Range Rover Evoque Cabriolet – přestaňte se brát tak vážně

Už je to tak. Evoque v „kábru“ je ultimativní vzkaz všem lidem, co jim SUV nevoní. Je to iracionálně racionální auto s ukrutně podivnou siluetou, vztyčený prostředník všem konvencím a taky prezentace toho, že se neberete zase tak moc vážně. Jako od zarytého milovníka aut se ode mě tak nějak automaticky očekává, že budu otevřeného Evoqua v kabrioletu nesnášet, ale víte co? Já jsem si ho vlastně docela zamiloval. A hned vám řeknu, proč k tomu došlo.

Všechno to začíná už u designu, neboť i samotný Evoque má pro mě jisté kouzlo. Přestože se jedná o vysoce módní ukazatel společenského postoje s nezbytnými designovými cingrlátky, pořád drží do značné míry úctu k tradici a nepostrádá ani robustní strohost svých prapředků. Svalnaté rovné linie kontrastují s promakanými LED světly. A samostatnou kapitolou je boční pohled se staženou střechou, kdy Evoque vytváří od rovného čumáku až po useknutou záď  jednu přímou linii. Celé to vypadá a působí tak strašně specificky, že se můžete spolehnout na rychle nabytou popularitu všude, kam přijedete. Za jediným SUV-kabrioletem na světovém trhu se otočí všichni. Opravdu všichni.

Mnozí z vás už teď zběsile sjíždí myší do sekce komentářů, aby mě napomenuli za řeči o tradicích vyřčené v souvislosti s SUV-kabrioletem. Jenže vzpomeňte na první pradědečky Land Rovery, dodávané se snímatelnou plátěnou střechou, která byla natažená na kovové konstrukci. Vzato do důsledku, i to byl vlastně kabriolet.

Přestože otevřený Evoque vlastně vypadá snad i trochu legračně a vyzařuje do okolí svou vtipálkovskou auru, rozhodně to neznamená, že byste se za jeho volantem měli cítit jakkoliv neseriózně. Koneckonců jedná se pořád o prémiové auto v prémiovém segmentu, za nějž dávají zákazníci prémiové peníze. Jeho interiér je tedy pro Range Rovery typickou oázou měkké kůže, která vedle tuhých a komfortních křesel řidiče a spolujezdce pokrývá třeba palubní desku nebo výplně dveří. Každý prvek, počínaje mřížkami reproduktorů, přes všechna tlačítka až po pedály, je náležitě hezky zpracován; po dlouhých letech zápolení má Range Rover konečně i hezký a důstojně fungující infotainment s navigací a vším potřebným.

Jen ta praktická stránka věci pochopitelně malinko kulhá. Ovšem jestliže vpředu je všechno náležitě prostorné a hezké, na úzké zadní dvojlavici bez pořádného místa na nohy sedět nechcete ani náhodou. Beztak je přes nouzová zadní místa konstantně nasazený „windschott“, tedy síťovaný větrný deflektor, který eliminuje turbulence v interiéru. S ním se totiž dá jezdit bez střechy i dálničních 130 km/h, aniž by do auta výrazněji foukalo. Kufr je pak kategorie sama pro sebe. Nízký prostor pod nízkým víkem je docela limitující, takže na velké nákupy to moc není. Kratší dovolená ve dvou se sem ale vejde.

Tento bod souvisí s již naťuknutými tradicemi. Stejně jako zbytek modelové řady Land Roveru, potažmo Range Roveru, je i Evoque tradičně schopný v terénu. Se světlou výškou 211 milimetrů a zakrytovaným podvozkem už si lze pomýšlet i na drsnější terén. Nemluvě o velmi pokročilém pohonu všech kol, který vždycky přesně ví, jakým kolem točit, aby se v bahně zakopané auto nebojácně pohybovalo vpřed, případně brodilo skrz půlmetrovou louži vody. A teď si vemte, že všechny tyhle srandy absolvujete s otevřeným nebem nad hlavou. Občas si sice musíte dát pozor, aby vám bahno od kol nenalétalo na luxusní kůži v interiéru, ale onen fantasticky absurdní zážitek i za tohle nebezpečí prostě stojí.

