Prohlídka Berlína s právníkem a taxikářem ve staré Volze

Je sobotní odpoledne a hlavní město Spolkové republiky Německo zažívá jeden z extrémně horkých dnů. Vycházíme před hotel oděni do letního outfitu, který doslova křičí, že jsme typičtí zahraniční turisté. A jako správní urbanističtí dobrodruzi chceme poznat metropolitní Berlín z té mainstreamové i neznámé stránky, a tak vyhlížíme nějakou sightseeing tour.

V záplavě otevřených autobusů, lodí nebo různých podivných aut nalézáme sympatického taxikáře, který se před svojí Volhou (GAZ-24) baví s jiným, vkusně oděným mužem. Nenápadně postáváme kolem a slyšíme, že si povídají právě o zajímavých místech uvnitř Berlína.

Větříme šanci, a tak vstupujeme do rozhovoru, zjišťujeme, že onen muž je advokát s excelentní místní znalostí a že taxikář nemá do čeho píchnout, takže za pár minut usedáme na zadní odpruženou lavici socialistické limuzíny s 2,4litrovým benzinovým motorem a vyrážíme za poznáním této živoucí metropole.

Že to zní jako sci-fi? No tak trochu vás vodíme za nos, jelikož jde o plánovanou akci, protože „taxikář“ Uwe i advokát Tom jsou naši kamarádi. Ale zbytek myslíme smrtelně vážně, takže skutečně balíme zásoby vody (je fakt vedro), startujeme Volhu a míříme k deseti ikonickým místům hlavního města Německa.

V originále Ernst Thälmann Denkmal je obří 50tunový památník vystavěný mezi lety 1981 až 1986. Kolosální bronzová busta zobrazuje vrcholového německého komunistického politika, který byl v roce 1944 zastřelen v koncentračním táboře Buchenwald a jehož sovětský sochař Lew Kerbel zvěčnil s vlajkou pracujícího lidu. Monument leží ve stejnojmenném parku, který kdysi sloužil jako výrobna svítiplynu (town gas) do pouličního osvětlení, avšak dnes nabídne rozlohu asi 25 hektarů, z čehož cirka 16 hektarů tvoří zeleň. Památka oslavující Thälmanna měla být původně stržena, ale nakonec bylo rozhodnuto o jejím zachování.

Karl-Marx-Allee je třída v části bývalého Východního Berlína, jejíž architektura odpovídá socialistickému realismu. V jejím pozadí se vyjímá ikonická televizní věž, nicméně pokud zavřete oči, představíte si zde původní NDR a vojenské přehlídky demonstrující tehdejší moc komunistické strany. K tomuto místu se rovněž váže neblahá událost z roku 1953 – začala zde stávka dělníků, která přerostla v obří celostátní protest proti režimu, jenž byl velmi násilně potlačen.

Přejíždíme k dalšímu místu a vážně pociťujeme horko. Volha samozřejmě nemá klimatizaci (pokud nepočítáme stažená okna), takže takové použití deodorantu proti pocení pomůže na zhruba dvě minuty. Obdivujeme Toma, ač vedro bytostně nesnáší, sype na nás jednu zajímavost za druhou.

Právě na třídě Karla Marxe leží důležité Kino International, které až do převratu (1989) sloužilo státu pro honosné premiéry komunistických snímků. Možná i kvůli tomu, že mělo jako jedno z mála center zvukovou technologii Dolby Stereo (80. léta). Uvnitř bylo osm řad sedadel s extra prostorem pro nohy, aby měli všichni vysocí funkcionáři pohodlí a nejlepší výhled. V současné době je kino oblíbené zejména u filmařů, nabídne 551 diváckých míst k sezení a klimatizaci s výměníkem pro čerstvý vzduch.

Hned naproti Kinu International leží historická památka Café Moskau otevřená roku 1964, v sovětských letech známá pro svoji vybranou kuchyni, nápojové vyžití a maketu družice Sputnik 1 na střeše (ta je tam dodnes). Oblíbené návštěvní místo prošlo několika rekonstrukcemi a v současné době se pyšní dvěma podlažími, jedenácti místnostmi a kapacitou až 1 600 lidí. Jde o víceúčelový komplex s historickým nádechem pro filmové, hudební a jiné komerční využití.

