Renault Grand Scénic 1.6 dCi: Rodinné auto za rozumnou cenu

Modelová řada Scénic se objevila hned v druhé půlce devadesátých let a Renault s ní pro ročník 1997 získal prestižní titul „Auto roku“. První generace byla vlastně vyvýšená verze Renaultu Mégane s pár dalšími velmi zajímavými praktickými vychytávkami. S každou další generací se auto zvětšovalo, snad až na onu úplně poslední čtvrtou, která je stále v prodeji. Ta zůstává designově propracovaná, ale prim v praktičnosti hrála její předchůdkyně, kterou mám aktuálně na týden k dispozici. Třetí generace, a to zejména v prodloužené verzi Grand Scénic mohla směle svým vnitřním prostorem konkurovat těm nevětším kombíkům na trhu.

Renault Grand Scénic je ve své velkorysosti vnitřního uspořádání opravdu malým géniem. Ačkoli se neřídí jako dodávka, ale spíše jako klasický kombík, nabídne hromadu užitkového prostoru. Možná i proto jsem naposledy v souvislosti s Volkswagenem T-Roc psal, že příliš nechápu současnou kategorii malých crossoverů. Ta auta nenabízejí žádný extra prostor, přitom na silnici působí jako velká. Sportovně se s nimi nesvezete a v opravdickém terénu byste jistojistě něco velmi rychle utrhli či orvali. MPVčka na bázi té stejné nižší střední třídy najednou znamenají úplný opak, mají svou přidanou hodnotu. Ačkoli se nijak zvlášť zajímavě neřídí, jsou alespoň mimořádně praktická.

Grand Scénic má přes 700 litrů objemu základního uspořádání kufru a tři individuální a posuvné řady zadních sedadel. Tři děti se vám na ně v pohodě vejdou a to se ještě dala koupit vyloženě sedmimístná varianta, pro případ, že do školky svezete občas i děti od sousedů. V nabídce byla tato generace od roku 2009 a k mání byly dva benzinové a tři naftové motory. Pro modelový rok 2012 přišel facelift, o rok později následovalo další kosmetické upravení přední masky. Detaily o všech motorizacích přinesl ve svém souhrnném článku už před časem kolega Dalibor Žák, doporučuji přečíst i jeho recenzi „trojkového“ Scénicu.

V AAA Auto jsem si tentokrát vybral vůz z roku 2013 v silnější dieselové motorizaci 1.6 dCi o výkonu 130 koní. Auto s nájezdem zhruba 140 tisíc kilometrů stálo 155 tisíc korun a patřilo svým stavem a opotřebením k takovému běžnému bazarovému průměru, na který často narazíte. Ve svém okolí znám hned několik lidí, kteří si Scénicy právě této generace pořídili jako nová auta, a vím, k jakému účelu byla pořizována. Jsou to přepravní „muly“ pro děti do (a ze) škol, školek, na cesty do práce, do supermarketu. Jednou za čas se s nimi vyrazí na víkend do přírody i s celou rodinkou. Zájemce o ojetinu musí očekávat, že ta auta budou mít své kosmetické vady a trošku „spotřebovaný“ interiér. Na druhou stranu, dnes je taková doba, kdy za oněch 150–200 tisíc korun nekoupíte už ani tu nejobyčejnější novou Dacii bez výbavy, jak tomu bývávalo ještě před pár lety.

Ve skutečnosti je na Scénicu velmi dobře vidět, jak rodinná auta nižší střední třídy během posledních deseti let podražila. Dnes můžete v Renaultu koupit zbrusu nový Scénic už jen s benzinovým turbomotorem o objemu 1,3 litru a za základní provedení ZEN TCe 140 zaplatíte 617 tisíc korun. Nejvybavenější Intens s dvojspojkovou převodovkou EDC a shodným motorem TCe, jen naladěným na 160 koní, zaplatí zákazník dokonce ceníkových 761 tisíc korun. Pro srovnání jsem našel dobové ceníky z roku 2013, kdy základní Grand Scénic s motorem 1,6 (110 koní) vycházel na vynikajících 384 900 korun a plně vybavená verze Privilége s naftovým motorem o výkonu 130 koní na stále rozumných 570 900 korun a s přesně takovou verzí právě teď jezdím.

