Článek
„Jak vlastně vznikl náš název? To je častá otázka,“ směje se Libor Hubík, který v roce 1990 založil firmu PSí Hubík. „Vždycky se mi strašně líbila řecká abeceda. Jenomže Omegu zabrali Švýcaři už před desetiletími a i tady v Česku se najdou firmy, které mají v názvech například Alfa či Beta. A protože jsem byl vždy kamarád se všemi psy, tak jsem nakonec z recese zvolil řecké písmeno PSí.“
Odpověď na nedostatek kvalitního vybavení
Název má sice z recese, ale jinak je tuzemská značka motocyklového oblečení brána velmi vážně. Už roky v ni jezdí motorkáři na běžných silnicích, ale v kožených kombinézách šitých poblíž Zlína se prohání také závodníci na okruzích při nejrůznějších závodech. Ať už je to Michal „Indy“ Dokoupil na přírodních okruzích, či třeba Karel Abraham, který až do loňského roku jezdil ve vrcholné kategorii MotoGP.
Původ názvu bychom tedy měli, ale co původ společnosti samotné a toho, co dělá? „Sám jsem jezdil závody, byť na úrovni krajského přeboru nebo přeboru republiky. A už tehdy byl problém tady sehnat nějaké oblečení. V Mostě se sice nějaké kombinézy šily, ale představa moje i dalších lidí byla úplně jiná. Čas od času se také dovezla nějaká kombinéza z Itálie, většinou od firmy Dainese, která ale zase byla na tehdejší poměry neúměrně drahá. Když potom přišel rok 1989, já jsem končil školu a zároveň jsem skončil z finančních důvodů se závoděním, řekl jsem si, že se pustím do šití nějakých doplňků pro motorkáře,“ vzpomíná Hubík
Pro čerstvého inženýra strojaře bylo šití motorkářských doplňků oborem velmi vzdáleným. Potkal se ale s těmi správnými lidmi a po počátcích, které spočívaly v ledvinových pásech a dalších drobnějších doplňcích, brzy přišly plnohodnotné motocyklové kombinézy.
Výroba si zakládá na šití na míru
Dnes se v šicí dílně společnosti vyrobí přibližně tisíc motocyklových kombinéz ročně – právě kombinézy, a zejména ty závodní jednodílné, jsou vlajkovou lodí značky a tvoří přibližně padesát procent veškerého odbytu. Naprostá většina kombinéz je přitom šitá na míru pro konkrétní jezdce a závodníky, přibližně pětina nových kombinéz už je z výroby připravená na airbagový systém.
Právě samotní závodníci jsou zásadní mimo jiné pro konstantní vývoj oblečení. Každý pád v „jejich“ kombinéze lidé z vývoje pečlivě analyzují, a tak se ve sklepě společnosti nachází celá sbírka „padlých“ kombinéz od závodních jezdců.
„Od závodníků také získáváme velkou spoustu zkušeností a zpětnou vazbu. U nich totiž dostane oblečení ve velmi krátké době strašně zabrat. Silničáři samozřejmě hodně padají, takže se pořád zlepšuje bezpečnost. Třeba jak přišly airbagy, začaly se kombinézy poškozovat na jiných místech, což se do vývoje okamžitě zapracovává. Kluci, co jezdí vytrvalostní závody, nám zase hodně pomohou s pohodlím, protože když má člověk oblečení 24 hodin na sobě, pocítí každou drobnost a každý diskomfort. To, na co bychom přicházeli 10 let normálního provozu, zjistíme pomocí závodníků za týden.“
Vedle závodní kůže se zde šije i textil. Toho se ročně vyrobí do tisíce kusů a tady je naopak značná část produkce klasická konfekce. I v tomto případě ale firma míří na závody a šije například textilní oblečení pro jezdce na Dakar.
Ve výrobě
Sám zakladatel značky mě také protáhl výrobou, která připomíná dobře namazaný (šicí) stroj. Vše začíná u zadání do výroby, kdy se zpracovává objednávka – většinou právě individuální na přání zákazníka.
Ta dále pokračuje na grafické zpracování, kde se ladí všechny požadavky na design. Nejde pouze o barvy jednotlivých usní, ale také o potisky a nášivky. Lidé si na svoje oblečení mohou objednávat cokoliv. Pro závodníky jsou to samozřejmě startovní čísla a loga sponzorů, pro klasické motorkáře potom cokoliv od přezdívek až po podobizny seriálových postav. Občas přijde i nějaký vypečený požadavek – třeba ruská závodnice si objednala kompletně růžovo-zlatou kombinézu ozdobenou liščím ohonem.
S vlastním materiálem se začíná pracovat u cutteru, který umí vyřezávat jednotlivé díly oblečení přesněji, než to dříve zvládali lidé s nůžkami. Pracuje se s usněmi o různých tloušťkách, a to buď s hovězími, či klokaními. Samozřejmě se pracuje také s různými typy podšívek včetně aramidu odolného proti prodření, ale nechybí svrchní textilní materiály.
Potisky se aplikují pomocí UV tisku, který se ukázal jako nejodolnější pro nanášení na kůži, která se neustále ohýbá a pracuje. Veškeré drobné nášivky se poté vyřezávají laserem a ručně našívají na šicím stroji, což může být třeba v případě malých písmen mimořádně piplavá práce.
Jakmile je vše natištěno a našito, je potřeba dát jednotlivé díly oblečení spolu se všemi podšívkami, zipy a chrániči dohromady v jeden celek. To se děje v šicí dílně, kde se k jednotlivým stanovištím se šicími stroji dostávají již zkompletované boxy se vším potřebným, co je potřeba k vytvoření finálního produktu.
Výroba nového oblečení není ovšem to jediné, co se v šicí dílně děje. Neméně důležité jsou pro zákazníky taky úpravy a opravy oblečení. Ať už jezdec ze svojí kombinézy „vyrostl“, nebo se v ní neplánovaně projel po silnici bez motorky, lze mnoho věcí doladit a navodit zpátky stav naprosté spokojenosti.
Helmy neplánujeme, rukavice ano
„Boty a helmy určitě neplánujeme, na ty už nemáme lidskou kapacitu. Už teď máme pocit, že by nás na vývoj některých věcí mělo být třikrát tolik,“ směje se Libor Hubík a dodává, že budoucnost nejen své značky, ale směru motocyklového oblečení celkově spatřuje v rozvoji airbagu. Ty momentálně prodělávají překotný vývoj, zejména po softwarové stránce – automatické airbagy na motorku umí stále dokonaleji a dokonaleji vyhodnocovat, kdy přesně se mají nafouknout.
V sortimentu PSí Hubíku se však jedna novinka přece objeví, respektive se už objevila v prvotním testovacím provozu – řeč je o rukavicích. Jejich vývoj aktuálně finišuje, a u Hubíků se tak pomalu chystají na jejich plné spuštění na trh. Příběh firmy se ale i tak bude nadále točit hlavně kolem koženého oblečení, zejména pak kolem kombinéz. Aby také ne, když se za 30 let podařilo firmě Libora Hubíka dostat kombinézy z Česka až mezi světovou špičku.