Článek
Když jsem vybíral svůj Jaguar, měl jsem pochopitelně i rezervní řešení pro případ, když by všechny britské kočky vypadly kvůli stavu nebo ceně. Na druhém místě mé volby se neochvějně drželo BMW sedmé řady generace E38, které je nyní také na cenovém dně. Navíc v něm jezdil Kurýr Jason Statham, řidič Clive Owen i James Bond Pierce Brosnan. Prostě mé oblíbené filmové postavy. Pochopitelně vím, že by bylo nejlepší pořídit si sedmičku s dvanáctiválcem, aby to mělo styl, ale já uvažoval trochu rozumně a chtěl jsem auto, které při normální jízdě neutratí celou mou výplatu za týden. Znáte to, kdo chce mít opici, měl by mít i na banány, a než otáčet každou korunu v ruce, koukal jsem raději po šestiválcích. S těmi se dá docela normálně každodenně žít.
Generace E38 je ryzí devadesátkový model, který mnichovská automobilka nabízela mezi roky 1994 až 2001. Byl velmi úspěšný a prodalo se více než 340 tisíc aut, což je na luxusní limuzínu slušné číslo. Auta nevznikala v Mnichově, ale v Dingolfingu a mexické Toluce. Chris Bangle, ať už si o jeho kreacích myslíte cokoliv, se tehdy ještě v BMW nepředváděl. Sedmičku stvořil Boyke Boyer, a tak vypadá auto docela usedle, ale přitom má šmrnc. Kromě běžné verze BMW nabízelo i prodlouženou variantu. Je nízké, elegantní a dlouhé na obou koncích. A dost hlavně v tmavší barvě mu to sluší.
Největší bavorák té doby je uvnitř skutečně pohodlný. Líbí se mi, jak nízko nad zemí se v něm sedí a jak měkká jsou sedadla. Ani po celém dni za volantem nemůžete ze sedmičky vystoupit unavení. K pocitu útulnosti přispívá i vysoký středový tunel po pravé ruce. Mezi příplatkovými prvky nechyběly ani telefon či multifunkční volant. Materiály i zpracování jsou prvotřídní. A také pedálů je v autě dost, protože parkovací brzdě se nedá říkat ručka, rukou ji totiž neovládáte.
Hlavně jde o pasažéry
Zavazadlový prostor s objemem 430 litrů poněkud překvapivě pokulhává za soudobou pětkou generace E39. Alespoň vidíte, že prioritou pro sedmičku byl prostor pro cestující, ne pro jejich kufry. Zadní řada sedadel už nemá takové tvarování, ale o to pohodlnější na dlouhých cestách je. Snad jen prostor pro nohy by vyšší lidé uvítali o pár centimetrů větší, ale v tom případě si měli objednat prodlouženou verzi. Dokážu si představit, že bych dlouhou cestu do zahraničí na zadních sedadlech s chutí a dobrou knížkou absolvoval, kdyby… Kdyby i sedmičkové BMW nemělo ten základní rys všech bavoráků – výborný řidičský zážitek.
Podvozek je sice nastavený hlavně komfortně, ale díky potlačeným náklonům se s touhle limuzínou nemusíte zatáček bát. Klasická koncepce posílající výkon jen na zadní kola se snaží usnadnit ovládání mohutného sedanu. Řízení a brzdy jsou citlivé, jako kdybych seděl jen v malé trojce. A přitom tento sedan opravdu není lehký, pořád váží kolem dvou tun. Fyziku sice neošálíte, ale pocitově tu hmotnost necítíte. Pořád je to příjemné BMW, které umí pobavit v každé zatáčce, když budete chtít. V tomhle opravdu předčí Mercedes, a pokud vás baví řídit, tak vás BMW nadchne víc. Přitom je krásně pohodlné a díry v silnici filtruje příkladně.
Benzin, nebo nafta?
Jestli se tedy potulujete v nejnižších cenových patrech inzerce luxusních sedanů, určitě na vás vyskočí BMW 728i. Jistě, v nabídce sice byly i vidlicové osmiválce a dvanáctiválce (ty už většinou s výbornými automaty ZF), ale řadová šestka s manuálem skvěle odpovídá tradicím značky, a v případě denního provozu se tak jeví jako nejrozumnější volba. A nemusíte se bát, že jde o základní model, výkonu má na velké auto dost a rozhodně to v provozu není žádný lenoch. Zvukově si ji ovšem moc neužijete, sedmička je skvěle odtlumená.
Druhou dostupnou možností pro spořivější majitele je varianta 730d (základem byl sice model 725TDs, ale tomu se zákazníci vyhýbali už tehdy a na třílitr narazíte v nabídce častěji). Pokud po něm sáhnete, dostanete naftový šestiválec M57D30 s výkonem 192 koní a točivým momentem 410 Nm. Na pohled z něj ale neuvidíte nic, protože ho kryjí velké plastové dekly. Budete si muset vystačit s poslechem typického klapání. Ale nebojte, jakmile za sebou zaklapnete dveře, v interiéru neuslyšíte už skoro nic, opět tak chválím odhlučnění, které má u naftové verze ještě větší smysl.
Přeplňování turbem zajišťuje vznětovému BMW velmi hezkou akceleraci a předjíždění je s manažerským sedanem hračka. Pomáhá vám i dobře odstupňovaný pětistupňový automat ZF 5HP, který funguje i po letech naprosto hladce. Celková odtrženost od vnějšího světa vzbuzuje dojem, že jedete mnohem pomaleji. Pravou rychlost odhalí až pohled na budíky. Výběr mezi benzinovým a vznětovým motorem tedy nakonec stejně zbývá na vás. Záleží hlavně na tom, kolik plánujete ročně najezdit a jak chcete auto využívat. Já bych pro sebe nakonec stejně zvolil benzin, a to proto, že moje značná roční porce kilometrů se rozpočítává mezi řadu aut. Pokud bych měl mít jediné, měl by u mne diesel větší šanci.
Když se představil v roce 2001 nástupce s pompéznějšími tvary a generace E38 se loučila, stalo se něco nečekaného. Zákazníci se na poslední kusy vrhli a v posledním prodejním roce udělali prodejní rekord. Celkem bylo vyrobeno přes 340 tisíc aut. I teď se ojetiny na trhu dost točí, ale cena pomalu a jistě roste. Následovník nemá tak univerzální design a také jeho provozní náklady jsou vyšší. A také ten řidičský zážitek je ještě odcizenější než ve starších mnichovských sedanech.
Starší sedmička je spolehlivá, jen někdy ji trápí potíže s elektronikou (což se může značně prodražit). Vyplatí se investovat do zachovalejšího kusu, ideálně s doložitelnou servisní historií. Nejlevnějším kusům kolem 40 tisíc korun bych doporučoval se vyhnout, protože se o ně patrně některý z předchozích majitelů nestaral řádně. Ty nejdražší za ceny kolem 600 tisíc jsou spíš investičním artiklem, což je pro běžného autonadšence zbytečné. Mít doma E38 kvůli investici, a nejezdit s ní, by byla děsná škoda.