Renault 4 CV – Oblíbené vozy z kapitalistické ciziny

Bylo to právě před pětašedesáti lety, kdy se na československém trhu osobních vozů objevily první malé Renaulty 4 CV, které pro svůj charakteristický tvar karoserie záhy dostaly přezdívku „želvička“. Rozhodně však nebyly pomalé ani na silnici, ani v prodejích. Do roku 1961, kdy výroba ve Francii končila, se jich v Československu prodalo více než pět tisíc...

V Československu nebyl automobilový trh v letech 1950 – 1989 nijak bohatý, automobily z tzv. kapitalistických zemí se dovážely jen výjimečně, přednost dostaly francouzské a italské, byť valut na jejich nákup uvolněno mnoho nebylo. Francouzský Renault měl u tehdejších československých vládců protekci, byl to totiž národní podnik, stejně jako celý československý průmysl. Navíc jak ve Francii, tak v Itálii měli komunisté značné slovo, a to československým soudruhům imponovalo.

Renault, Fiat a Simca byly tedy značky vozů, dovážených ze Západu, ve větší míře k nim přibyl pouze britský Ford. Českoslovenští motoristé tak dobře znali Renault 4 CV a pak také Renault R8, jejichž základní charakteristikou byl motor uložený vzadu. Typ 5 CV Dauphine stejné koncepce byl sice přeskočen, oficiálně se k nám nikdy nedovážel, ale částečně posloužil jako vzor pro náš nový národní automobil Škoda 1000 MB z roku 1964.

Počátkem čtyřicátých let se v Billancourtu začal rodit Renault 4 CV (projekt 106), první automobil této značky s motorem vzadu, který se nakonec vyráběl sériově až do roku 1961. První prototyp byl dvoudveřový ve stylu „brouka“ od Volkswagenu alias KdF, ale druhý a třetí už dostaly originální čtyřdveřovou karoserii v základních proporcích pozdějšího sériového.

Renault 4 CV se stal absolutní hvězdou pařížského autosalonu 1946, jenže Louis Renault se jeho premiéry nedožil. Byl obviněn ze spolupráce s německými nacisty, zatčen a zanedlouho po uvěznění zemřel 24. října 1944 ve francouzském vězení. V témže měsíci se správcem automobilky stal Pierre Lefaucheux a projekt 4 CV podpořil, 26. srpna 1946 vůz představil novinářům a o osm dní později veřejnosti na pařížském autosalonu. V srpnu 1947 byl zahájen prodej lidového čtyřmístného vozu Renault 4 CV s motorem uloženým podélně vzadu a pohonem zadních kol, přičemž v přídi byl relativně objemný zavazadlový prostor a svisle uložené náhradní kolo.

Chladič byl umístěn uprostřed vozu mezi opěradly zadních sedadel a motorem, v případě opravy to znamenalo demontáž pohonné jednotky (jednou jsem to zažil). Design vozu byl opravdu milý, příď s chromovanými trojicemi ozdobných lišt evokovala sympatický úsměv podobně jako u prvního Twinga.

Želvička modelu 1956, s nímž začaly československé prodeje 4 CV, dostala kapalinou chlazený řadový čtyřválec OHV o objemu 747 kubických centimetrů, který dával trvalý výkon 21 koní (15,5 kW) při 4 100 otáčkách za minutu, ale vůz měl hmotnost pouhých 560 kg (Standard), resp. 585 kg (Luxe) nebo 615 kg (polokabriolet), takže s třístupňovou převodovkou vyvinul rychlost až 100 km/h a spotřeboval průměrně 6,0 l/100 km při rychlosti 60 km/h.

Všechna kola byla zavěšena nezávisle s odpružením vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, brzdy samozřejmě bubnové s kapalinovým ovládáním. Dodejme, že malý vůz měl rozvor náprav 2 100 mm, rozchod kol 1 220 mm a celkové rozměry 3 630 x 1 430 x 1 470 mm. Renault 4 CV (označení podle daňové třídy) byl velkým úspěchem, licenci koupila japonská automobilka Hino. Následovaly jej konkurenční vozy s motorem vzadu, například Fiaty 500 a 600 nebo NSU Prinz, do 6. července 1961 se vyrobilo přesně 1 105 547 automobilů 4 CV. Nástupcem se staly dobře známé a také veleúspěšné Renaulty R4 s praktickou karoserií ve stylu kombi, ale odlišné koncepce vše vpředu!

Po prvních šedesáti 4 CV, dovezených v roce 1955, se import do Československa navýšil. V roce 1956 už jich bylo devět stovek, 1957 téměř tisíc, 1958 jen čtyři stovky, ale 1959 rekordních 1 048 vozů, v letech 1960 – 1961 ještě dovoz činil solidních 900 a 800 vozů. Renaulty 4 CV byly neobyčejně oblíbené, záhy vznikl Renault Club Praha pro jejich majitele, když už od poloviny padesátých let v Praze existoval oficiální značkový servis Renault, jehož vybavení dodal francouzský výrobce, tedy Régie Nationale des Usines Renault.

Vozy procházely průběžnou modernizací, na československý trh se dodávaly typy ze druhé poloviny výrobního cyklu, tedy už s mohutnější mřížkou přídě a řadou zlepšení. Majitelé 4 CV byli velmi spokojeni, mnozí s vozy jezdili desítky let. Zájemců by jistě bylo více, ale navzdory poměrně velkému dovozu pěti tisíc vozů stejně poptávka převyšovala nabídku. V roce 1961 se prodával Renault 4 CV za stejnou cenu jako Fiat 600 D, oba měly v ceníku 22 000 Kčs, zatímco nejlevnější domácí produkt Škoda Octavia byl za 28 500 Kčs a východoněmecký Wartburg 900 za 25 800 Kč.

Byly časy, kdy se všechny vozy zúčastňovaly velkých závodů. Renault 4 CV vyjel na Rallye Monte Carlo i do vytrvalostního závodu 24 h Le Mans. Když v roce 1948 vyhrál François Landon svou třídu ve slavném závodě do vrchu Mt.Ventoux, jmenovala ho automobilka šéfem sportovního oddělení i továrním jezdcem. V roce 1951 dobyl třídu S 750 ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans, na 4 CV (model 1063) se zvýšeným výkonem spolu s André Briatem byli nejlepší ze čtveřice továrních 4 CV (celkově dvaadvacátí).

V ročníku 1949 dojeli Louis a Jean-Louis Rosierové, otec a syn, na třináctém místě v Rallye Monte Carlo, a pro Renault 4 CV tak získali triumf v objemové skupině 750 – 1 100 kubických centimetrů, když Peraud byl třetí, Landon pátý a Laureys šestý v téže kategorii. Byl to zároveň nejúspěšnější ročník pro československé jezdce, za dvěma dominujícími francouzskými vozy Hotchkiss dojela naše posádka František Dobrý/Zdeněk Treybal s britským Bristolem 400 na senzačním třetím místě! Ale to už je jiná historie. Dodejme, že François Landon (1907 – 1997) v pozdních šedesátých letech organizoval zapůjčení soutěžních vozů Renault pro jezdce ze zemí východní a střední Evropy.