Článek
Kolébkou systému, který zamezoval zablokování kol nebyl automobilový, nýbrž letecký průmysl, kde se tento systém uplatňoval od 50. let 20. století. Prvenství a to hned dvojí, jak systém ABS, tak stálý pohon všech kol v osobním automobilu, si připisuje britský Jensen FF. Mechanicko-hydraulický systém ABS neboli Anti-lock Braking System pocházel v případě vozu Jensen od společnosti Dunlop. Na opačném břehu Atlantiku rovněž experimentovali se svou verzí ABS. Konkrétně Chrysler ve spolupráci se společností Bendix nabídl v roce 1971 (pro modelový ročník 1972) svůj „Sure Brake“ pro model Imperial.
Pionýrem ABS na evropské pevnině byla automobilka Mercedes-Benz, která ve spolupráci se společností Bosch představila tento bezpečnostní systém v srpnu 1978 pro třídu S (generace W116). Tehdy se jednalo o příplatkovou výbavu pro vrcholnou verzi 450 SEL 6.9. ABS od Bosche pracovalo s trojicí indukčních spínačů, kde dva pracovaly na přední nápravě (každé kolo mělo svůj) a třetí spínač byl společný pro zadní nápravu.
První vozy Mercedes-Benz s ABS
Mercedes ve své brožuře vysvětloval funkci ABS následovně: „Protiblokovací brzdový systém používá počítač k monitorování změny rychlosti otáčení každého kola během brzdění. Pokud se rychlost otáčení příliš zpomalí (např. při brzdění na kluzkém povrchu) a kolo se zablokuje, počítač automaticky snižuje tlak brzd. Otáčení kola se opět zrychluje a brzdový tlak se znovu zvýší, čímž brzdí kolo. Tento proces se opakuje několikrát během několika sekund.“
Během dvou let uměl Mercedes-Benz nabídnout ABS do celé modelové řady osobních aut, od roku 1981 rovněž do užitkových. Počínaje rokem 1992 se systém stal součástí standardní výbavy všech automobilů s trojcípou hvězdou.
Systém ABS, dnes naprosto běžný rovněž u motocyklů, se poprvé na motorce objevil v roce 1988. Zavedlo jej BMW u modernizovaného modelu K100.