Článek
Na konci sedmdesátých let Renault závodil ve Formuli 1, a také ve slavném vytrvalostním závodě 24 hodin Le Mans, zuby si však brousil i na tituly z rallye. A právě proto postavil tenhle bláznivý speciál...
Renault 5 Turbo samozřejmě vycházel z malého modelu jednoduše označeného číslicí 5, který se prodával ve tří- a pětidveřovém provedení. Hranaté tvary samonosné karoserie dnes působí jako zjevení, stejně jako hmotnost lehce nad 700 kilogramů. Výkony malých motorů začínaly na hodnotě 36 koní až po verzi Alpine, která měla 93 koní.
"Pětka" se vyráběla od roku 1972 a než v roce 1992 Renault ukončil výrobu, prodalo se 5 325 890 kusů. Mezi lety 1974 až 1983 (celých 10 let!) šlo o nejprodávanější model napříč všemi segmenty i automobilkami ve Francii.
A pak tady byla od roku 1980 hardcore verze doplněná o slůvko Turbo. Renault 5 Turbo byl – jak je to obvyklé – homologační speciál a francouzská automobilka z téhle malé krabice udělala bednu s dynamitem. A vzala to pěkně z gruntu. Auto je výrazně rozšířené a vzadu nechybí boční nasávací otvory pro přívod vzduchu.
Proč jsou vzadu? Je to jednoduché. Motor se přestěhoval na místo zadních sedaček, poháněná nebyla přední, ale zadní kola, a výkon se i díky turbodmychadlu Garett vyšvihnul na neuvěřitelných 160 koní. V zadání bylo, že má jít o lehké auto, jehož maximální rychlost překročí metu 200 km/h.
Renault nakonec použil čtyřválec o objemu 1 397 cm3, jehož základ je stejný jako v druhé nejvýkonnější verzi Alpine. Motor měl parametry 160 koní při 6 500 otáčkách a 221 Nm při 3 250 otáčkách. Síla motoru se přenášela na zadní kola skrz pětistupňovou manuální převodovku.
Zrychlit na 100 km/h trvalo 6,4 sekundy a nejvyšší rychlost dosahovala 210 km/h. To vše v civilním autě v osmdesátých letech! Spotřeba paliva začínala na 14 litrech, ale při plném plynu nebyl problém jezdit za více než 20 litrů benzínu. Na světových šampionátech startovala i „šílená" verze R5 Maxi Turbo s výkonem 350 koní.
Sehnat Renault 5 Turbo je umění
První verze Turba měla hliníkové dveře (boční i zadní) a střechu. Od roku 1983 začal Renault nabízet levnější verzi s kompletně ocelovou karoserií, podvozek, brzdy i motor ale zůstaly stejné. Toto provedení je ovšem o zhruba 30 kilogramů těžší (základní provedení Turba váží 930 kilogramů) a má v interiéru více moderních prvků než první homologační série čítající požadovaných 400 kusů.
Do doku 1986, který byl posledním rokem výroby modelu 5 Turbo, z výrobního pásu sjelo dohromady 4 857 kusů této sportovní verze. Pokud byste si chtěli koupit svůj vlastní Renault 5, mnoho možností není. Už základních „Pětek“ je velice málo a ve stavu před renovací stojí kolem 50 tisíc. Za „Pětku Turbo“ pak dáte nejméně 300 tisíc korun a za automobil ve skvělém stavu již nejméně dva miliony.