Renovace veteránů v obýváku pod lupou - Nový lak a skládání

Na následujících řádcích si popíšeme, jak dát rozebranému a očištěnému modelu nový kabát a jak mu navrátit jeho původní zašlou slávu. Pokud však nechcete předbíhat, rozhodně se podívejte na první včerejší díl, kde je kompletní proces rozebrání a čištění!

Pro lakování modelu využívám závitů, které jsem si do pivotů karoserie udělal. Zašroubuji do nich nejdelší šrouby, které mám, a následně model upnu do takzvané „třetí ruky“.

Karoserie dostane obvykle jednu vrstvu základní barvy. Používám Fine Surface Primer od Tamiya, dělá se v bílé nebo šedé a pracuje se s ním velice dobře, je hodně jemný a nezalije detaily. Nechávám vytvrdnout zhruba den, poté buď obrousím jemným smirkem a aplikuji druhou vrstvu, nebo pokud se napoprvé podařil jemný povrch, nechávám tak.

Pro samotné lakování využívám airbrush, který dělá hodně tenkou vrstvu, a svítivá bílá základní barva mi pomáhá odhalit, kde je dobré ještě stříknout trochu víc barvy. Tamiya (i jiní výrobci) dělají hotové modelářské barvy ve spreji, pokud byste nechtěli investovat do airbrushe, lze použít i ty, jen je nutné počítat s tím, že sprej udělá silnější vrstvu. Primer pod něj lze vynechat. Použití airbrushe sebou nese jednoznačnou výhodu v možnosti míchání barev – používám akrylové a už ze základní palety se dá namíchat jakákoliv barva.

Tamiya nabízí rovněž docela dost hotových odstínů, takže hojně využívám velkou část jejich nabídky, mám doma stabilně kolem třiceti lahviček různých barev, lesklých i matných. Samotný proces lakování je různý. Já lakuji doma na stole, z fasádního polystyrenu jsem si vyrobil lakovací boxík a pro nanášení barvy mám úplně obyčejnou airbrush sadu za pár korun ze supermarketu.

Má regulovatelnou trysku, takže si mohu pohrát s množstvím nanášené barvy. Kompresor má regulaci tlaku, ale je bez zásobníku. Výhodou je nízká cena, pokud to člověka chytne, může kdykoliv vybavení dokoupit, pokud ne, tak utratil pár korun a barvičky s lakovací sadou dá na hraní dětem. Jako základ to určitě stačí. Model po namíchání odstínu co nejbližšího původní barvě dostane v krátkém časovém sledu dvě vrstvy barvy (druhou silnější), aby pak minimálně čtyři až pět dní vyzrával.

(Vybavení: Třetí ruka, základní barva, airbrush set, barvičky, ředidlo, lakovací box)

Teď je čas věnovat se prosklení. Většinou potřebuje trochu rozleštit, a na to jsem odkoukal výborný postup z videa. Jde o to použít jemnou brusnou pastu (hodí se třeba na leštění kovů), nanášet ji vatovými tyčinkami na plast a jemným krouživým a tahavým pohybem ho tak zbavovat škrábanců. Hluboké rýhy a vrypy takto odstranit nejdou, ale na běžné provozní oděrky to stačí. Prostě nanést malé množství pasty a leštit a tahat, dokud nekvíkne – znamená to, že pasta došla. Pak umýt pod proudem vody (možná s troškou jaru), prohlédnout nedokonalosti a případně postup opakovat. Určitě by šel použít hodně jemný smirkový papír (drsnost 2000 a jemnější) a brousit pod vodou, nezkoušel jsem, ale věřím, že výsledek bude podobný.

(Vybavení: Vatové tyčinky, leštící pasta)

Karoserie po vytvrdnutí barvy ještě potřebuje dodělat detaily, aby model nebyl tak strohý. Je možné dodělat chromování, přední a zadní světla, kliky, víčko nádrže, masku, prostě ty detaily, které udělají model modelem.

Pro hrubší práci používám fixy Sharpie, na jemné detaily využiji malé modelářské štětečky a barvu. Na speciálním vyrobeném přípravku (krabička a čtyři hřebíky) ještě oživím kolečka. Pokud je to nutné, dostanou tenkou vrstvu lesklé černé barvy rozmíchané s větším množstvím ředidla, hezky jim to vrátí lesk a zakryje případné nedokonalosti.

Vše nechávám obvykle den zavadnout, nakonec karoserii nastříkám dvěma až třemi vrstvami průhledného laku (opět – není to nutnost, spíš ochrana, pokud nelakujete sprejem, je vrstva barvy na modelu výrazně tenčí proti původní barvě, na druhou stranu jsou všechny detaily krásně viditelné). A model pak opět tři až čtyři dny odpočívá.

(Vybavení: Malý štětec, Sharpie zvýrazňovače, čirý lak – používám opět Tamiya)

Zbývá vše opatrně složit a podvozku vyrobit nové osy. Mně osobně se osvědčily mosazné svářecí elektrody, zkrácené a na obou koncích opatrně rozklepnuté. Pro tento případ jsem si z „plošňáku“ a hlavy šroubu M8 vyrobil malou kovadlinku, osu provléknu podvozkem, nasadím kola na obě strany a následně opatrně rozklepu. S mosazí je problém, ráda se ohýbá, proto je potřeba mít trpělivost a nemydlit do toho jak „Lešetínský kovář“. Je to titěrná práce a ta trpělivost se opravdu vyplatí. Pak už zbývá jen zaklopit, zašroubovat šroubky držící podvozek na místě, a můžeme obdivovat hotový model!

(Vybavení: Mosazný svářecí drát, kovadlinka, kladivo, štípací kleště)

Nezoufat. Málokdy se stane, pokud nakupuji v kategorii „silně ohrané modely“, že je něco naprosto bez vady, a potřebuje opravdu „jen“ lak. Komunita kolem modelů aut je velká a přímo na eBay se prezentují prodejci náhradních dílů, ať už originálních, nebo replik. Sehnat se dá téměř vše, prosklení, obtisky, dveře, kapoty, plastové doplňky…

Je až zarážející, že na padesát let staré modely není problém sehnat v podstatě cokoliv. Při objednávání je opět lepší snažit se o hromadění zásilek, díly jsou většinou z Anglie, občas z Austrálie, ale i tak je poštovné pořád celkem rozumné. Občas se zadaří a v sadě se podaří získat model, který už mám. Nebojím se ho rozebrat na náhradní díly. Prosklení, kola, část podvozků, to vše se může hodit. Některé věci sedí i na jiné modely (mají například společný základ), proto je dobré se dvou stejných autíček nezbavovat, alespoň ne do doby, než je jedno připraveno „do vitríny“.

Co říct na závěr? Pavel skromně tvrdí, že na žádný z výše uvedených postupů nemá patent, hodně věcí okoukal z videí na internetu, kde je toho ke sledování dost. Přitom u nás v České republice je s tímhle koníčkem vlastně takový průkopník.

A pokud se rozhodnete renovaci starého autíčka z vašeho dětství také zkusit, přeje vám hodně zdaru a radosti. Je to prý opravdu parádní relaxace a pocit uspokojení nad nově „oblečeným“ modelem vážně stojí za to!