Článek
Úplně mi z toho jde mráz po zádech. Opět v ruce svírám klíčky od Williamsu, které stojí jen pár metrů ode mě. Od skvostu sportovního oddělení Renaultu. Opět mnou projíždí vzrušení, jako když mi bylo čerstvých osmnáct. Koukám se na něj už deset minut. Prohlížím si každý jeho detail, ty zlatá kola. V podřepu zezadu pozoruji, jak se zadní blatníky nafukují a zase mizí v bocích. S přivřeným okem hodnotím negativní odklon předních kol. Neskutečné. Pro někoho nezajímavý malý Francouz, pro znalé a zkušené malý řidičský vrchol začátku devadesátých let. Žádné okázalé spojlery, jen decentní výkřik do světa: „dávej si na mě bacha! Otevírám kapotu, která se srandovně vyklápí dopředu a s vyplazeným jazykem upřeně koukám na motorový skvost F16.i.e. Dneska by vás svými 150 koňmi neoslnil, ale charakterem strčí do kapsy většinu současných malých sportovních aut. Tím nejlepším je ale na Williamsu podvozek. Sedám dovnitř, abych se mohl po 18 letech znovu projet.
Clio Williams má svá specifika i v interiéru. Pobaví vás vcelku rozměrné sedačky s „larisovitým“ potahem. Jenže jejich funkčnost je dokonalá. Jsou hluboké, takže do nich hezky zapadnete, ale přitom nejste skřípnutí. Speciální látka zase zajišťuje, že v sedačce nekloužete tak, jako na současných koženkách. V jednoduchosti je síla, chtělo by se říct. Zbytek interiéru totiž kopíruje standardní Clio, jen Williams má navíc tři bílé minianalogy s tlakem, teplotou a množstvím oleje a také modře podbarvené hlavní přístroje a hlavici řadicí páky. Jo, málem bych zapomněl na to nejcennější. Zlatý štítek na středovém panelu s výrobním číslem 440. Renault Sport vyrobil celkem 12 100 kusů Williamsů, z toho 3 800 v první sérii. Malý sportovní Renault způsobil takový poprask, že celá první série byla vyprodána ještě předtím, než byla vyrobena polovina z nich. Takový hlad po nich byl.
Za volantem na okreskách vás jako první překvapí živé reakce motoru. Nemusíte být v šesti tisících na to, aby se Clio začalo rozjíždět. Williams netrpěl nedostatkem točivého momentu, a proto jede v podstatě už od dvou, dvou a půl tisíce otáček. Stačí brnknou do pedálu a už se sbírá směrem vpřed. K tomu má krásný hrubo-zrnný tón vycházející z výfuku, mixující se s výrazným koncertem nasávání atmosférického motoru. Stejně briskně reaguje řízení, brzdy i řazení. Kvalty tam jdou jemně, ale přitom řadičce neschází mechanický chod. Ze všeho nejvíce však hltám jeho podvozek. Po svezení s Williamsem vám všechna dnešní sportovní auta přijdou strašně vystresovaná. Uskákaná s rádoby spolupracujícím zadkem. Tady je to jiná káva. Nerovnou silnici dokáže filtrovat s přehledem luxusního auta, ale pak přijedete před zatáčku, odstavíte z plynu a zatočíte. Clio se opře o vnější přední kolo, se kterým neuhne ani o centimetr a zadní část jej jakoby se nechumelilo s mírným klouzáním následuje do zatáčky. Přichází to s takovou samozřejmostí, že tomu ani nechcete věřit. Asi je zbytečné konstatovat, že informace k vám Williams posílá z předstihem, takže je vlastně nemožné, abyste nestihli reagovat na to, co přijde. Lví podíl na obratnosti Clia Williams má nízká hmotnost na hranici 1 000 kg. Jestli vám přijdu jako malé dítě, které se zalykáním mamince vypráví, jak se poprvé projelo na autodromu, tak přesně takové zážitky jsem měl v 36 letech z řízení Clia Williams. Je to prostě dokonalé auto, které musí jednou stát v mé garáži. Jen si budu muset trošku naspořit, protože jeho cena hodně stoupá a jen těžko se shání originál.
