), některé jeden s tím, že podvozek má na opačném konci západku vloženou do karoserie. Modely, které jsou bez pivotů, ty stačí opatrně rozlousknout malým šroubovákem. Drtivá většina karoserií je připevněna dvěma pivoty. Tyto je potřeba opatrně odvrtat, nedestruktivní metoda pro takovýto případ bohužel neexistuje. Pivoty mají různou velikost, je víceméně dostačující mít sadu vrtáků do kovu o průměrech 1,5-4,5 mm.

Model doporučuji upnout do svěráku. Pokud nemáte, lze zvolit zlatou střední cestu a model aspoň „znehybnit“ na pracovním stole plastovou svěrkou. Po odvrtání můžeme opatrně rozlousknout malým šroubovákem.

(Vybavení: Vrtačka, sada vrtáků, plastová svěrka nebo svěrák, malý šroubovák)

Model s odvrtanými pivoty po sestavení bez pomoci držet nebude. Je více možností, jak jej znovu spojit dohromady, ta více definitivní je dvousložkové lepidlo, já ale podvozky ke karoseriím šroubuji. Po rozborce tedy většinou vrtačku ještě neodkládám, ale vyměním vrták za nejmenší 1,5 mm a do odvrtaných pivotů udělám díru menšího průměru, abych následně závitníkem na vratidle vyřezal závit M2.

Pro opětovné sestavení používám malé šrouby s čočkovou hlavou a vnitřním šestihranem pro imbus, občas je nutno s podložkou.

(Vybavení: Vratidlo se závitníkem M2, šroubky s čočkovou hlavou, imbusový klíč)

Podvozek je nutné zbavit starých osiček, aby se dala sundat plastová kolečka, která by nejspíš nepřežila další krok – a tomu se chceme vyhnout. Lesney používá pro osy piny na jednom konci zakulacené, na druhém „roztemované“, někdy se dají přeštípnout štípačkami (chce to velkou páku), někdy je nutné konec odbrousit.

Pokud na to dojde, mám malou ruční brusku s příslušenstvím, kterou pro tyto účely používám. Pro zbavení se osiček beru stopkový brusný nástavec a konec osy opatrně odbrousím. Používám ochranné brýle, párkrát mi vletěla šponka do oka a nebylo to nic příjemného.

(Vybavení: štípací kleště, ruční bruska s příslušenstvím – Mikronářadí Dremel, ochranné brýle)

Karoserii a podvozek je nejdřív nutné zbavit staré barvy, a k tomu se mi nejlépe osvědčil odstraňovač starých nátěrů, mnozí budou znát pod lidovým názvem „barvožrout“. Používám gelový, nanáším ho štětcem, který nesmí mít umělá vlákna. Barvožrout leptá plasty – nejen proto musejí kolečka dolů! Nechávám působit asi dvacet minut.

Ten čas využiji na očištění plastových částí, interiér stačí obvykle očistit starým kartáčkem na zuby a jarovou vodou, totéž aplikuji i na prosklení kabiny, které bývá opotřebovanější, přece jen je víc na ráně. V první fázi je třeba jej zbavit špíny. Podvozek bývá občas zoxidovaný. Pro zbavení se oxidace doporučuji udělat nálev – na čtvrt litru octa přidám polévkovou lžíci soli, pořádně zamíchám, do toho podvozek nebo vlastně jakoukoliv zoxidovanou část na půl až tři čtvrtě hodiny namočím a průběžně sleduji.

Karoserii a podvozek poté opět očistím starým kartáčkem na zuby, tentokrát pod proudem vody, jemné zbytky barvy odstraním dentálním párátkem a následně model ještě očistím ocelovou vlnou. Po očištění se mohou objevit různé nedokonalosti, vrypy a podobně. Na to se mi osvědčil jemný, dobře brousitelný tmel. Zatáhnout, nechat zatvrdnout, přebrousit jemným smirkem, začistit.

(Vybavení: Barvožrout, štětec, nůžky typu peán, kartáček na zuby, jarová voda, dentální páradlo, tmel, jemný smirek nebo ocelová vlna)

Zajímá vás další postup? Pokračování, ve kterém si řekneme a ukážeme vše potřebné k lakování, rozlešťování i k finální kompletaci, najdete přímo zde!