Článek
Díky firmě Prodrive se zrodilo mnoho úžasných aut, ale nutno dodat, že veskrze závodních. Jejich první silniční projekt označený jako P1, přesněji řečeno Subaru Impreza P1, byl výsledkem úspěšné spolupráce se Subaru. Podnikavý David Richards nabídl britskému Subaru náplast na bolístku jménem šedý import. Zatímco zákazníci v Japonsku se mohli těšit z celé řady verzí a speciálních edicí jejich oblíbené Imprezy, nabídka v Británii byla podstatně chudší a jen těžko mohla uspokojit tamní automobilové „ultras“. Ti vyhledávali pomoc u tzv. šedých importérů, kteří jim dokázali vyhovět tím, že z Japonska do Británie vozili to správné zboží. Nabídka Prodrive by se dala shrnout následujícími slovy: „Milé Subaru, dej nám to nejlepší, co aktuálně máš k dispozici, my to trochu poladíme a hotová auta se budou prodávat v oficiální dealerské síti s veškerou zárukou. Vyděláme na tom oba a zákazníci nám utrhají ruce.“ A tak se také stalo.
O pár let později vzešel z dílny Prodrive další nápad; velmi ambiciózní a jak se následně ukázalo – projekt odsouzený k nezdaru. Myšlenkou bylo vytvořit atraktivní vůz s vylepšenou technikou z Imprezy STi. Vývoj trval devět měsíců a výsledný prototyp P2 (představený roku 2006) stál rozhodně za to. Kompaktnímu coupé vdechl designér Peter Stevens adekvátně agresivní tvary a světě div se, auto se obešlo bez tradičního velkého křídla. Na pohonném ústrojí zúročil Prodrive své působení v automobilových soutěžích. Dvoulitrový přeplňovaný boxer vyladili na výkon 350 koňských sil. Zajímavější byl ale údaj o maximálním točivém momentu - omračujících 575 N.m! Motor dostal po vzoru vozů WRC systém ALS (Anti-Lag System), který udržuje tlak v turbodmychadlu i při nízkých otáčkách (laicky řečeno). To kvůli okamžité reakci na sešlápnutí plynového pedálu. Další atraktivní součástkou byl aktivní středový diferenciál, tedy něco, co v Japonsku znali už dávno, ale do „evropských“ Imprez STi přicházel nově. Převodovka byla pochopitelně šestistupňová manuální. Pozadu nezůstal ani podvozek a brzdy Alcon s kotouči o průměrech 355 (vpředu) a 330 mm (vzadu). Vůz vážící 1100 kilogramů dával stovku pod čtyři vteřiny a jezdil až 280 km/h.
Nyní ta špatná zpráva – firma Prodrive od první chvíle věděla, že nemá kapacity takový vůz sériově vyrábět, a tak byl celý projekt tzv. ke koupi. Když by se podle slov Davida Richardse našla automobilka, která by byla ochotná takový vůz vyrábět, pak by konečná cena auta nepřesáhla v přepočtu 1,8 milionu korun. A jak dnes už víme, nikdo takový se nenašel. Primárně bychom takový krok očekávali od Subaru, vzhledem k faktu, že vůz používá jejich techniku a za projektem stojí firma, kterou se Subaru pojí těsné vazby. Od GM, Mercedesu či Volva zájem o takový projekt asi nikdo neočekával.