Renovace kůže aneb Jak ze starého interiéru uděláte nový

Na začátku tohoto článku bylo pár fotek na instagramu a facebooku. Před a po, jak se jim říká. Vypadalo to téměř neuvěřitelně. Na jedněch bylo pár fotografií koženého interiéru auta, který byl zralý na vyhození, a na druhých byly sedačky jako nové, výplně dveří doslova svítily a o poničených kobercích byste si mysleli, že je někdo určitě vyměnil. A přitom to byl pořád jeden a ten samý interiér. Žádné nové díly, žádný čalouník. To, co někteří umí udělat s ráfky a jiní s karoserií, umí i ti, kteří renovují kůži a interiéry.

Jejich práci znají hlavně majitelé veteránů a lidé, kteří prodávají auta na kšeft. Většina běžných řidičů párkrát do roka auto vyluxuje, ti preciznější použijí i nějakou tu kosmetiku a speciální přípravky. Jestli ale jsou, či nejsou vhodné, toť otázka.

Já sám jsem se až doteď spokojil s tím, že jsem kůži na sedadlech občas ošetřil nějakým přípravkem s včelím voskem. Koberce luxuji pravidelně, palubní desku a plasty otírám speciálními vlhčenými ubrousky. Mám rád pořádek doma, natož v autě. Nechci dýchat všechen ten prach, bakterie a roztoče. Když bylo nejhůř, použil jsem na čištění aktivní pěnu nebo jsem látkové sedačky nechal vytepovat. Jestli to bylo všechno správně? No teď už si nejsem jist.

Daniel Karban se ve svojí malé skromné dílně kousek od Jičína věnuje servisu kůže několik let. Po telefonu čekám staršího chlápka, místo toho mi třese rukou osmadvacetiletý kluk. V dílně stojí kovově šedý Mercedes SL, který čeká na kompletní renovaci interiéru, byť na první pohled působí velmi zachovale. Pak je tady pár dalších sedaček a rozebraných interiérů, většina z toho ve výrazně horším stavu. A pak už jen pár skříněk s přípravky, průmyslový vysavač a stříkací pistole. Ta mě překvapila nejvíc.

„Na práci, co dělám, toho člověk zdánlivě moc nepotřebuje,“ čte mi Karban myšlenky. „Dílna by klidně mohla být větší, ale ve finále by v ní bylo stejně jen víc aut zákazníků. A takhle si sem beru nejčastěji jen věci, které opravuji, to je stejně při renovaci auta nejlepší.“ A když ho pak následující hodiny pozoruji při práci, napadá mě, že to, co potřebuje nejvíc, má stejně pořád s sebou. Trpělivost a pečlivost.

Vystudovaný elektromechanik, který nechtěl sedět osm hodin někde za počítačem, se chvíli po maturitě i s přítelkyní sebral a odletěl na pár měsíců pracovat do Anglie, odkud se vrátil, protože mu kamarád nabídl práci. „Pracoval ve firmě, která kupovala sedačky do obývacích pokojů z Německa, Francie a Nizozemska a potřebovali někoho, kdo by jim pomohl s renovací. A to bylo i moje první setkání s kůží,“ vzpomíná Karban. „Těch sedaček byly stovky. Tam se neřešily vrypy, tmelení či opravy, tam šlo jen o to, aby to bylo čisté a nějak to vypadalo. Používali jsme ty nejjednodušší postupy a tam jsem měl poprvé v ruce stříkací pistoli a barvy na kůže.“

Co se zmíněné stříkací pistole týče, tak ta se nápadně podobá běžné lakýrnické a i tady slouží k nanášení barev a laků. Zapomeňte na nějaké nanášení barvy kartáčkem či houbičkou, jako to děláte u svých polobotek, s kůží je to úplně jinak.

K autům se pak Karban dostal, jak už to často bývá, tak trochu náhodou „Čistil jsem sedačky, točil jsem kilometry na testovacích škodovkách a říkal si, co já asi jednou budu dělat. Po tátovi mě baví auta, doufal jsem, že to jednou budu mít jako koníčka. Ale pak se moje sestra rozhodla prodat svoje BMW X5 a poprosila mě, jestli bych s tím interiérem nemohl něco udělat. Zkusil jsem to. A pak hned další BMW, tentokrát luxusní sedmičku, první auto, za které jsem dostal zaplaceno. Výsledek asi nebyl úplně špatný, ale když vidím ty fotky zpětně, tak se snad až divím, že jsem si za to mohl říct o peníze,“ říká upřímně.

