Renault 25 TXE: Starý dobrý pohodlný Francouz

U Renaultu se 80. léta nesla v duchu řady povedených modelů, které fanoušky značky baví dodnes. Trochu stranou jejich zájmu se zatím ale pohybuje vlajková loď, typ 25. Rozhodl jsem se tedy zjistit, zda je to u ní oprávněné, byť mi byl zapůjčen model se slabší motorizací. Velký pětidveřový liftback se představil v Ženevě v roce 1984 (stejný rok se představila i Lancia Thema nebo Mercedes-Benz W124) a nahradil modely 20 a 30. Na titul Auto roku to jen těsně nestačilo a Renault byl druhý za Opelem Kadett. Jeho výroba se tehdy rozeběhla ve francouzském Sandouville. Pod vzhledem jsou podepsáni Gaston Juchet a Robert Opron. Opron již dříve navrhl nádherný Citroën SM, a když se na Renault 25 podíváte pozorně, pár podobných křivek na něm najdete, např. tvar zadního okna. Měl přesvědčit i zákazníky mimo Francii, kteří v tomto segmentu preferovali spíše klasické sedany než liftbacky. Renault totiž opravdu chtěl uspět i mimo svou domovinu.

Renault se vůbec poprvé soustředil na aerodynamiku a na modelu 25 je to znát. Koeficient odporu vzduchu dosahoval skvělé hodnoty 0,31, čímž se snížila i spotřeba. Model TS byl v tomto ohledu ještě lepší (Cx = 0,28) a stal se nejaerodynamičtějším masově vyráběným autem na světě, navíc i s nejlepší spotřebou. Renault dokonce částečně zakrytoval i podvozek a prahy, upravil tvar zpětných zrcátek a na odtrhovou hranu víka přidal malý spojler. Obří prosklená plocha karoserie (skoro 3,5 m2) zajišťuje skvělý výhled do všech stran. V noci zase oceníte výbornou svítivost předních parabol. Svého předchůdce předčil v rozměrech, výbavě i kvalitě výroby.

Velmi futuristický interiér navrhnul Marcello Gandini, autor takových aut, jako je Lamborghini Countach nebo Lancia Stratos. Ve své době však tvar palubní desky vzbuzoval dost kontroverzní názory a ergonomicky také zcela nepřesvědčí. Musíte si na něj zkrátka zvyknout, např. na nezvykle výrazně skloněný přístrojový štít s velkým převisem. Pod ním je i typické staré francouzské tacho se zběsile létající ručičkou nahoru a dolu. Ovšem velká prostornost interiéru zajištěná velkým rozvorem u zákazníků zabodovala, navíc tu byl i dlouhý seznam výbavy – elektrická přední okna, otáčkoměr, dálkové centrální zamykání, hliníkové pedály, volant s hranatým středem, vedení vzduchu až k zadním sedadlům a rádio. Právě v typu 25 se poprvé objevilo ovládání rádia na sloupku volantu, které se v Renaultech drží dodnes. Na zadní sedadla se pohodlně usadili i tři dospělí pasažéři. Ta přední mají dlouhý sedák i opěradlo, jsou široká a hovíte si v nich jako v křeslech. Lepší výbavy nabízely elektrické nastavení, dokonce nechyběla ani paměť na uložení několika pozic. Kožené čalounění a dřevěné obložení připomíná úšáky v nějakém pařížském luxusním klubu. S útokem na německou konkurenci to zřejmě Renault myslel opravdu vážně. Kapota se již tehdy zdvihala přes písty a ne ručně, jak bývalo zvykem. Kufr v zadní části je také přímo obrovský. A protože Francouzi mají rádi netradiční věci, někoho mohou překvapit vytahovací kliky směrem nahoru.

Velký Renault vsadil na moderní koncepci motoru vpředu a pohonu předních kol. Vrcholem byl vidlicový šestiválec, ale kromě něj Renault nabízel i řadové čtyřválce. Takový je i v tomto hnědém kusu z r. 1987, zapůjčeném ve spolupráci s Retro-Auta.cz. Konkrétně se jedná o motor o objemu 2,2 litru a s výkonem 120 koní. Převodovka je manuální a právě taková, jak mají starší francouzské automobily ve zvyku – nepřesná a gumová. Posilovač řízení úřaduje velmi výrazně, takže ani od kol k vám příliš mnoho informací nedoputuje. Jízdní komfort je obrovský, takové pohodlí opravdu moc aut nenabízí a oceňované bylo už ve své době. A navíc to ticho! Zvenčí neslyšíte skoro žádný šum. Interiér je vážně velmi dobře odhlučněný. Celkové naladění podvozku bylo fantastické. Lichoběžníková přední náprava a zadní ramena fungují i na rozbitém povrchu skvěle. Absolutní pohodlí je asi ten nejpřesnější výraz pro popis jízdních vlastností. Ačkoliv konstruktéři začali s komponenty předchůdce, dali si záležet, aby je upravili, jak nejlépe to šlo a auto bylo lepší ve všech ohledech.

Na limitu je však velký liftback lehce nedotáčivý, díky výrazné pomoci posilovače ale stejně nestrádáte. Tady zkrátka sportovní reakce nečekáte, jde o pohodlnou limuzínu. Stabilizátory jsou tužší a také geometrie byla proti předchůdci přepracována. A oceníte i ABS, které bylo ovšem také za příplatek. Náklony, a to nejen ty boční v zatáčkách, ale i při akceleraci a brzdění, byly maximálně potlačené. Nezávislé zavěšení všech kol funguje, jak má. Kotoučové brzdy na všech kolech také zastavují dobře a na velké auto stačí bohatě.

Pro rok 1988 byla nachystána velká modernizace s jinou přední a zadní částí (ve skutečnosti byly jiné všechny díly karoserie), novými materiály v interiéru a modernizovanou přední nápravou. V roce 1992 přišlo ukončení výroby a model byl nahrazen elegantním oblým typem Safrane. Platforma ovšem posloužila i v USA, kde na jejím základě vznikl Eagle Premier a z něj později Dodge Monaco. Ve Francii se vyráběla i prodloužená limuzína. Díky pozinkování odolává Renault 25 korozi lépe, než jí čelí menší modely této značky, přesto najít zcela zdravý kus nebude snadné. Kvůli složitosti nutno počítat s dražším servisem, než u jiných menších a levnějších Renaultů z té doby a nikdo vám tenhle koráb také nebude závidět (no, já možná ano, ale nejsem ten typ, co by vám ho objel klíčem). Dnes by si zasloužil typ 25 určitě trochu uznání a nikoliv zapomnění, protože vedle německých rivalů působí dost neokoukaně a netradičně. Jeho majitelé na něj často vzpomínají s láskou a dodnes je přitom toto auto levné. Za peníze ale dostanete velký a pohodlný koráb, který byl ve své době velmi moderní.