Článek
Nové Audi Q3 se plnohodnotně pověnoval kolega Kuba ve svém článku, kdy s novinkou jezdil v rámci mezinárodní prezentace ve slunné Itálii – viz odkaz níže. Na mě tak zbyl menší model a slunnou Itálii jsem vyměnil za pošmourno sněhem zapadaných Dobřichovic.
No co, sluníčka si užiju jindy, je čas pustit se do nejmenšího hatchbacku z Ingolstadtu. Jak modří již vědí, jde celkově o druhou generaci, přičemž hlavní posun u nového modelu nespočívá jen v designu a technologiích, ale taky v přechodu na modulární platformu MQB, potažmo její nejmenší vyvedení A0. V praxi to znamená, že malá Audi A1 stojí na stejných základech, jako příbuzné a levnější modely Volkswagen Polo a Seat Ibiza. Jenže zatímco třeba Polo je v rámci kategorie jen „lehce dražší“, Audi A1 má už základní cenu nastavenou na 555 900 korun. Vyvstává logicky otázka – obhájí Audi svůj cenový odskok?
Vypadá dospěle na první pohled, a to ze všech stran
Vezměme to postupně – po stránce designu je druhá generace A1 o obrovský kus dál proti předchůdci. I přes kompaktní velikost s délkou rovných čtyř metrů působí auto vyspěle, má agresivní příď s „vysekaným“ nárazníkem, velkou šestiúhelníkovou masku chladiče a pěkným detailem jsou taky tři „sloty“ pod kapotou, odkazující na původní Audi Sport quattro. Celkově se jedná o vyloženě pěkné malé auto s docela drsňáckým výrazem.
A podobně pěkná je A1 i uvnitř. Uspořádání palubní desky ctí současnou designovou školu Audi, kde je středový displej zapuštěný do palubky lehce natočen směrem k řidiči. Dotykový infotainment s navigací ovšem není v interiéru osamělý. Dokonce i nejlevnější A1 má k dispozici plně digitální přístrojovku místo klasických budíků. Co do zpracování, většina prvků uvnitř působí kvalitně, palubka je kompletně měkčená a příplatková sportovní sedadla jsou velmi pohodlná, ovšem najdou se i slabší „momenty“. Třeba výplně dveří z laciného plastu nebudí příliš dobrý dojem.
Většina interiéru je příkladná, ale budete-li zkoumat déle, najdete i nepříliš pěkné detaily
Pod kapotou nové A1 lze v současnosti vybírat ze tří benzínových motorizací, přičemž ta nejslabší je zastoupena tříválcem 1.0 TSI, dodávaným s výkonem 115 koní. V rámci půlhodinové a zasněžené testovací jízdy jsem měl možnost vyzkoušet právě tříválec, doplněný o sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku. Jedná se o slušné spojení, s nímž lze navíc jezdit i svižně, ovšem není bez výhrad. V první řadě musím vytknout rozjezdy, potažmo popojíždění při parkování. Motor je sice navzdory třem válcům na volnoběh poměrně kultivovaný, ale než ho pošťouchne turbodmychadlo, je v úplně nejnižších otáčkách zcela bez života. Když se s ním potom rozjíždí samočinná spojka, která logicky nemá takový cit, jako noha řidiče na pedálu, jsou rychlejší rozjezdy, nebo naopak pomalé popojíždění, trochu ucukané.
Úplně ideální nejsou ani příliš nízké otáčky, které tříválci prostě nesvědčí, ale převodovka ho do nich často pouští. Typicky při konstantní jízdě městskou rychlostí auto často zařadí příliš vysoký stupeň a motor v oblasti pod 1 500 otáček dává najevo svou nevoli duněním a vibracemi.
Dokonce i tolik diskutovaný tříválec výkonově zcela stačí
Na druhou stranu ve všech ostatních jízdních režimech funguje motor s převodovkou vcelku uspokojivě. 115 koní a 200 Nm je na malou Audi naprosto dostačující síla a motor se sympaticky čilým středním pásmem umí solidně pelášit – konkrétně z nuly na sto mu to trvá 9,4 sekundy, což není převratně rychlé, ale na druhou stranu ani pomalé. Ve vyšších otáčkách se pak motor samozřejmě ozve charakteristickým tříválcovým chrčením, ovšem nejedná se o nic nepříjemného. Prostě jen abyste věděli, že tam motor je, a že něco dělá. Dost zásadní bude pochopitelně téma spotřeby, ovšem tu po půlhodině jízdy mohu jen těžko posoudit, takže je potřeba počkat na plnohodnotný týdenní test.
Krátké hodnocení nicméně můžu dát alespoň podvozku. Testovaný kousek byl postaven na příplatkovém adaptivním zavěšení, nabízejícím standardní a sportovní režim. A myslím, že lze s klidem říci, že ono sportovní nastavení snad není ani potřeba. Už ve standardním módu tlumení pevně podepře karoserii v zatáčkách a kopíruje silnici, ale zároveň to s tvrdostí nepřehání, takže se ani jízda po záplatované okresce – takzvaném „maskáči“ – nestává otravným peklem. Dost tu navíc pomáhá i faktor solidního odhlučnění, kdy nerovnosti prostě nejsou zdaleka slyšet tak, jak by mohly být.
První dojmy jsou tedy veskrze dobré. A1 je hezká, dospělá a působí tím správně exkluzivním dojmem, jaký byste od Audi čekali. Silnější verze tříválce výkonově naprosto postačuje, jen by to chtělo trochu „dovychovat“ automatickou převodovku. Nicméně ti z vás, co zvolí klasický manuál, si mohou tento mínus pochopitelně zcela odmyslet.
Vcelku neodmyslitelným mínusem však zůstává cena. Několik odstavců zpátky jsem zmínil počáteční částku 555 900 korun a dotaz, jestli A1 obhájí cenový odskok vůči neprémiovým koncernovým kolegům. Rozdíl v počáteční ceně je vcelku pochopitelný, koneckonců Audi je se svým modelem o velký kus dál a roli tu hraje i síla značky jako takové, jenže jsou to příplatky, které teprve pořádně zabolí. Konkrétně testovaný kus v téměř plné výbavě – byť stále s nejslabším motorem, vyšel na mastnou ceníkovou cenu těsně pod milion korun.