Proč není průměrné stáří aut taková katastrofa

Za posledních pár dní jsme se zase mohli různě dočíst, že v Česku jezdí po silnicích strašně stará auta. Armáda „dopravních expertů“ se předháněla v analýzách, jak to škodí životnímu prostředí, bezpečnosti, zdraví a jak je to vlastně všechno špatně a že se s tím teď hned musí něco dělat a včera bylo pozdě. „Prosím vás, poraďte mi, jakou novou daň mám zaplatit, aby mi bylo lépe,“ ptá se průměrný občan. Skutečně? Opravdu jsou stará auta takový problém?

Realita je ale poněkud jiná, respektive určitě ne tak hrozná. Pamatuji si, že někdy koncem června roku 2011 jsem, tehdy ještě na jiný web, psal o nové studii Ředitelství silnic a dálnic, které si nechalo vypracovat analýzu složení vozového parku na českých silnicích. Vyšla z toho moc zajímavá čísla, která vůbec neodrážela „oficiální pravdu“.

Kamery tehdy snímaly situaci na dálnicích, hlavních tazích a silnicích s největším dopravním výkonem. Ukázalo se, že po takto důležitých tazích jezdí osobní auta, která jsou stará průměrně 8,5 roku. Tedy o zhruba o pět let mladší, než jaký byl oficiální průměr z registru vozidel. Lehká užitková auta pak byla stará průměrně 7,5 roku, těžká nákladní auta 7,6 roku a autobusy 8,5 roku.

Tato vlastně velmi pozitivně vyhlížející statistika se ale dnes na webu ŘSD dohledat nedá. Pravděpodobně proto, že se pak nedá strašit tím, jak jsou auta u nás zastaralá a že je potřeba více regulací, více represe a více komplikací na technických kontrolách. Ještě že z komerčních webů tyhle informace nezmizely, takže můžu doplnit tehdejší zajímavé údaje.

Vozidla starší 25 let se na dopravním výkonu ve sledovaných úsecích podílela jen z 0,9 %. Tuším, že tehdy ten sledovaný vzorek činil snad 60 000 vozidel denně. Maximálně šestiletá auta tehdy zastupovala plných 37,4 % dopravního výkonu, 47 % sledovaných vozů plnilo emisní normu Euro 4 a 5. Hned 74 % aut plnilo alespoň normy Euro 3 a 4. Jen 4,7 % sledovaných vozů neplnilo ani emisní normu Euro 1.

Dnes by ta čísla asi vyšla jinak, ale lišila by se data o hodně? Lidé si totiž auta mění v pravidelných intervalech, obvykle za novější. Takže kdo si i tehdy koupil patnáctiletou ojetinu, zřejmě si přibližně patnáctiletou ojetinu koupí i dnes. Díky větší kupní síle se ale spíše zmůže na novější auto. Bylo by moc zajímavé podobnou studii udělat nyní. Technologie k tomu jsou dostupné a ty kamery podél silnic 1. třídy a dálnic by konečně alespoň jednou byly k něčemu užitečné.

Dnes máme na silnicích, aspoň tedy dle státního registru vozidel, průměrně více než patnáctiletá auta. Ale je patnáctileté auto skutečně takový nebezpečný kouřící vrak, jak se ho snaží vylíčit někteří politici, média, zájmové skupiny a aktivisté?

Pojďme si jedno takové auto představit jako modelový příklad. Osobní auto vyrobené a prodané v roce 2005 plní emisní normu Euro 4, o které se snad nedá říci, že by pro redukci škodlivých částí výfukových plynů nebyla dostatečná. Takové auto již také musí plnit přísné požadavky na bezpečnost. V té době už byl více než dva roky v platnosti přísnější standard organizace Euro NCAP, včetně bedlivého dohledu nad ochranou dětských pasažérů. Obvykle takové auto už mělo dva čelní a boční airbagy. V té době už také všechna auta musela mít povinně ABS (ESP bylo v EU povinné až od roku 2014).

Ve srovnání s rokem 2011 (tehdy bylo průměrné auto vyrobeno na přelomu let 1997 a 1998) jsou současná auta opravdu modernější. Jsou reálně bezpečnější a za předpokladu správné funkce motoru a emisních systémů vypouštějí méně škodlivin. Argument, že stará auta kouří a smrdí, v tomhle případě už opravdu tolik neplatí. A neplatí ani ten, že jsou stará auta sobě a okolí nebezpečná.