Dalším malým hatchbackem, který prošel mým životem a zanechal podobnou stopu jako Williams, byl Ford Fiesta ST, vyrábějící se v letech 2002 až 2008. Ona má totiž velmi podobný charakter jako Clio Williams, shoduje se také objemem motoru a výkonem. I hmotnost se v jejím případě jen lehce přehoupne přes jednu tunu, i tady design neoslňuje prvoplánově a oproti Cliu má vysloveně lacině vypadající interiér. S odstupem času však přestávám mít s jejím vnějším ztvárněním problém a v červené s bílými koly začíná být neskutečně sexy. Pokud byste o Fiestě ST přemýšleli, můžete být v pohodě, protože je pořád dostupnější a její cena se pohybuje někde mezi 100 a 150 000 Kč.
A také s Fiestou ST mám podobný příběh, jako s Williamsem. Bylo to na okruhu v Sosnové při jejím národním představení pro novináře. Sedl jsem do ní a vyrazil na okruh. Po cílové rovince přišla první velká levá, kde jsem sundal nohu z plynu a Fiesta se změnila v zadokolku. S otevřenou pusou dokořán jsem ji narovnal a pod plynem pokračoval dál. Když se gumy zahřály a já se uklidnil, opřela se do vnějších kol a zvedala to zadní vnitřní, jakoby „očůrávala“ každý roh závodního okruhu. Motor měl hutný charakter, zvuk nebyl tak zajímavý jako v případě malého Renaultu, ale oproti němu Fiestě nechyběla chuť po vyšších rychlostech. Na okreskách byla možná ještě zábavnější z pohledu lítající zádě. U Clia Williams spíše napomáhá k zatáčení, ale u Fiesty si klidně s radostí vystřelí do boku a řidiči zvyšuje adrenalin. Oba vozy jasně ukazují, co chybí současným malým sportovním hatchbackům - nízká hmotnost podporující hravost podvozku, nevyžadující vysoké výkony. Staré silácké atmosférické dvoulitry navíc ukazují, jak stále nové a nové emisní normy srážejí potenciál moderních přeplňovaných i nepřeplňovaných motorů. Liší se především reakce na plyn, stejně jako intenzivnější komunikace s řidičem. Naštěstí je na trhu dostatek ojetin v podobě malých postarších divochů, které pořídíte za cenu jedné dovolené.
Další hatche do garáže
Citroen Saxo VTS
VTS bylo úplně jiným Saxem. Točivou jednašestku s výkonem 120 koní doplnil tužší snížený podvozek, větší stabilizátory i brzdy. Designově pak bodykit karoserie a sportovněji pojatý interiér. Dnes zajímavý hatch za rozumné peníze.
Toyota Yaris Turbo
Malý výbušný Japonec, který se v Evropě moc dlouho neohřál. Díky vyšší stavbě a krátkému rozvoru byl hodně neposedný. Často nebylo jasné, jestli zatáčkou pojede bokem nebo po předku. Na výjezdu byl ale nepřekonatelný, 200 Nm bylo nadprůměrných.
Fiat Panda 100HP
Atmosférický motor s malým objemem, nízký výkon a vyšší stavba karosérie, ale nebyl nikdo, kdo by Pandu 100HP nechválil. Kola v rozích karosérie a snížený podvozek z něj dělali obratnou motokáru na okreskách.
Peugeot 106 Rallye
Ukázka toho, jak má vypadat správný homologační speciál pro rally. Všechno pro nízkou hmotnost. Verze Rallye charakterizují bílá plechová kola a barvy Peugeo Sportu. Pod kapotou atmosférická jednatrojka a 100 koní.
