Range Rover Evoque Si4 – Móda především

K aktuálnímu testu jsem přicházel lehce s despektem. Kategorie malých a středně velkých SUV není můj šálek čaje a moje tradicionalistické smýšlení mi říká, že Range Rover je přece jen ten jeden. Módní sportovně užitkové auto postavené na bázi druhé generace Land Rover Freelander mně i přes slušivý kabátek nějak nechtělo přirůst k srdci. Během testovacího týdne se však náš společný vztah vyvíjel a na jeho konci si náš „baby range“ ona prestižní písmenka RANGE ROVER na přední kapotě přece jen zasloužil.

Kdo by nechtěl vlastnit Range Rover? I já, zarytý odpůrce vozů typu SUV, bych si ho nechal líbit. Pokud často cestujete, taháte těžký přívěs s naloženým závodním Ferrari, či naopak občas něco potřebujete přivézt z pole, třeba slámu pro vašeho dostihového koně, dává smysl takové auto upřednostnit před klasickým kombíkem. A pochopitelně, když se nespokojíte se skvělým Discovery, opravdový luxus dokáže nabídnout jedině Range Rover.

Jenže málokdo na něj má. Když se na konci minulého desetiletí objevil krásný stylový koncept Land Rover LRX, všichni z něj byli paf. Krásný stylový třídveřový crossover se líbil dokonce i mně. A když u něj vymysleli i verzi s odnímací střechou, přišlo mi, že v Land Roveru designeři vážně nespí. A v roce 2011 se onen koncept bez zásadních stylistických změn podíval rovnou do výroby. Range Rover Evoque se ihned začal velice dobře prodávat. Už v prvním roce výroby překonal prodeje velkých Range Roverů. V samotné Evropě se pak stabilně od roku 2012 nacházelo přes padesát tisíc zákazníků. Ani jinde ve světě nebyl propadákem. Pravda, takových BMW X1 či tiguanů se ale prodalo dvakrát tolik. Nicméně i tak šlo o nevídaný úspěch pro britskou exkluzivní značku.

Evoque je celý o designu. To je jeho okázalá zbraň a alfa i omega jeho existence. Zatímco interiér VW Tiguan vždycky navozoval pocit, že se na mně trošku tu a tam ušetřilo, Ford Kuga se mi vždy řídila v náznacích jako užitkový vůz, kabina Evoque mě ihned přesvědčila o své výjimečnosti. Vůně kůží obšité přístrojové desky i kvalitního kapitánského křesla mě vážně začaly bavit už od první minuty po nastoupení.

Vybírejte dobře vybavené exempláře, kde první majitel nešetřil a zaškrtával z katalogu příplatků. Takový byl i kousek, který nám zapůjčilo AAA Auto, navíc nevšedně s benzinovým motorem a šestistupňovou automatickou převodovkou. Za svůj sedmiletý život najelo 125 tisíc kilometrů a interiér zůstal dodnes jen jemně opotřebovaný, a zejména stále voňavý. Mohla za to příplatková kůže. Rozprostírala se všude, kam se jen oko podívalo jako v pravém „Britovi“. Z reproduktorů audia značky Alpine, kterému Jaguar i Land Rover říkají „systém Meridian“, se linula čistá hudba a svět mi pro jednou přišel zase jako krásné místo.

Leckdo z novinářů se v době nově představovaného modelu Evoque rozplýval nad jízdními vlastnostmi. Benzinový Evoque se se svými 240 koni výkonu div nepřirovnávali k ostrému hatchbacku. Dokonce i Mike Cross, technický šéf Land Roveru zodpovědný za dynamiku jízdy, považoval benzinový Evoque za variantu s nejlepší kvalitou jízdy z celé modelové palety.

Ani mně se neřídil špatně. Na poměry své kategorie je to vlastně první „range“ působící hodně lehkonoze. Dvoulitr sice sdílí i s Fordem Focus ST a má v konkrétním naladění o pouhých deset koní menší výkon, ale Evoque ostrým hatchbackem vážně není. S šestistupňovým automatem od Aisinu (AW21) řadí hladce a zrychluje energicky. Manuální mód s pádly pod volantem funguje, i když tuhle převodovku svou rychlostí pochopitelně strčí nejmodernější dvouspojkové systémy s přehledem do kapsy. Svižná jízda je jeho doménou, žádné řezání zatáček ani akceleraci na plný plyn si s ním beztak neužijete. Na dynamický jízdní režim, při kterém zčervená podsvícení přístrojové desky a až nepřirozeně ztuhne řízení, jsem jel vlastně jen jednou, jen abych vyzkoušel, jak funguje.

Jenomže ani plavnou jízdu jako na obláčku si v něm neužijete. Měl jsem vysoká očekávání, protože znám dospělé Range Rovery, leč kvalita jízdy a odpružení nebývá zrovna devízou menších SUV. Zatím jsem byl s kvalitou odpružení v této kategorii aut vždycky spokojený kupodivu jen u skromné, ale skvěle navržené Škody Yeti. Zůstala dodnes mou nejoblíbenější novodobou škodovkou. Za volantem několika exemplářů jsem v minulosti strávil poměrně dost hodin jízdy. Dalo se v ní cestovat i na hodně dlouhé vzdálenosti, byla zkrátka pohodovým parťákem.