Nelze se divit tomu, že pro mnoho lidí je zcela zbytečné si nové či novější auto kupovat. To současné „staré“ jim totiž může stále naprosto vyhovovat. Navíc s každou další emisní normou přišla auta ještě složitější, servisně náročnější, a když ne přímo méně spolehlivá, tak rizikovější s hrozbou daleko vyšších investic do oprav především systémů sloužících k redukci emisí. Chudší část obyvatel, která prostě nemá na to, aby si nechala vyměnit částicový filtr za padesát tisíc nebo piezovstřikovače za šedesát tisíc, si tedy novější modernější auto ve strachu z drahých oprav raději nepořídí a dál jezdí nějakým starším vozem.

Motory plnící Euro 4 (benzinové motory byly tehdy ještě většinou atmosférické s nepřímým vstřikováním, diesely ještě u nás mnohdy ani nemusely mít filtr pevných částic) jsou dodnes servisně méně náročné. Samozřejmě i taková auta stárnou, ale je zajímavé sledovat, jak vozy s filtry pevných částic končí ve šrotu či rozebrány na díly, protože už jejich opravy nedávají nikomu ekonomický smysl, zatímco ty „staré střepy“ se starší emisní normou pořád jezdí. Co v autě není, nemůže se rozbít.

Malá odbočka: Tady je potřeba pochválit některé výrobce, že šli majitelům ojetin aspoň trochu naproti a vysoké ceny například filtrů pevných částic zredukovali. Na Octavii TDI stál kdysi DPF skoro 50 tisíc, dnes se i v oficiálním programu náhradních dílů dá částicový filtr pořídit za necelých 13 tisíc korun. Ano, pro některé lidi je to pořád hodně peněz za díl, který čistě teoreticky auto ke svému životu nepotřebuje. Ale snaha se cení.

Ale zpět k tématu. Myslím, že by nebylo zas až tak složité zjistit, jak vlastně vypadá realistické složení vozového parku u nás. Předně by šla opakovat metodika, kterou před lety použilo ŘSD (resp. pověřená agentura provádějící průzkum). A dále by šla využít i jiná data. Stát má přeci k dispozici údaje o nájezdu ze stanic STK.

Stará auta, která jsou stále ještě v provozu, samozřejmě na STK také musí každé dva roky, ale bylo by zajímavé sledovat, kolik kilometrů za tu dobu najela. Mnoho nadšenců si třeba z nostalgických důvodů nechává prvního Favorita ještě po dědovi, ale za rok s ním ujedou jen pár set kilometrů. Já sám mám už skoro dvacetileté BMW M3, se kterým za rok najedu maximálně 3 000 km, spíše méně. Kazím průměr? Asi ano. Podílím se s takovým autem na realistickém dopravním výkonu? Vůbec, skoro celý rok auto stojí v garáži. Vyřaďme ze statistik auta, se kterými se najede méně než 5 000 km za rok. A najednou bude ten vozový park skokově mladší.

Někteří lidé si ale také nechávají starší auto z toho důvodu, že jim nové vůbec nedává ekonomický smysl, i když by na něj měli prostředky. Staré auto jim funguje, jezdí málo (třeba jen pár tisíc kilometrů za rok) a opravdu se jim nevyplatí trpět amortizaci nového auta, která během prvních pěti let provozu znamená klidně 50% propad hodnoty. Někdy i větší. A tím se dostávám k poslednímu důvodu, proč si Češi nová auta nekupují tak ochotně.

Je holým faktem, že mnoho Čechů (podle mě také kvůli poměrně vysokému zdanění práce u nás) na nová auta prostě nemá. A když už na ně má, upřednostní co nejlepší poměr užitné hodnoty a výkonu, ale už prakticky vůbec nepřemýšlí nad tím, že by si koupili nový elektromobil, plug-in hybrid nebo jiný supermoderní vůz, který je aktuálně v kurzu a do kterého by podle představ automobilového průmyslu měli v blízké budoucnosti přesednout.

Proto lidé nakupují převážně ojetiny, protože na nová auta, která by splňovala jejich požadavky na výkon, bezpečnost, komfort a prostor, peníze nemají. Že nikdo nepotřebuje k životu BMW X5 s benzinovým osmiválcem? To možná ne, ale je plno lidí, kteří třeba vůz se zvýšeným podvozkem, pohonem všech kol a sedmi sedačkami potřebují, protože bydlí na horách a protože jim k domu vede nezpevněná a v zimě neudržovaná cesta a mají čtyři děti.

