Renault Megane Grandtour 1.5 dCi – Pro rodinu i management

Přesně tenhle Megane v dlouhé kombi verzi Grandtour, vybavený úsporným dieselem a automatem, splňuje všechny požadavky k tomu, aby se na prvních pár let stal dobrým a oblíbeným služebákem, a potom někomu dlouho a dobře sloužil v roli rodinného auta.

On takový Megane je totiž v první řadě autem naprosto normálním – příjemně a komfortně se s ním jezdí, vejde se do něj spousta věcí a je úsporný. Jeho (na dnešní poměry) relativně skromná výbava potom znamená, že máte k životu přesně to, co potřebujete, a naopak se nemusíte prát s přebujelým zástupem „chytrých“ funkcí.

Určitě je nutné podotknout, že testovaný vůz je po aktuálním faceliftu, představeném minulý rok. Přinejmenším navenek jej však prakticky nezaznamenáte. Důležitá jsou tu hlavně LED světla na obou koncích auta, navíc doplněná o hezkou drobnost v podobě dynamických (postupně rozsvěcených) blinkrů.

Ani interiér sice nedoznal nijak velké změny, celkově na mě ale působí solidnějším a příjemnějším dojmem, než tomu bylo u Meganu dříve. V rámci střední výbavy Intens dostanete pohodlná sedadla s příjemným bočním vedením, která se však nastavují klasicky ručně, takže když si sedadlo dáte do úplně nejnižší polohy, je opravdu nízko – ideální pro každého, kdo ocení nižší řidičskou pozici. Kožený volant si lze přitáhnout příjemně blízko, takže si lze sednout i na „krátké ruce a dlouhé nohy“ – tak jak to má být.

Středový panel pak zabírá jen menší verze dotykového displeje s úhlopříčkou 7 palců. A popravdě to naprosto stačí. Systém se hýbe rychle a má všechny nezbytné funkce včetně pokročilé konektivity s mobilním telefonem a zrcadlením obrazovky. Právě tu v poslední době požaduje čím dál víc lidí, protože preferují navigaci ze svého telefonu.

Chválím taky ergonomii a rozmístění jednotlivých prvků. Klimatizace na samostatném panelu se nastavuje klasicky tlačítky a otočnými kolečky, ale i vše ostatní je inteligentně rozmístěné a přístupné. Naštěstí už jsou pryč ty doby, kdy měly Renaulty tlačítka vyhřívání sedadel prakticky pod loketní opěrkou a hlavní vypínač tempomatu pod ruční brzdou. Z ergonomických nezvyklostí zůstalo už jen ovládání rádia na „kostce“ pod volantem. Stačí však chvilka zvyku a dá se s ním naprosto v pohodě žít.

Zadní sedadla úplně vystačí i pro dospělé – tři chlapi vedle sebe už by tu sice strádali na šířku, ale dva se vejdou bez uskromňování. Dostatek prostoru nabídne i pravidelně tvarovaný kufr se základním objemem 449 litrů.

Pod kapotou se objevuje v rámci segmentu poměrně tradiční pohonné ústrojí – totiž čtyřválcový turbodiesel spojený s dvouspojkovou automatickou převodovkou. Byť spousta prodaných vozů bude v rámci snižování nákladů spíš s klasickým manuálem. Jednotka 1.5 dCi má 115 koní a 270 Nm, převodovka potom sedm rychlostí. Žádná hybridní výpomoc se (zatím) nekoná. S touhle kombinací Megan samozřejmě není žádný závoďák, ale jede zcela dostatečně. Motor má příjemný zátah od necelých dvou tisíc a silné střední spektrum otáčkoměru, na druhou stranu vyšší otáčky jsou pro něj samozřejmě zcela zbytečné. Což si dobře uvědomuje i inteligentně řadicí převodovka, která motor zbytečně nevytáčí, ale ani jej nepouští do zbytečně nízkých otáček, kdy by malý diesel akorát duněl a trápil se.

Výkonově tedy motor na normální jezdění úplně stačí, mnohem důležitější než síla je tady ale spotřeba, která je podle očekávání velmi nízká. Průměr za týden, během něhož jsem jezdil hodně po městě, se ustálil na nějakých pěti a půl litrech. S lehkou nohou a delšími trasami by se ale dalo naprosto bezpečně a stabilně jezdit kolem pěti litrů na sto. Škoda jen té malé nádrže o objemu 45 litrů. Mít Megan alespoň šedesátku, mohl by levou zadní zvládat tisícovku na nádrž.

K rozumné nátuře pohonu pak docela sedí i nastavení podvozku. Megane se v tichu a klidu přenáší přes nerovnosti silnice, přitom ale nepůsobí nijak rozhoupaně a má v sobě určitou pevnost i na delší cesty. Řízení je samozřejmě dost odtažité, ale to je vzhledem k zaměření manažersko-rodinného kombíku naprosto v pořádku. Mnoho lidí požaduje hlavně to, aby bylo řízení lehké a jakoukoliv odezvu k řidiči by pak brali jako nevýhodu.

Právě pojmenování „manažersko-rodinný kombík“ sedí k Meganu celkově nejlépe. Zejména v dané konfiguraci jich bude jezdit patrně dost, a přestože nejde o auto, které by svou atraktivitou či zábavou za volantem nějak atakovalo smysly řidiče, splní vše, co se od něj očekává. Je to prostě velmi slušný nástroj na práci i rodinu, který se slušnou úrovní komfortu obslouží běžné automobilové potřeby. Prostě úplně normální, byť tak trochu nudné auto, které si na nic nehraje.

Ceník Megane startuje částkou 490 000 korun za základní výbavu Zen a základní turbobenzin 1.3 TCe o výkonu 140 koní. Příplatek za celkem slušnou střední výbavu Intens stojí 45 tisíc korun, za diesel přihoďte 26 tisíc korun a za automat 52 tisíc korun. Testovaná specifikace tak vychází bez příplatků na 613 000 korun.