Renault Espace Energy TCe 225 EDC7 - Tentokrát jinak

Renault Espace byl průkopníkem velkoprostorových MPV a jako takový už je tu pěkně dlouhou řádku let. Aktuální pátá generace sice slibovala odklon od segmentu spíš k módním SUV, ale naštěstí je Espace stále velmi dobře identifikovatelný. I tak ale cílí na nové zákazníky, které dosud segment MPV míjel. Velký crossover je může k nákupu přimět spíš.

Espace dorazil v druhé nejvyšší výbavě Magnetic, kde opravdu moc prvků postrádat nebudete. Možná by to uchlácholilo i majitele předchozích generací, které nepotěší jedna věc – interiér je totiž o něco méně variabilní, než byli doposud zvyklí. Stále tedy zadní řadu tvoří tři samostatná sedadla, která je možné libovolně posouvat, jejich opěradla lze navíc z kufru sklopit elektronicky a vytvořit rovnou podlahu. Třetí řada s dalšími dvěma sedadly je za příplatek 30 tisíc korun. Pochopitelně půjdou schovat do podlahy kufru, aby nezabírala cenný prostor, který u Espace, už kvůli jeho jménu, očekáváte. Podlaha kufru je však zcela rovná a přímo navazuje na nakládací hranu, nic jiného by si ani tahle generace nemohla dovolit.

Přední sedadla jsou pohodlná, vyhřívaná, elektricky nastavitelná a mají i masážní funkci. Ta je v této výbavě standardem. Nabízí tři různé režimy, které si ještě můžete nastavit v pěti stupních intenzity. Nakonec jsem jako řidič ale volil spíše menší intenzitu masáží, v té nejvyšší totiž máte pocit, že se vás pokouší vytlačit ze sedadla. Vzadu podobné vychytávky nenajdete, navíc pocitově je sedák příliš nízko nad podlahou a ještě celkem krátký. To trochu připomíná staré off-roady. U Espace je vidět, že se s ním počítá spíše na převážení dětí. Odzadu začíná rovná podlaha a zvýšený středový tunel není ani mezi předními sedadly, jsou však od sebe oddělena tzv. plovoucí konzolí. Pod horní částí je vespod ještě odkládací prostor.

Další zajímavým prvkem je infotainment Renault R-Link 2 s rozhraním Multi Sense. Právě ten umožňuje auto maximálně přizpůsobit jízdě nebo i vaší náladě. Například ambientní osvětlení interiéru se standardně přizpůsobuje jízdním režimům, takže ve Sportu je červené a v ECO zase zelené. Jenže já si vybral barvu fialových neonů nočního Las Vegas, protože proč ne. Měnit lze i základní domovskou obrazovku a její barvu. Displej je dotykový, řidič ale může používat i otočný ovladač na středové konzoli. Klimatizace (již ve standardu dvouzónová) si ovladače také ponechala, hlasitost rádia o ten svůj ale přišla. Copak řidič, tomu je hej, má svůj pod volantem, ale pro spolujezdce je to trochu složitější.

Motoricky mám možnost vyzkoušet benzínovou variantu s přeplňovanou osmnáctistovkou TCe, která se jmenuje Energy TCe 225 (číslo udává výkon v koních). Tento motor je poměrně nový, vychází z jednotky navržené pro sportovní kupé Alpine, kde bude ale pochopitelně mít vyšší výkon. K motoru se nabízí výhradně sedmistupňový automat od firmy Getrag. Ten mě ale potěšil naprosto hladkým chodem a celkem příjemnou hlavicí voliče. Automat má velmi pozitivní vliv na pružnost a s velkým Espacem se jezdí opravdu krásně. Síla motoru se projevuje už od volnoběhu a roste naprosto plynule, je tak akorát na velké auto téhle váhy.

Volič automatu je elektroimpulzivní a není přímo mechanicky spojen s převodovkou, takže občas váš povel trochu ignoruje, zejména pokud rychle měníte mezi režimy D a R. Velmi dobrá je ale funkce manuální změny rychlostních stupňů, kterou Espace nabízí. Za jízdy je lze měnit prostým pohybem vpřed a vzad, přičemž je Renault jedním z mála výrobců, který správně dopředu podřazuje a k sobě dozadu řadí vyšší rychlostní stupně. Kéž by to takhle dělali všichni, častěji ale automobilky nasazují nelogické opačné uspořádání. I bez manuálního řazení ale motor jezdí plynule a celkem úsporně. Zcela běžnou jízdou jsem dosáhl průměru 7,3 litru, což není špatná hodnota na auto takových rozměrů.

Tento Espace je vybaven adaptivním odpružením EDC, které můžete nastavovat přes Multi Sense a také aktivní řízení všech kol 4Control (zmenšil se poloměr otáčení o 0,8 m na výsledných 11,6 m). Jinak systém funguje klasicky, při pomalé rychlosti, například na parkovišti stáčí zadní kola opačně než ta přední, za svižnější jízdy je v zatáčce natočí napak stejným směrem. Navíc je řízení strmější, než u běžných verzí. Stejně tak řidiče potěší maximální odhlučnění motoru, který opravdu téměř nemáte šanci zaslechnout. Ani při prudké akceleraci se nechová Renault nijak nepříjemně, nezačne zběsile podřazovat, ale naopak vše probíhá klidně. Možná až moc klidně. Další výhodou je v tomto segmentu až nečekaně přesné řízení, chybí mu však více citlivosti. Posilovač je zkrátka nastaven tak, aby s autem mohl jezdit každý. V případě zvládání nerovností je to jak kdy, někdy podvozek zafunguje skvěle, jindy to není až takové terno a bouchne i znervozní od zadní nápravy. Občas má Espace tendenci k pohupování, ale náklony v zatáčkách nejsou takové, jak byste vzhledem k jeho výšce čekali. Samozřejmě záleží také na nastavení jízdního režimu, ale rozdíl mezi nejpříjemnějším Comfort a nejtvrdším Sport není až tak výrazný.

Espace se tedy stále drží na vysoké úrovni. I když svému prapředkovi z roku 1984, který v Evropě zakládal segment MPV, se prakticky už vůbec nepodobá. Také už tu dávno nejsou plastové díly karoserie na ocelovém rámu, jako kdysi. Ale přesto auto podle ohlasů okolí vypadá skvěle, jeho interiér je zpracovaný také na jedničku a už základní prvky výbavy občas překvapí. A jelikož nezklamal ani jízdou, docela jsem si jej oblíbil. Jen ta cena, u testovaného kusu lehce přes milion korun, asi některé z vás zaskočí. Ale zkuste mu dát šanci, třeba si jí ve vašich očích obhájí.

Vnaš redakci už jsme Renault Espace jednou měli, šlo ale o naftovou verzi 1.6 dCi vnejluxusnějš vbavě Initiale Paris. O tom, jak se nm Renault lbil vtto variantě, si můžete přečst zde.