Hlavní obsah

Rekordní BMW M1, na které svět zapomněl, jde do aukce

Foto: Coys Techno Classica

Rekordní, ale zapomenuté BMW M1

Ještě jsme asi nikdy neviděli auto, které by za sebou mělo tak zajímavý příběh. Stavět by na něm mohla i hollywoodská studia v dalším díle kreslených aut a garantujeme vám, že by publikum slzelo dojetím. Ale nemusíte čekat na zfilmování, my vám ho rádi odvyprávíme hned teď. Uvařte si kávu, pohodlně se usaďte, příběh právě začíná!

Článek

BMW M1 je podle nás jedno z nejzajímavějších a nejlepších aut, jaké kdy mnichovská automobilka vyrobila. Dnes jde o hodně ceněné youngtimery, ovšem ne všechny kousky, které se zachovaly dodnes, jsou v dobrém stavu. Speciál, jenž vám dnes ukážeme, mezi ty v dobrém stavu sice moc nepatří, ale vše vynahradí fantastický příběh, který se za ním skrývá.

Foto: BMW

Sériové BMW M1 je fantastické auto se zajímavým příběhem. Proti svému rekordnímu sourozenci je to ale jen slabý čajíček...

Toto BMW M1 bylo vyrobeno v roce 1979. V roce 1981 si jej koupil německý motoristický novinář a závodní jezdec Harald Ertl, který s ním měl velké plány. Nekoupil jej proto, aby s ním jezdil do práce nebo snad na automobilové závody. Rozhodl se, že s ním pokoří rychlostní rekord. Ertl se proto spojil s ropným konglomerátem British Petroleum, který chtěl v rámci pokusu o pokoření rychlostního rekordu propagovat svůj nový benzin s názvem AutoGas. Myšlenkou této spolupráce bylo M1 natankovat novým palivem, úspěšně s ním překonat rekord, a dostat tak palivo do povědomí všech jako to pravé, díky němuž mohou auta jezdit neuvěřitelně rychle, ale zároveň emisně čistě. Ano, už tehdy se myslelo na životní prostředí…

K projektu se rychle přidaly další firmy. Například Sachs, který dodal sportovněji laděný podvozek, nebo Blaupunkt, jenž z nějakého důvodu přidal rádio a nové reproduktory. Ertl k tomu všemu ještě přidal vlastní verzi karoserie, která byla upravena hlavně v zadních partiích. Bylo to kvůli aerodynamice, ale mluví se o tom, že v zadní části auta měla být ještě další nádrž na palivo. Bohužel ale nevíme, jestli tam nakonec byla. Upraven byl samozřejmě i motor umístěný pod dlouhou kapotou, který tak kola roztáčel výkonem nikoliv standardních 280 koní, ale rovnou 410 koní! A pak už nic nebránilo pokusu o rychlostní rekord tehdejší doby. Stalo se tak 17. října 1981 a povedlo se na první dobrou. Ertl tehdy s BMW M1 jel rychlostí 301,4 km/h, ale vlivem jakýchsi událostí z tohoto rekordu neexistuje jediný záznam.

Smutný konec pro oba

Jen 6 měsíců poté, co Ertl pokořil rychlostní rekord, bohužel tragicky zahynul při pádu letadla. Tehdy 33letý novinář doma nechal ženu, syna a tohle krásné auto, se kterým to pak šlo z kopce. Manželka Ertla auto zkoušela prodat přes několik dealerství, ale dlouho se nedařilo najít kupce. Jednoho dne dokonce jeden z potenciálních zájemců při testovací jízdě auto naboural. Respektive nízko uložený upravený motor poškodil tak, že musel být vyměněn za sériový.

Manželka a syn Harald auto celou dobu parkovali na ulici, protože neměli garáž, kam by ho postavili. Rozhodli se proto, že ho uskladní v Midland Motor Museu v Bridgnorth. Nápad to byl moc dobrý, ale jen do zjištění, že se majitel muzea k uskladněným autům nechová moc hezky a navíc některé kusy, které tam majitelé zaparkovali i na dlouhé roky, prostě prodává. Aniž by k tomu měl svolení a aniž by pak peníze odevzdal právoplatným majitelům. Proto si ho rodina závodního jezdce nakonec vzala zpátky k sobě, ale v té době už mělo auto hodně poškozenou karoserii od nešetrného zacházení v muzeu a několikaletého parkování venku. Dokonce se zjistilo, že v muzeu vzali pár věcí z interiéru, které nejspíš prodali.

Protože se ale manželka se synem zrovna stěhovala do většího domu s garáží, M1 konečně dostalo pohodové místo k odpočinku. Zůstalo zde dlouhé roky, když po něm začali pátrat různí sběratelé se strachem, že je zničené nebo ztracené. Naštěstí nedošlo k naplnění ani jedné z obav, tedy, ne tak úplně. Manželka Haralda začala po několika dotazech všetečných sběratelů zjišťovat, co vlastně s autem je. Zjistila ale, že nemá dost peněz na jeho opravu, a tak je auto znovu na prodej. Dražba proběhne v sobotu 13. dubna v jednu hodinu odpoledne v rámci aukce Coys Techno Classica. Vyvolávací cena není známa, ale jak ta, tak i ta konečná, tedy prodejní, podle nás rozhodně nebudou nízké. Auto je krásné a příběh, který za sebou má, zajímavý. Snad už se konečně dostane do opravdu dobrých rukou, které se o něj řádně postarají. Vždyť už si to opravdu zaslouží!

Načítám