Nový Hyundai i10 je až překvapivě dospělý městský prcek

Auta nejmenší třídy supermini jsou většinou hodně „funky“ – veselý design, pastelové barvy, roztomilé interiéry. Jenže tím vším se jen snaží odvést pozornost od toho, jak jsou v jádru jednoduché, lacině vyrobené a spartánsky vybavené. Takové nafintěné holobyty. Jenže nový Hyundai i10 chce do této třídy přinést skutečnou kvalitu hodnou dospělého auta.

Pokud vás nepřesvědčí už pohled na jeho dynamické tvary (oproti minulé generaci je širší a nižší) zcela prosté samoúčelných funky výstřelků, pak si to naplno uvědomíte při usednutí do interiéru, který by klidně snesl srovnání s auty vyšší třídy. Má propracovanou architekturou a na standardy supermini působí vážně sofistikovaně – najdete tu přehledné palubní přístroje s velkým multifunkčním displejem mezi ním (nikoli jen jeden přeplácaný budík, jak je zvykem), velký infotainment vedle nich (žádná navigace v telefonu na vachrlatém držáku), elektrické ovládání všech čtyř oken (ta zadní totiž nejsou vyklápěcí, ale skutečně se stahují), dvě make-up zrcátka ve slunečních clonách (řidičovo je zatahovací) a k tomu spoustu šikovných odkládacích ploch. Zní to zcela standardně, ale v téhle třídě aut obvykle oholených na kost to standardní vážně není.

Pak je tu dostupná výbava, která také překonává obvyklou nabídku této třídy blíž k větším autům: dotykový infotainment s úhlopříčkou 8 palců umí Apple CarPlay i Android Auto, může být doplněný bezdrátovým nabíjením telefonu, navigací a online rozhraním Bluelink včetně vzdáleného přístupu přes mobilní aplikaci. Taky nabídne startování tlačítkem, vyhřívání sedadel i volantu, omezovač rychlosti i tempomat a také parkovací senzory vpředu i vzadu, doplněné parkovací kamerou. I když je i10 maličká a parkuje se s ní snadno, řada řidičů a řidiček to jistě ocení.

Sofistikovanost je poznat i na bezpečnostních prvcích, které jsou skutečně také nejpokročilejší v téhle třídě. Hyundai i10 je totiž vybavený nouzovým brzděním (to má většina aut), které dokáže rozpoznávat i chodce (tohle už ne), dokáže vás usměrnit při jízdě v pruhu zásahem do řízení, sám přepíná potkávací a dálková světla, dokáže číst dopravní značky a dá na vás pozor, jestli za volantem neusínáte.

Nejdůležitější však je, že dospělost cítíte z jeho jízdního projevu. Ovládá se snadno, ale vzbuzuje dojem odolné konstrukce, podvozek je stabilní, aniž by byl nepohodlně tvrdý, a pohlcuje nerovnosti bez pazvuků typických pro laciné tlumiče laciných aut. Ve městě se cítí jako ryba ve vodě, okresky zvládá s přehledem a neznervózní dokonce ani v dálničních rychlostech, takže s ním můžete beze strachu vyrazit na letní dovolenou do Chorvatska.

A když na to přijde, můžete mu taky dávat pěkně za uši. Hyundai i10 se totiž dokáže chovat nejen jako klidný dospělák, ale dovede se i rozparádit. Stačí podřadit o kvalt (možná raději o dva) a vytočit motor k omezovači, i10 ožije a žene se vpřed s nakažlivým nadšením, jaké očekáváte od malého auta. Také se ochotně se vrhá do zatáček, které projíždí zcela sebejistě, tedy bez větších náklonů a zakousnutý do stopy. Na skutečnou zábavu bude ideální varianta i10 N Line s přeplňovaným litrovým tříválcem s výkonem 100 koní, která dorazí v průběhu roku. Zatím je výběr motorizací poněkud skromnější…

Základní litrový tříválec (67 koní a 96 Nm) vás dynamikou určitě nešokuje (stovka za 14,6 sekundy), ale na jízdu „kolem komína“ bude určitě stačit. Lepší volbou však určitě bude čtyřválcová dvanáctistovka (84 koní a 118 Nm), která má příjemně tichý (na volnoběh ji vůbec neslyšíte, při klidné jízdě si jen ševelí) a hladký chod a je taky ukázkově úsporná (v pohodě s ní budete jezdit pod šest litrů i bez loudání). Oba motory můžete mít kromě pětistupňového manuálu také s automatickou převodovkou (za příplatek 30 tisíc korun) v podobě robotizovaného manuálu, který neřadí nejrychleji, ale je chytrý, úsporný a ušetří vaší levé noze dost práce.

Samozřejmě jsou tu také nějaké kompromisy – plasty v celém interiéru jsou tvrdé (ale řada z nich má pěkný vzor včelí plástve, a hlavně tu nikde nenajdete odhalený plech karoserie), volant je nastavitelný jen výškově (ale i tak má řidič dost místa a snadno si najde pohodlnou pozici), loketní opěrky ve dveřích nejsou čalouněné (doporučuji dlouhé rukávy) a řidičova loketní opěrka uprostřed není polohovatelná (je buď vyklopená nahoře, nebo sklopená až dole), také je tu jen jediné stropní madlo (u spolujezdce). Ale to jsou vážně jen maličkosti, které vás nebudou nijak otravovat. Ostatně tak je to vždycky, když se snažíte poskládat kvalitní, dobře vybavené auto, které navíc nebude stát majlant.

A ceník Hyundai i10 zůstal i přes propracovanost celého auto poměrně vstřícný. Už při vchodu do showroomu totiž dostanete výhodu slevy 40 tisíc korun, takže se začíná na oficiálních 219 990 Kč. Vyšší výbavy pak nejsou o moc dražší a dostanete k nim v rámci výhodných balíčků ještě slušnou porci praktických prvků navíc. Za 320 tisíc pak máte auto našlapané výbavou k prasknutí.

Za své peníze dostanete kompaktní auto s dostatkem prostoru (vpředu pro dospěláky, vzadu se by se měly pohodlně usadit tři děti a kufr se svými 252 litrů taky ujde), neobvykle rozsáhlou komfortní i bezpečnostní výbavou, povedenými motory, a hlavně dospělým jízdním a uživatelským zážitkem bez otravných nedotažeností tolik typických pro tenhle segment aut. Hyundai i10 umí vážně překvapit.