Proč ruské Kamazy vyhrávají Dakar? Není to jen o penězích...

V roce 2016 skončila na Dakaru nadvláda Kamazu! Jejich závodní kamion nevyhrál, byl druhý a ztrácel na vítěze hodinu a deset minut. Další Kamaz byl až sedmý, ztráta byla víc než 3 a půl hodiny. Bylo to pro všechny obrovské překvapení a soupeři se začali těšit, že ruský obr ztrácí dech. Jenže to byl omyl. Kamaz jen experimentoval s novým závodním autem a další roky se vše vrací do původních kolejí.

V roce 2020 vyhrál Kamaz každou z dvanácti rychlostních zkoušek na Dakaru. Rozdíl mezi dvěma prvními Kamazy byl 42 minut, Bělorus Viazovich s Mazem už ztrácel víc než dvě hodiny a nejlepší českou posádku Martina Macíka na pátém místě dělily od vítězství více než 3 hodiny. Takže v čem je síla Kamazu?

Na Dakaru je to jediný tovární tým mezi kamiony, stejně jako třeba Toyota ve třídě aut. Posádky jsou zaměstnanci Kamazu a jejich prací je jen závodění a příprava na závody. Oproti tomu ostatní jezdci většinou mají svoje firmy a rallye je pro ně jen koníčkem.

Kamaz nikdy nezveřejnil výši svého rozpočtu na Dakar, ale jsou to stamiliony. Na každý závod staví čtyři závodní kamiony, ve skutečnosti jich však existuje šest, plus další testovací. Těchto šest kamionů spolu po celý rok vzájemně soutěží a na Dakar jedou jen čtyři nejlepší. Kamaz se pravidelně zúčastňuje kratších soutěží, ale taky pořádá svoje tréninkové kempy. „Nikdo z českých jezdců nemá za rok najezděno tolik, jako mají piloti kamazů,“ nepochybuje ani na vteřinu jezdec Martin Macík.

A o tom, že Kamaz jako státní podnik má plnou podporu na všech frontách, svědčí i jedna vzpomínka závodníka Martina Kolomého. „Před pár lety byla v Moskvě sněhová bouře a dlouho to vypadalo, že tým Kamazu nestihne start na jihoamerickém Dakaru. Už jsme se těšili, že máme konečně umetenou cestu k pódiu. A pak jsme se v den přejímek probudili a všude kolem bylo modro – Putin nechal rozmrazit vojenské letiště u Moskvy a celý tým dopravily do Jižní Ameriky armádní speciály.“

Od zaváhání v roce 2016 si Kamaz nedovolí poslat na start Dakaru nevyzkoušenou techniku. Jejich kamiony mají nejvyšší výkon ve startovním poli. Motory o objemu 13 litru mají výkon přes 1 000 koní. Řadové šestiválce prošly za poslední dva roky dalším vývojem, Kamaz neustále inovuje. Šestnáctistupňové převodovky jsou plně automatické.

Největší zbraní Kamazu jsou ale jeho podvozky a vyváženost celého auta. Když vidíte tyto kamiony přímo na trati, okamžitě vnímáte ten rozdíl v porovnání s konkurencí. Po každém skoku se podvozek závodního kamionu okamžitě stabilizuje, konkurence si ještě jednou nebo dvakrát poskočí. Stabilita je jasně vidět i v zatáčkách. Jenže pozor, není to jen o konstrukci…

Kamazy mění pružiny a tlumiče každý druhý den, v případě potřeby klidně i denně. Podobně velkorysý přístup razí tým v servisu celého auta. Na každém voze pracuje stálý tým pěti mechaniků plus jeden závodní inženýr. Kamaz měl v roce 2020 na Dakaru servisní zázemí v podobě tří šestikolek, v případě potřeby si nechává díly posílat letecky.

Tým Kamazu patří v bivaku na Dakaru k těm největším. Úkolem posádek je jen závodit, každý člověk tady má svoje pevné místo. Mají jasně danou strategii a každý večer mají společné týmové porady, po kterých zůstávají na poradě ještě jezdci a navigátoři. Šéfem celého týmu je Vladimir Čagin, sedminásobný dakarský vítěz.

Od prvního dne je jasně dané, kdo jede na vítězství a kdo jsou rezervní posádky, které mu kryjí záda. „Pomáhají si. Když má leader problém, druhé auto je mu okamžitě k dispozici, staví ho na kola, nebo mu dává náhradní díly,“ říká k tomu Aleš Loprais, který na letošním Dakaru dojel sedmý. „Zároveň umí šikovně brzdit ostatní, práší, abyste nemohli předjet a dotáhnout se dopředu.“

Když Eduard Nikolajev, týmová jednička, skončil v šesté etapě pro technické problémy, zažádal si jeho tým, aby mohl pokračovat v soutěži v druhé polovině bez nároku na pořadí. Sloužil tedy jako rychlá asistence pro ostatní kamazy. Bral to jako samozřejmost, protože u Kamazu jsou podobné věci jasně dané.

Posádky i mechanici Kamazu jsou samozřejmě špičkově připravení i po fyzické stránce, trénují nepřetržitě celý rok. Poté, co skončil Martin Kolomý u Buggyry, se nabízelo, jestli by nemohl český jezdec startovat třeba za Kamaz, vždyť mezi ním a ruskými závodníky panuje vzájemný respekt. „Jenže oni mezi sebe nikoho cizího nepustí, je to ruský závodní tým,“ řekl k tomu Kolomý ještě před startem letošního Dakaru.

Jenže právě Kolomý je důkazem, že ruský Kamaz není jen bezcitný stroj na úspěch. Po smolné nehodě ještě před začátkem Dakaru, kdy si i někteří jezdci nebo manažeři neodpustili nevybíravě okomentovat, co se stalo, volal Kolomému samotný Čagin a nabízel mu pomoc.

„Volal mi do nemocnice a vyptával se, co a jak se stalo,“ říká k tomu sám Martin Kolomý. „A pak mi řekl, že kdyby byl nějaký problém, že není problém a že mi zajistí letecký transfer do Česka. Nejsou tak bezcitní, jak by se mohlo zdát. A nepochybně si pamatují…“ Naráží tak na to, jak v roce 2018 pomohl Nikolajevi vrátit zpátky na kola jeho Kamaz a on si pak mohl dojet pro svoje další dakarské vítězství.