V roce 2013 jste k novému Scénicu dostali automaticky záruku na 5 let a 100 000 kilometrů, kterou šlo prodlužovat za příplatek až do ujetých 200 000 km, pokud někdo během prvních pěti let opravdu tolik najezdil. Dnes – po osmi letech – je vidět, že ačkoli na autě vše ještě v pořádku funguje, interiér je přeci jen docela opotřebený. Záleželo také na konfiguraci, jakou první majitel zvolil, a paradoxně jsou to lépe vybavená auta, která dnes po letech vypadají hůř. Navigace od TomTom nedostala už léta žádné aktualizace, takže se například při nájezdu k tunelu Blanka kompletně ztratila, ale to jsou jen snadno řešitelné drobnosti.

V Renaultech to obecně bývá horší s opotřebením pogumovaných částí v interiéru, na madlech, tlačítkách, řadicí páce, zkrátka tahle místa bývají často už po 100 000 kilometrech oleštěná a nepěkná. Nejhůře zubu času odolávají polokožená sedadla, respektive sedadla, která mají bočnice z nějakého typu umělé kůže, která bohužel v záhybech ráda praská. Nejlépe uděláte, když se vám povede Scénic pořídit se základním látkovým čalouněním, nebo naopak s příplatkovým celokoženým.

Co se týče funkčnosti, nebývají se Scénicy této generace nadměrné problémy. Nový typ TFT displeje už funguje bez zádrhelů, elektronické karty namísto klíčů rovněž většinou fungují a maximálně jednou za čas zahlásí, že chtějí vyměnit baterii. I auto jen tu a tam zahlásí na displej nějakou imaginární chybu. Například v tomto konkrétním autě problikla z ničeho nic chybová hláška k brzdovému systému. Brzdy měly však své obložení v pořádku, brzdové kapaliny byl dostatek a auto brzdilo, jak mělo. Byl to zkrátka jen planý poplach.

Z dalších specifik bych vyzdvihl ještě parkovací brzdu, která je automatická, zatáhne se po každém zastavení a vypnutí motoru. Je tvořena dvojicí elektromotorů přímo u brzdových třmenů a vsadím se, že v zimě, když po několikadenním stání brzdy zatuhnou, nebude zrovna legrace auto odbrzdit. Když bych chtěl být jízlivý k fanouškům francouzských vozů, řekl bych, že je to zkrátka jejich charakter. Renault není Toyota, není-liž pravda?

Kvality Renaultu Scénic hledejme jinde. Auto má velmi solidní naftový motor dCi řady R9M, který nabízí slušný výkon 130 koní a zejména 320 newtonmetrů krouticího momentu. Vzhledem ke schopnostem vozu naložit i celou paletu se zbožím nebo stavebním materiálem se motor s dobrou tažnou silou hodí. Motor má jinak nízkotlaký okruh EGR, obě vačky, které ovládají jak výfukové, tak sací ventily, a díky tomu konstruktéři nepotřebovali využít vířivých klapek, které jsou běžně v jiných motorech zdrojem drahých problémů. Dokonce i obávaný filtr pevných částic u tohoto motoru vydrží bez potíží spousty kilometrů. Samozřejmě však záleží na charakteru předchozího provozu a přístupu k údržbě. V zásadě se dá říci, že 1.6 dCi je velmi povedený motor a navíc měl během testu velmi slušnou spotřebu, která nepřesáhla 5,6 litru na 100 km. A kdybych jezdil převážně dlouhé trasy mimo město, bylo by to jistě ještě o dobrý půl litr méně.

Když potřebujete opravdové rodinné auto a nemůžete nebo nechcete za něj utratit více než dvě stě tisíc korun, je Grand Scénic docela chytrá a jak vidno na našich silnicích i značně populární volba. Jezdí jich poměrně velké množství. Není pochopitelně autem „na svezení“, od toho jsou u Renaultu auta se znáčky R.S., ale o to lepším umí být dělníkem, navíc příjemně pohodlným. Podprůměrnou kvalitu interiéru vynahrazuje vnitřním prostorem. Z vnějšku naopak nemá nadměrné sklony ke korozi a ještě další roky vydrží rozumně sloužit.

Co se týče motorů, o benzinovém TCe uvažujte asi jen v případě starší nepřímovstřikové verze, a to jedině, když víte, že téměř nikdy nejezdíte delší trasy. Pokud ano, diesel 1.5 dCi anebo tento novější a výkonnější 1.6 dCi budou ideální volba. Jsou docela tiché a extrémně úsporné. Převody jsou navíc docela rozumně odstupňovány, auto na šestku točí při dálniční stotřicítce ani ne dva a půl tisíce otáček. Z nabídek vybírejte pečlivě a za lépe udržované auto se jako ostatně vždy vyplatí pár desítek tisíc připlatit, ušetříte pak na následném prvním velkém servisu. Nabídka vozů v inzerci je poměrně široká.