A malý Range Rover je i přes ten krásný luxus uvnitř jízdně zbytečně tvrdý, nepoddajný. S nástrahami pražských ulic plných propadlých kanálů, vyjetých kolejí i rolet před křižovatkami si neporadí tak, jak jsem doufal, že to zvládne. Přitom podvozek konkrétního kousku ještě nevykazoval nadměrná opotřebení. I když věřím, že nové tlumiče a dalších pár dílů na podvozku by situaci jistě vylepšilo. Zkrátka, pokud jste někdy řídili opravdový Range Rover nebo Discovery se vzduchovým odpružením, Evoque vás pak lehce zklame.

Při rešerši k testu jsem si našel video, kde James May ještě v Top Gearu „trápí“ jeden úplně stejný, jen dieselový exemplář v drsném kamenitém kaňonu. Evoque má „terrain response systém“, čili předvolby jízdy po různém typu povrchu, ale technicky si musí vystačit pouze s pohonem všech kol a mezinápravovou spojkou typu Haldex IV. I tak vyjede a projede daleko víc, než bude jakýkoli majitel kdy potřebovat. Nájezdové úhly jsou dimenzované jako u pravého offroadu i ochrana karoserie a boků je šikovná a s nějakým tím terénním dobrodružstvím počítá. Jenže drtivá většina aut stejně nikdy asfalt neopustí.

Techniku spojil Rand Rover s vývojem druhé generace Land Roveru Freelander. Je tedy postavený na globální platformě Ford EUCD. Freelander totiž přišel na trh 5 let před Evoque, ještě než přešel Jaguar Land Rover pod taktovku Tata motors. Díky tomu pochází i motor od Fordu a pod kapotou máme první generaci přímovstřikového dvoulitru Ecoboost. Motor byl po čtyřech letech nahrazen úplně jiným řady Ingenium, a to jak vznětový, tak zážehový. Změnami prošel od modelu 2015 i pohon kol a převodovka, šestistupňový automat Aisin ustoupil modernějšímu ZF 9-HP. A pohon kol nyní obstarával systém od společnosti GKN driveline. Naše verze ročníku 2012 je tedy poháněna ještě první generací Ecoboostu od Fordu. Známá je například z Mondea IV. nebo Focusu III. ST. Motor se montoval i do amerických fordů a vyráběl buď v Clevelandu nebo ve Valencii.

Jako u drtivé většiny přímovstřikových motorů se povrch kolem sacích ventilů umí zanášet karbonem, a i zvuk jednotky není příkladně hladký. Rozvod je řešený řetězovým pohonem, turbodmychadlo Borg Warner tvoří s výfukovými svody jedno tělo. Umí občas prasknout a oprava znamená výměnu za nový díl, což stojí několik desítek tisíc. Ojediněle se objevují případy (u Fordů) nadměrné ovality na válcích v celohliníkovém bloku s otevřeným chladícím prostorem. Ztráty komprese nějakého z válců vedou k nutnosti prakticky celý polomotor vyměnit. Pár případů kompletního selhání první generace dvoulitru Ecoboost známé bohužel jsou. Ale je jich málo. Více problémů postihuje menší Ecoboost 1.6 litru. Náš exemplář fungoval bezchybně, ani v historii vozu jsem nenašel za oněch 125 tisíc kilometrů žádný údaj o nutnosti oprav nad rámec běžné údržby a spotřebního materiálu. Přehnané obavy bych neměl, určitě bych ale zkrátil výměny olejových náplní na maximálních 15 tisíc kilometrů a jezdil na aditivovaný benzin.

Koupit si Evoque s dieselem a v základní výbavě by mi nedávalo mnoho smyslu. Zůstal by sice moc hezký líbivý vzhled, ale upřímně řečeno, to bych snad udělal lépe pořídit jeden z posledních exemplářů Škody Yeti 2.0 TDI 4 x 4. Ušetřil bych peníze, které stojí prestižní značka, a v garáži bych měl příjemného pracanta. Jenže pak lze nalézt krásně vybavený exemplář Evoque s dvoubarevným interiérem obšitým v kůži, s bohatou výbavou a silným benzinovým turbomotorem pod kapotou. Takový mi dává daleko více smyslu. Od běžné konfekce se výrazně odliším, přičemž nepřiplácím v případě ojetiny dramaticky víc peněz. Mezi modelem Evoque je na trhu menší výběr. S trochou trpělivosti si nakonec vyberete. Vtipné je, že s tímhle autem si můžete dopřát ochutnávku luxusu Range Roveru, byť jste původně do bazaru zamířili s vidinou koupě zánovního tiguana, kugy nebo dokonce škodovky. A to je zkrátka velmi lákavé.