Prodal jsem automobilový drahokam za pytel brambor!

Posledních deset let se píše o automobilech jako investicích, o veteránech, které dosáhly pohádkových hodnot, a o tipech, jaké auto stojí za to koupit teď, než bude jednou pozdě. Ačkoliv si ze mě pár mých kamarádů dělá tu a tam legrácky, protože jsem ten leštič a sběratel, ve skutečnosti jsem nikdy takový být nechtěl. Prostě jen mám rád auta a dokážu za ně obvykle utratit téměř všechny ušetřené peníze. Možná se v tom někteří z vás začínáte poznávat. Nedávno jsem v článku o fantastickém Ferrari 250 GTO bubeníka Floydů Nicka Masona lehce vzpomenul na svůj první veterán – Ford Cortina 1300 De Luxe. Opravdu mě mrzí, že už ho nemám? Zamyslel jsem se nad tím ještě hlouběji a zjistil jsem, že těch aut, která bych asi chtěl zpátky, bylo víc. Na druhou stranu, pokud bych si měl všechna svá auta nechat, nemohl bych dělat nic jiného než dofukovat pneumatiky, měnit oleje, dobíjet baterky a v kalendáři si vyrobit přesný harmonogram projížděk každého z nich – typicky k benzínové pumpě a zpět. Nicméně na která auta vzpomínám asi nejvíc?

Byl to můj dlouholetý kámoš. „Ford Mord“, jak prohlásil konstábl policejní hlídky konající svou službu před cedulí jedné středočeské vísky při jedné z namátkových kontrol. „My se tady s kolegou vsázíme, jestli to jede volha, nebo co to jede - a von to jede Ford Mord. Ukažte mi prosím doklady.“ Zaslechl jsem tehdy na přivítanou. Doklady jsem měl a místo ukázky zapomenuté lékárničky jsem obratně demonstroval, že mi alespoň nechybí nářadí ani startovací kabely. Konstábl se usmál, jelikož jeho tip na projíždějící veterán byl oproti kolegovi správný, a jelo se dál.

Tuhle Cortinu se povedlo vzkřísit z mrtvých pomocí druhé, úplně stejné. Já a hlavně teda můj táta na ní znal každý šroubek a matičku, protože po asi roce ježdění s kráskou, ovšem notně odlehčenou rzí jsme se rozhodli pro renovaci s tím, že jí tak vdechneme nový život. Jízda s fordem byla pokaždé fakt zážitkem, a i když byl hrozně pomalý, vystrčený loket z řidičova okénka a uznalé pokynutí strýců v obcích působilo hodně cool. Tohle auto totiž bylo v šedesátých letech něco! Měli ho většinou řezníci a zelináři, dokonce se objevilo v jednom starém klipu od skupiny Olympic.

Prodal jsem ji před mnoha lety, protože jsem si byl koupit v Anglii vysněné MGB GT a Cortina pak víc stála ve vypůjčené garáži, než jezdila. Dneska by měla možná dvojnásobnou hodnotu než tehdy, nicméně dělá mi radost, že ji nový majitel používá a občas se s ní i setkávám na jednom srazu veteránů.

Znáte seriál Initial-D? Animovaná legenda všech bláznů do japonských sportovních aut ze dne na den proslavila jednu malou toyotu s pohonem zadních kol z osmdesátek. Ta auta dnes v původním stavu nejsou a pokud, tak velice drahá. Mnoho jich bývá upraveno na silniční závody na horské „touge“. A já k ní přišel před lety jako slepý k houslím za pár korun.

V rohu jednoho malého autobazaru v provinčním městě stála šedivá toyota, která mi něco připomínala. Hned jsem se k ní přihrnul. Na zadním víku kufru stál totiž nápis Corolla vlevo, zato ovšem velmi důležité GT TWINCAM vpravo. Prodejce alias pan Čížek ke mně přišel a povídal: „Hele šéfe, nám už se to tu nějakou dobu válí, dala nám to sem paní po tátovi, který umřel. Je to rezavý, ale jede jako blesk, viď Kájo?“ A významně zamrkal na kolegu stojícího opodál. „Pánové, beru, za kolik?“ Bleskurychle jsem odpověděl já, aniž bych jim cokoli dalšího vysvětloval. „No, hele já bych to asi stejně příští tejden vez na vrakáč a ještě bych musel řešit papíry, tady Kája by to musel nějak rozebrat, tak víte co, za pět vám to nadělíme. Berete to?“ A já pouze mastil k bankomatu a z něj vytáhl pár správně potištěných papírků.

Cesta domů byla už sama o sobě vzrušující. Už je to dlouho, ale pořád slyším čtyřválec 4A-GE v hlavě. Tenhle motor je boží. Má takový hrubší chod, jako mívaly kdysi twincam lotusy a lehce se dere po otáčkách. A hlavně točí prostě přes 7500 tisíce! Takže máte špičkově vyladěný čtyřválec, přesnou převodovku a dvě diody na palubce u otáčkoměru „power“ a „eco“. A jedna, či druhá se rozsvítí podle toho, jestli systém proměnné délky sání T-VIS pustí kterou tu větev. Toyota nemá posilovač řízení, je citlivá, hlučná, slyšíte všechno a nabízí řidiči vnímat a odhadnut přesně, co se bude dál dít. Okouzlení tímto autem se nemůžu zbavit, a když to píšu, zase mě mrzí, že jsem ji tehdy nezkusil dát dohromady a pár měsíců po koupi potupně prodal. Alespoň mě těší, že nový majitel si ji postavil na závodění v driftu a toyota opět žije. I když jí pod kapotou dnes bije srdce z Hondy S2000.

Když jsem měl nějaký ten pátek z Anglie dovezené MGB GT, začal jsem pošilhávat po nějakém šestiválci. Pokud jste se někdy měli možnost projet autem, jakým je například Jaguar E-Type nebo Triumph TR6, víte, že jejich řadové šestiválce zpívají neskutečně opojnou melodii. Člověk se těmi zvuky a vůněmi nakazí a potřebuje mít doma i sonorní šestiválec s několika karburátory. Jakmile jsem si vydělal nějaké další peníze, už jsem zase vybíral ve veteránské inzerci, co dalšího charakterního přikoupit k MG.

Můj triumph jsem pořídil od jednoho staršího pána v jižní Anglii v naprosto excelentním stavu. Když jsem do Anglie letěl na prohlídku, ani jsem neváhal mu dát hotovost do ruky jako zálohu, hlavně aby mi to auto nikdo nevyfoukl. Jeho paní si myslela, že jsem trochu blázen. Ale ona už tu diagnózu znala od manžela. Ten si jistě po čase zase nějakou další britskou sportovní klasiku pořídil. I když tehdy vlastně říkal cosi o Alfách Romeo. Taky plakáty s legendárními alfami visely všude v jeho garáži.

A ten úžasný, leč jízdně hodně nedokonalý stroj – těžký předek, hodně lehký zadek - jsem prodal jednomu začínajícímu veteránistovi. Dodnes se občas vídáme, nebo si napíšeme. Při pohledu na ceny klasických triumphů si dnes často říkám, že já trouba si ho nenechal.

Zbavili jste se někdy svého oblíbeného auta, se kterým vás spojily zážitky a dnes byste ho chtěli zpět? A žasnete nyní nad tím, jaká by asi byla jeho současná hodnota? Neváhejte se nám pochlubit v komentářích.