Když navíc chcete tomu všemu nasadit korunu, není nic jednoduššího, než zvolit jízdu „na kapitána“. To se dělá tak, že zapnete systém ATPC (All Terrain Progress Control), sloužící jako terénní tempomat pro jízdu velmi nízkými rychlostmi, odpoutáte se a prostě si ze sedadla řidiče přesednete na hranu dveří. Auto samo brzdí a přidává plyn, aby se pomalu a plynule pohybovalo terénem, a vám stačí kormidlovat jízdu volantem a koukat přes rám čelního okna. Legrace na dlouhé hodiny je zaručená, jen to chce zvolit bezpečný kus terénu a nevypadnout ven z auta.

Dost ale bylo blbnutí, pojďme se radši přesunout tam, kde Evoque beztak stráví většinu svého SUV-kabrioletího života, tedy na silnici. Světe div se, ale i přes SUV stavbu, absenci střechy a terénní dovednosti, jezdí Evoque Cabriolet výborně i po normálních asfaltkách, zejména pak po těch kvalitních. Na rozbitých silnicích se sice projeví mírně tužší podvozek, jenž podpírá poměrně těžké auto, ale jakmile dojde na výlety mimo město, veškeré nepohodlí je pryč a otevřený Evoque je až překvapivě agilní a hravý. Přerostlý kabriolet se svižně vrhá za tuhým řízením, díky nízkému těžišti se nijak dramaticky nenaklání a vlastně jezdí téměř jako slušně naladěný hatchback.

Navíc se neztratí ani po stránce výkonu. Dvoulitrový turbodiesel sice může vypadat na Range Rover trochu podměrečně, ale jeho 180 koní umí s autem zacvičit tak akorát, nemluvě o spolupráci s devítistupňovým automatem. Převodovka se hladce rozjíždí, hladce řadí a je vždy připravena na rychlé podřazení, když je potřeba zrychlovat. Dynamika není kdovíjak brutální či oslnivá, ale rychlé nabrání rychlosti v připojovacím pruhu zvládnete, stejně jako zvládnete svižné předjetí na okresce.

Nijak zle na tom není ani spotřeba. Ta není zázračně nízká, ale vzhledem k hmotnosti, výkonu a stálé čtyřkolce je vcelku standardní. V průměru jsem jezdil lehce přes osm litrů, přičemž ve městě šplhala spotřeba k devíti a mimo město se dalo dostat i hluboko pod osm. Jestli bych měl pro pohonné ústrojí nějakou výtku, musí směřovat k hlučnosti motoru. Zejména při razantnější akceleraci se naftový čtyřválec prostě trochu ozve, ale u kabrioletu, v jehož interiéru je obecně poněkud hlučněji, to zase tak nevadí.

Když někomu řeknete, že máte „SUV v kabrioletu“, dost možná se zděsí a vykřikne: „Vždyť to vůbec nedává smysl!“ Jenže v tom je ten fór. On Evoque Cabriolet smysl prostě dává. Není pro každého, musíte se k němu umět postavit a mít na něj tak trochu náturu, ale když přistoupíte na tuhle britskou hru a přestanete brát svět aut tak úplně vážně, třeba taky dojdete k tomu, že je přesně pro vás. Objektivně se jedná o vážně dobré, byť docela nepraktické auto, ale teprve subjektivní vjem určí, zda tuhle srandu potřebujete zažít.

Jen je tu tedy takový drobný zádrhel, a sice cena. Jak už bylo řečeno, v případě Range Roveru se pochopitelně jedná o prémiový produkt, takže je základní cena kabrioletu s dvoulitrovým turbodieselem nastavena na 1 477 531 korun. Po připočtení vyšší výbavy HSE už to dělá 1 628 176 korun bez dalších příplatků a je jen na vás, nakolik se rozvášníte při „dovybavování“.