Takoví lidé si prostě novou Fabii 1.0 MPI, jakkoli je to výborné, úsporné, bezpečné a malé auto, nekoupí. Protože by jim nestačila. A na větší vyhovující nové auto už nemají. Pro takovou rodinu je pak trh ojetin jediným místem, kde uspokojí svou potřebu svobodné individuální mobility.

Přestaňte proto strašit tím, že po silnicích jezdí staré nebezpečné kouřící vraky a že se s tím teď hned musí něco dělat, nebo tady všichni zahyneme pod hromadou hořícího radioaktivního šrotu. Vyšším zdaněním a přísnějšími regulacemi nikdy blahobytu, v tomto případě mladšího vozového parku, nedosáhneme.

Snižte daně a přestaňte šikanovat motoristy!

Nechte lidem v kapsách více jejich vlastních peněz. Občan ví sám nejlíp, za co své peníze utratí. Přerozdělovací mechanismy nikdy nemohou fungovat tak spolehlivě jako volný trh. V současné době to stejně jen vypadá tak, že trestáte majitele starých aut za to, že si nemohou koupit novější auta. To máme „ekopoplatek“ tady, „přísnější STK“ támhle, chystané zákazy vjezdu pro starší auta, příspěvek na „obnovitelné zdroje energie“ na ročním vyúčtování za elektřinu (který mnohdy neproudí do kapes obyčejných lidí, kteří myslí na přírodu. Naopak)... Opravdu si myslíte, že když někomu s nízkým příjmem seberete více peněz jako trest za to, že nemá nové auto nebo topí kotlem na uhlí, že si pak to nové auto konečně koupí?

Tento přerozdělovací experiment jsme si v minulosti už vyzkoušeli. A výsledek? Stačí si vzpomenout, jaká auta jezdila u nás po čtyřiceti letech socialismu a jaká jezdila na „Západě“. Ta naše socialistická určitě nebyla bezpečnější a ekologičtější. A sluší se zmínit i to, že různé socialistické pokusy vedly k milionům lidských obětí. Například i kvůli zásahům do ekonomiky.

Když už vysáváte z kapes motoristů takové nehorázné sumy peněz na spotřební dani, poplatcích, dálničních známkách, DPH a dalších „trestech za jízdu autem“, investujte ty prostředky aspoň do smysluplného rozvoje dopravní infrastruktury, jako jsou hlavně velkokapacitní dálnice. Styďte se, že už dávno nefunguje severní dálniční obchvat Prahy, severní alternativa k D1 ve formě dálnice D35 a že nestojí dálnice D3, D6, D7, D11 a další v celé délce! A když něco zbyde, tak klidně investujte i do železničních koridorů, ať se mají tedy lidé jak dostat do měst, když tam ta „zlá a špatná auta“ nechcete.

Na závěr bych rád politikům a státním úředníkům vzkázal, že my motoristé jsme sice mlčící většina, ale pořád jsme většina. Ohneme hřbet a necháme se přes něj mlátit třeba od aktivistů, kteří z Prahy a jiných velkých měst udělali nekoncepční dopravní peklo. Necháme si z kapes vytáhnout i tu poslední korunu. Proč? Nemáme totiž čas nikde demonstrovat, protože jsme v práci. Nebo stojíme v zácpě, která je tam proto, že si někdo vydupal nesmyslný pruh pro kola, ačkoli už má vedle cyklostezku (na kterou v rozpočtu bylo, ale na silnici už ne). Trpěliví jsme byli už opravdu dost.

A také bych rád připomněl, že my Češi jsme v historii už pár mocnářů z oken vyházeli. Vůbec, v téhle disciplíně jsme v Evropě byli absolutní špička. Dnes už jsme civilizovanější společnost a i sebehoršího politika z okna nevyhodíme. Ale pořád můžeme u svobodných voleb vyjádřit svůj názor, a sdělit tak zvoleným zástupcům, jak bychom si to zřízení představovali.

Budu rád, když se čtenáři zamyslí a u příštích voleb opravdu podpoří jen ten politický subjekt, který to s nimi jako s motoristy myslí opravdu dobře. Jinak se může stát, že vám brzy zakážou s tím starým autem jezdit úplně.