Ulice Unter den Linden dostala svůj název podle aleje lip, které kdysi lemovaly její pěší část mezi dvěma jízdními pruhy. Tento bulvár ležící v berlínském obvodu Mitte hostí řadu významných historických budov, zahrnujících například Německé historické muzeum, Berlínskou státní operu, Humboldtovu univerzitu (nejstarší ve městě) nebo Braniborskou bránu, na kterou se záhy podíváme blíže.

Víte ovšem, co je vážně zajímavé? Taxikářská Volha je v dnešním Berlíně extrémně raritním autem, které si lidé častokrát fotí, a to nejen turisté, ale i místní. Dříve těchto vozů v ulicích města jezdilo mnoho, ale po převratu takřka ze dne na den zmizely. Patrně je nahradily západní mercedesy…

Jde o jednu z nejznámějších pamětihodností Berlína, která leží v samotném centru metropole. Pískovcovou stavbu ve stylu raného klasicismu zdobí různé antické výjevy ze starodávného Řecka a Říma, včetně vrchního čtyřspřeží bohyně vítězství (Victoria).

Brána původně sloužila jako celnice, poté prošla přestavbou, v roce 1933 byla svědkem vítězného průvodu NSDAP a těsně před koncem druhé světové války se na této tehdy silně poničené stavbě vztyčila rudá vlajka Sovětského svazu. Dnes jde o zrekonstruovanou a velmi navštěvovanou památku.

Sowjetisches Ehrenmal ležící v parku Tiergarten je vlastně sovětský válečný památník postavený v roce 1945 na počest Rudé armádě. Monument připomíná zmařené životy více než 80 tisíc sovětských vojáků, kteří padli v rozhodující bitvě o Berlín. Možná proto se na vrcholu stavby tyčí socha hrdého rudoarmějce.

Architektonické náměstí je známé jako místo, kde stojí slavná berlínská Koncertní síň (Konzerthaus Berlin), Německá katedrála (Deutscher Dom) a Francouzská katedrála (Französischer Dom). Během druhé světové války byla většina budov v rámci bojů poničena, nicméně později postupně zrestaurována. Kdo si vzpomíná na film Cesta kolem světa za 80 dní, možná si toto místo vybaví v napínavé scéně, v níž se cestovatelé vrací zpátky (finišují cestu) do „Londýna“. V současné době se na Gendarmenmarktu konají grandiózní vánoční trhy.

Ptáme se Uweho, kam teď míříme, nicméně on jen mlží a tvrdí, že jde o místo, které budeme 100% znát. Tápeme, nicméně když si začne podbrukovat známou skladbu The Wall od skupiny Pink Floyd, dojde nám, že příští stanice bude Berlínská zeď.

A skutečně, poslední (delší) souvislé zbytky pravé Berlínské zdi jsou pojmenovány East Side Gallery, a to kvůli obrazům od mnoha umělců, jimiž je stavba ozdobena. Po stržení tohoto opevnění z něj v rámci revoluční euforie moc nezůstalo – lidé se totiž chtěli trýznivé barikády definitivně zbavit. Až koncem 90. let se začalo pracovat na záchraně pozůstatků, přece jen jde o historickou památku, i když trochu zvláštní.

Dvoupatrový kamenný most přes řeku Sprévu se pyšní určitou unikátností, jelikož po něm od roku 1902 jezdí metro. Rovněž spojuje městské obvody Friedrichshain a Kreuzberg, které byly v minulosti rozděleny Berlínskou zdí, a proto má most symboliku znovusjednocení. Navíc střední část mostu musela být několikrát opravena, jelikož ji významně poničila exploze náloží nastražených ustupujícím Wehrmachtem.

Dojíždíme zpátky na start, počasí už je moudřejší, nicméně oblečení půjdeme patrně rovnou vyždímat. Loučíme se s našimi průvodci-kamarády a pozorujeme onen vzdalující se sovětský stroj s autentickou cedulkou taxi na střeše. Symbolicky tak odjíždí jedna historická éra a my se znovu vracíme do moderního a značně multikulturního Berlína, který je plný barev ale i nicotné pouliční šedi.