Článek
Byl to takový ranní kalup, protože akce byla koncipována jak pro vybrané motoristické novináře, tak také pro důležité zákazníky jednoho z největších dealerů BMW, firmy Stratos Auto. Program byl zcela jasný. Dorazit do osmi hodin ráno na Masarykův okruh v Brně, projít školením a pak hned usednout za volant nejnovější M5, po ní do M4 Competition a na závěr si užít pár koleček v nejmenší M2 s manuálem. Pak už odpočinek doprovázený prohlídkou nového BMW X4, ale především výstavkou téměř všech generací supersedanu BMW M5. Do Brna jsem se hodně těšil a pro jistotu už jsem vyrazil o den dříve, abych byl na okruhu v přesně stanovaný čas.
Firma Stratos Auto měla celý den špičkově připravený tak, aby se každý dokázal pobavit. Nechybělo pořádné zázemí s relaxační zónou, ale tam jsem moc času nestrávil. Na začátku přitáhla moji pozornost výstavka starších empětek. Byla tady generace E34, kterou mám hodně rád. Potom osmiválcová E39, pak exkluzivní kombík E60 s atmosférickým desetiválcem a nakonec předposlední generace F10 už s přeplňovaným osmiválcovým motorem. Chyběla akorát ta první E28, která na poslední chvíli odřekla účast, ale ani to nevadilo, protože pro mě jsou favoritem E34 a E60. Ta nejnovější F90, také s dvakrát přeplňovaným osmiválcem, čekala v boxové uličce.
Ještě, než jsme dostali podrobnou instruktáž jak jezdit na okruhu v Brně, jak budou probíhat jízdy a co nás čeká, jsem se šel podívat na jednostopou lahůdku, protože tady byla vystavena BMW S 1000 RR HP4. Prostě to nejlepší, nejostřejší a nejbrutálnější od BMW na dvou kolech. Vlastně jde o limitovanou edici závodního superbiku, připraveného vyrazit na běžné silnice. No, ale pak už přišlo to, kvůli čemu jsem do Brna vyrazil. Ježdění v modelech M a na mě vyšla nejnovější M5, do které jsem šel jako první a pak jsem měl postupně sestupovat až k M2. Vůbec mě to ale nevadilo. Měli jsme jezdit ve vláčku za instruktorem, samozřejmě se zapnutou stabilizací, jak je u těchto akcí zvykem.
Když bych měl novou generaci M5 hodnotit z pohledu designu exteriéru a interiéru, tak to bude podobné jako u standardních verzi nové pětky. Oproti předchozí generaci F10 je to velký skok kupředu. Auto už nevypadá tak těžkopádně a mastodontně, jako předchozí verze. Má trošku přiostřený nárazník, pořádný difuzor a čtyři koncovky. Zvenku bych si asi dokázal představit agresivnější styling. M5 totiž není příliš vzdálená od M paketových aut nebo M Performance aut. Je to trošku škoda. Interiér je však famózní. Tradičně vynikající sedačky s absoltuně maximální možností nastavení, do ruky přesně padnoucí volant a zajímavě udělaná tlačítka voleb M1 a M2. Mě se navíc líbí, že BMW drží vizuálně analogové přístroje, byť jsou z polovičky digitální. Ale pojďme se projet. Máme k dispozici pouze dvě ostrá kola. Začnu prvním drobným mínusem - zvuk. Nezajímavý, neemotivní, tohle by se zásadním způsobem mělo změnit. Nicméně stačí přidat plyn k podlaze a rychle na něj zapomínám. Ten zátah v přímce je těžko popsatelný. M5 jede jako, jede jako, jede jako "hovado". Neskutečné. Trvalo skoro celé kolo, než jsem se nabažil neuvěřitelného zrychlování na každé rovince. I v zatáčkách je M5 dobrá. Dokáže slušně maskovat svou hmotnost a dokud se nezačaly přehřívat pneumatiky, působilo strašně obratně i díky pohonu všech kol. Jakmile však začaly gumy ztrácet adhezy, M5 přecházela do mírné nedotáčivosti, v ten moment se probudil pocit větší hmotnosti. Jinak je to ale neuvěřitelný stroj. Během dvou kol jsme ji nemohli poznat dokonale, ale líbí se mi, že pořád dokáže být také kultivovaná a klidná na každodenní ježdění. Co už se ale nezmění je charakter. Proti desetiválcové E60 je tahle nová M5 prostě nudnější. Ale s tím nic nenaděláme.
Rychle přesedám za volant M4 Competition a vyrážím znovu na okruh. Teprve až přeskočení z M5 člověk zjistí, jak je M4 ostřeji naladěná. Najednou působí jako závoďák. Je tvrdší, hlučnější, obratnější a taková bezprostřední. Jasně, přeci jen o dost lehčí než M5. Tohle auto mě bavilo z celé trojice asi nejvíce. Schopnost zatáčet mě dostávala, ale ještě asi více přilnavost přední nápravy. Ta je absolutně bezkonkurenční. Žádnému sportovnímu autu nedrží předek tak, jako BMW M4. Škoda, že jsme neměli možnost vypnout stabilizaci, protože táhlé zatáčky brněnského okruhu s rychlými nájezdy byly úplně ideální pro driftování. No nic, končím a tyhle dvě kolečka byly ještě o něco intenzivnější a rychlejší než dvě předchozí. Nakonec si sedám do nejmenší M2. I tady dochází k drobnému překvapení. Na okreskách působí M2 jako strašná střela, ale tady, v prostoru, už to není tak šílené. Nejslabší dynamika mi dává prostor se pořádně věnovat autu. Tedy spíše manuálu, správnému řazení a nájezdům do zatáček. Ano, tady v M2 se cítím nejvíce jako řidič a zároveň mi manuální převodovka s pohonem zadních kol dává nejvíce zabrat. Chtělo by to delší trénink, aby tady na okruhu člověk M2 pořádně využil, ale tohle auto mě baví. Není tak rychlé a na menším okruhu by to bylo ještě zábavnější. Proti M4 je zase o něco měkčí. S naladěním tlumičů je někde mezi M5 a M4. Když na závěr v klidu přemýšlím, co bylo z těchto aut na okruhu nejlepší, tak je to prostě M4, ta mě nejvíce bavila. Možná je to jejím nejagresivnějším projevem. Každopádně souboj supersedanů M5 a E63 S bude hodně zajímavý. Plnohodnotný test BMW M5 si budete moci přečíst v nějakém z příštích čísel Fasteru.
