Renovace automobilového veterána je velké umění

Během dlouhých let s řidičákem jsem si vyzkoušel celkem pestrou směsici různých starých aut. Na to vemte jed, že šroubovák a sada klíčů byly vždy základní pomůcky, které jsem vozil neustále při ruce. Jeden starý anglický vtip říká, že když dáte Polákovi do ruky hasák, je z něj automaticky instalatér. A my Češi jsme proslaveným národem kutilů. Realita je však dost jiná. Ani se šroubovákem v ruce ze mne automaticky skvělý automechanik nebude. Když přijde na řadu úkol opravit motor sportovního veterána, naladit přesně dvojité karburátory Weber, zjišťuji, že práce mechanika není zas až taková legrace. Je doslova uměním, zkrátka sbíráním celoživotních zkušeností a ochotě se pokorně učit nové věci.

Nedávno jsem napsal blog o tom, že sbírání a zejména jezděním s veterány je vášeň a nikoli investice. Často se skutečně stane, že náklady pečlivé renovace převýší tržní cenu auta. A v tomhle případě je potřeba si nezoufat, ale mít radost z toho, že si užíváte technicky perfektní stroj, který přinese při řízení neopakovatelné zážitky. Stejně byste svého plechového miláčka neprodali, nebo snad ano?

V onom blogu jsem zmínil, že můj vlastní automobilový veterán prochází menší opravou a jak moc se těším, až zase budeme moci znovu vyjet na silnice. Podobné situace, myslím, každý z nás milovníků starých aut dobře zná. Akce začne velmi nevinně. Zjistíte, že vám z motoru, převodovky nebo diferenciálu kape olej víc, než je zdrávo. Motor se vám nedaří naladit tak, jak byste si představovali, a v otáčkách slyšíte zvuky, které se vám zrovna dvakrát nelíbí. A myslíte si, že oprava bude v zásadě jednoduchá. Ale jak se věci rozebírají, přicházejí už jen špatné a horší zprávy.

Mé auto bylo už jednou po renovaci, ale motor předchozí majitel „otevíral“ naposledy před dvaceti lety. On ten čas hrozně rychle letí. Korková těsnění nebyla už to, co být měla, stékající olej z prsou motoru rozstřikovala vrtule chladiče a pod autem byl v garáži permanentně kus kartonu. Když je olej pod motorem, je i v něm, praví jedno klasické úsloví. Ale Lotus není starý vojenský gazík. Bylo nutno s tím něco dělat.

První věcí je, že člověk by měl vždycky umět střízlivě odhadnout, jestli si na opravu troufá sám nebo bude nad jeho síly a znalosti. Zkušení renovátoři pak vysloveně nesnášejí, když jim zoufalý mechanik amatér přiveze v krabicích rozebrané kusy motoru a prosí o radu či kompletaci, protože už zkrátka neví, jak dál. Takhle to nefunguje. Ideální je svěřit renovaci do péče odborníka. Jenomže není vůbec jednoduché na takového narazit, bohužel se v branži pohybuje i množství fušerů, vykuků, nazvěte si je, jak chcete. Mnoho z nás na takového nejednou v životě už narazil. Mám štěstí na dobré známé, takže jsem věděl, komu mohu auto svěřit.

K Lotusu Twin Cam jsem pořídil chytrou knihu a k tomu ještě další dílenský manuál a začalo se zkoumat, jak to auto ti Britové vlastně vymysleli. Techniku motoru Ford-Lotus Twin Cam jsem popsal již před časem, ale to byla jen teorie. Nyní došlo na praxi a zjistili jsme, že pokud například potřebuji přetěsnit korkové těsnění krytu rozvodových kol na vačkách, není příliš mnoho lepších variant než sundat celou hlavu motoru, která je jeho součástí. Hlavu bychom sundavali tak i tak, protože komprese mého motoru už nedosahovaly na dvou válcích ani 90 PSI a to je taková hraniční hodnota, od které je potřeba problémy řešit. Ještěže k tomu došlo, protože jsme následně objevili dva prasklé pístní kroužky.

Když vybíráte, jakého si koupit automobilového veterána, řiďte se hlavně srdcem, ale současně je obrovskou úlevou, když se na něj stále vyrábějí náhradní díly. Některé značky, často dnes už zaniklé, jsou na tom špatně a díly se musí nechat občas i individuálně vyrobit, případně, pokud jde o jednoduché věci, vytisknout na 3D tiskárně. Své o tom ví otec, který dává dohromady dvoutaktní Saab 96. Co se týče Lotusů, případně dalších vozů s motory Ford Lotus Twin Cam, mám štěstí, že se s nimi dodnes aktivně závodí. Díky tomu existuje v Británii hned několik firem, které se renovacemi a prodejem náhradních dílů zabývají.