Vedle toho mi vysvětluje, jaký je rozdíl mezi kůží v autě a kůže na sedačce v obýváku. „Ta používaná v automotive je pevnější, má jinou strukturu, je jinak vydělaná i jinak ušitá. Musí vydržet daleko větší zatížení nejen na centimetr čtvereční, ale musí se vypořádat i s podstatně širším rozdílem teplot a vlhkostí.“

Teď dělá tak sto aut za rok a má zákazníky z celé republiky, ale třeba i ze Slovenska. „Začal jsem tak, že jsem fotky „před a po“ nacpal všude po internetu. A vytiskl jsem si letáky, které jsem rozdával na automobilových srazech,“ dává nenápadně inspiraci ostatním. „Ozvalo se pár lidí ale taky jedna společnost, která prodává v podstatě zánovní auta. A já z těch lehce jetých dělal vlastně nová. Alespoň co se interiéru týče.“

No a pak se konečně rozjelo to, co ho baví nejvíc, začal naplno renovovat interiéry starých vozů. „Neznamená to, že bych dělal jen veterány, ale pracuji hlavně na starších autech. Někdy je stačí jen vyčistit, jindy jen něco poopravit, ale jsou i případy, kdy je to spíš práce pro čalouníka než pro mě. Nejraději mám anglická auta a všeobecně ta vyrobená tak do roku 2002. Většinou mají silnější a dobře vyčiněnou kůži, pevné stehy a vůbec všechno uvnitř toho auta je kvalitní a dá se dobře renovovat. Je to vidět třeba i na chromu nebo na výdřevě, poslední dobou se věnuji i tomu.“

Daniel Karban vám řekne, že kůže v autě je stejná jako tak lidská. Vpisuje se do ní její život a časem má vrásky. „ Když to není úplně rozedrané, nejsou tam díry, dá se to téměř vždy zachránit a vdechnout tomu nový život. Není to nové auto, ale já to tak ani nechci. Pokud někdo po něčem takovém zatouží, je to pak spíš práce pro čalouníka. Měl jsem ale zatím štěstí na zákazníky, většina z nich si nechala poradit.“

Koukám mu pod ruce a nestačím se divit, jak kůže ožívá. Napřed ji jen čistí, používá k tomu speciální čistič, zpěňovač a obyčejně vypadající kartáček. „Správná volba přípravku je jedna věc, pak musíte chytnout ten grif a vědět jak moc a kde zatlačit a jak správně točit. Chce to zkušenost a cit.“ Pak si bere do ruky tmel a malou špachtličku, kterou zahladí vrypy od cvočků na kalhotách nebo od opasků. „Díky tomu jsem si uvědomil, jak stačí málo, a kůži v autě si poškodíte. Teď už alespoň vím, že to není nenávratné.“ Poté vyspravená místa obrousí, do práce si bere i kusy odřené kůže. „Nejčastěji takto opravuji vydřené bočnice, trpí zejména u velkých SUV a u sportovních aut. To je můj denní chleba.“

Pak už přichází ke slovu stříkací pistole. Až doteď jsem si myslel, že se kůže na sedačkách ošetřuje a zaceluje podobně jako kůže na botách, ale Karban mě vyvádí z omylu. „Používáme speciální barvy na kůži a následně se barva ještě musí zalakovat. I tady jde hlavně o zkušenosti, aby opravené díly byly stejné jako ty, co jsou jen vyčištěné. Nejde jen o barvu, ale třeba i o to, jaký lak a kolik vrstev použiju.“

Ukazuje mi na fotkách interiéry různých aut, a když narazíme na béžové sedačky s kontrastním prošitím, hned mě napadne, jak se lakuje tohle, aby niť neměla stejnou barvu. „Máme na to takové speciální krycí pásky. Stejně jako zalepíme boky sedačky nebo středy, tak se kryjí i ty nitě. Většina aut je má skryté a zapuštěné, ale třeba Ferrari si zakládá na tom, že prošívání sedadel je výrazné a švy až hrubé. A to je teprve práce, to se jedna niť lepí třeba nadvakrát. A když má sedačka třeba takzvané diamantové prošívání…“

Karban říká, že by zákazníci při výběru nového auta neměli koukat jen na to, co se jim líbí, ale i co je praktické. „Nejhorší jsou bílé interiéry. Je strašně těžké zabránit, aby se obarvily třeba od džínů. Džíny barví snad všechny, bez ohledu na cenu. A čím světlejší interiér, tím větší pozornost si jeho údržba žádá, černá je v tomhle milosrdná. Při renovaci kůže je pak nejhorší kontrastní prošívání, třeba právě černá a bílá.“

A pak už se vyptávám, jak se o kůži a interiér správně (ne)starat. „Nejhorší, co lidé dělají, je, že čistí kůži agresivními přípravky na mytí nádobí nebo pracími prostředky. To si můžete strhnout barvu a kůže extrémně vysychá. A zlo jsou i obyčejné vlhčené ubrousky, které kůži taky vysušují.“ A pak mi Karban vyjmenovává devět bodů jak interiér a kůži v autě nejlépe ošetřit.

A celé naše povídání končím dotazem, jaký interiér je podle něj nejvděčnější a nejlepší z hlediska údržby. Neváhá ani vteřinu. „Ideální jsou kožené boky a látkový střed, případně střed z alcantary,“ má jasno Daniel Karban. „Určitě taky tmavá barva a to včetně nití. Tento interiér bude nejen vděčný na údržbu, ale taky se v něm budete cítit dobře. Ale nezapomeňte, že i o tmavý interiér musíte řádně pečovat.“