Objednal jsem vše, co jsem potřeboval, a díly dorazily do týdne i s proclením k nám do Česka. Měl jsem nefalšovanou radost, kterou nepokazily ani nové poplatky, které vlivem brexitu nyní jako zákazníci ze zemí EU musíme platit. Clo je ve skutečnosti zanedbatelné, protože zrovna na autodíly vyrobené ve Velké Británii neplatí anebo má jen velmi nízkou sazbu. Přepravní společnost vypočítala jen nízký poplatek včetně zhruba tisíce korun za zpracování vícepoložkové zásilky. A to jsem ještě musel vyplnit poměrně obsáhlý online formulář. Na druhou stranu jsem čekal zádrhel, který naštěstí nepřišel.

V teorii jsou věci celkem snadné. Vše opatrně rozeberete, dopředu nafotíte, změříte opotřebení dílů, zejména stav pístů, válců, pístních kroužků, ojničních ložisek a začne se sepisovat seznam problémů a jejich řešení. Velké umění samo o sobě je srovnat správně hlavu válců i blok, aby si plochy po instalaci nového těsnění opravdu sedly. V případě konkrétní repase se na blok podíval specialista, který jej rovnal starou, ale velmi šetrnou a dnes už málo používanou metodou zaškrabávání ploch. Výhoda je, že jde provést na bloku, který je stále v autě. Původní idea byla, že nebude nutno celý motor s převodovkou vyndávat ven.

Nakonec vzala za své, protože teklo gufero na převodovce, které u Lotusu nejde vyměnit jinak, než že rozpůlíte motor a převodovku, postupně je vyndáte ven z auta a pak zas jedno po druhém instalujete zpět. Při této příležitosti by bylo hloupé nevyměnit spojkový set a setrvačník, nota bene, když byly díly v Británii ihned k mání. Motor dostal nové pístní kroužky, hlava válců se celá opracovala, ventilová sedla zabrousila a vyměnila všechna vodítka ventilů. Měl jsem docela štěstí, že motor nebyl zas až tak špatný a nová pístní sada ani honování bloku nebylo zdaleka nutné. Ona by se jinak zcela kompletní generálka prodražila o mnoho desítek tisíc korun.

Velký přínos ve stavbě motoru specialistou, a ne mnou amatérem a mých kamarádů, kteří přijdou do garáže pomoct, popovídat si a popít vychlazeného lahváče, tkví v tom, že se repase povedla hned napoprvé. Rád bych si na svém milovaném autě udělal co nejvíc věcí sám. Jenže ono to vždycky nejde. Profíkům akce zabere mnoho desítek hodin, mne by to trvalo dvakrát tak dlouho a stejně bych jim motor nakonec přivezl v krabicích, ať ho dodělají, že zkrátka už nevím jak dál. Další věcí je, že čtyřválec Twin Cam z šedesátých let není motor z Jawy Pionýra, který jsem skládal kdysi dávno se strýcem, když mi bylo patnáct. A i ten jsem sestavil napoprvé špatně…

Když už jsem tedy zaplatil profíkům za skvěle odvedený výkon, dal jsem si za úkol tu příjemnější část. Auto zajíždím, píšu si do „deníčku“ věci, co postupně potřebuji doladit. A na co stačím, to také po večerech v garáži doladím. Nedávno jsem viděl hezký příběh renovace Lamborghini Miura, kdy sám mistr vyhlášené renovátorské dílny v Británii zajíždí a dolaďuje vůz před předáním zákazníkovi.

Jezdí se zlatavou Miurou po silnicích v okolí dílny a píše si seznam úkolů, co vše bude potřeba postupně doladit během času, kdy si vůz po mechanické stránce „sedá“. Správné zajetí a doladění po kompletní renovaci prý zabere čtvrtinu času samotné renovace.

Docela tomu věřím, protože byť jsme se pustili jen do motoru a spojky, stejně nacházím další věci, které bych na svém autě postupně rád doladil. Na druhou stranu už nyní jezdí úplně skvěle a nemůžu se dočkat, kdy si najdu další hodinku, dvě, tři na další zajížděcí projížďky a spálení nádrže vysokooktanového benzinu. Jen s otáčkami musím stále ještě pár týdnů opatrně. Pak vyměním olej a konečně uvidím, kolik koní se ve více než padesátileté šestnástistovce stále ukrývá.

Vážení čtenáři, renovovali jste někdy také svá stará auta? Zvládli jste většinu prací nakonec sami nebo vám pomohl nějaký profík? Vím, že není lehké na zkušené automechaniky narazit, ale když se povede, smekám před jejich uměním a trpělivostí, což je věc, která mě přivedla k sepsání tohoto blogu.