Proč nechcete vyhrát auto, jako je Lamborghini Huracán?

Každý automobilový fanoušek by před barákem chtěl mít zaparkovaný supersport – jsou to auta nádherných tvarů, úžasných jízdních výkonů a strhujících řidičských zážitků. O tom sní prostě každý. Jenže jen málokdo má v kapse pár zbytečných milionů, aby si jím mohl udělat radost. Nám ostatním nezbývá, než kupovat losy a sázet sportku a věřit ve své štěstí. Tak, jako to udělal pan Vladislav N., který za necelé tři stovky vyhrál papežovo Lamborghini Huracán v hodnotě kolem 20 milionů korun. Je ale úplně jedno, jestli vyhrajete zrovna Huracán po papežovi nebo třeba Ferrari po Marešovi, každého čeká dost podobný proces.

Když pak opadne vítězná euforie, přijde na mysl neodbytná otázka: Co teď s ním? Snít o tom, že jezdíte v Lamborghini, a skutečně s ním jezdit, je totiž ohromný rozdíl – zvlášť pro peněženku. Sny nic nestojí, ale skutečné Lambo má apetit, před kterým váš bankovní účet zezelená strachy. Nakonec auta s hodnotou několika milionů (za základní Huracán si Lamborghini řekne o nějakých 6 milionů korun) přece nemůžou jezdit stejně lacino, jako Fabia HTP…

První ránou je samotné pojištění. Povinné ručení je tabulkové, takže se pohodlně vejdete do deseti tisíc ročně (nejlacinější nabídky začínají těsně nad pěti tisíci). Až při výpočtu havarijního pojištění, bez kterého bychom si ani netroufli vyjet na silnici, se vám protočí panenky. U drahých aut se sjednává individuálně a šije se na míru, ale výpočet začíná na 10 % hodnoty vozu a snižuje se podle různých vstupních atributů, jako jsou věk a bydliště řidiče, předchozí bonusy/malusy apod. U obyčejného Huracánu by se dalo dostat k „rozumné částce“ kolem 300 tisíc korun na rok, u jedinečného papežského speciálu s hodnotou kolem dvaceti milionů by pojistné šlo těžko srazit pod milion. Tedy kdyby se na českém trhu našla pojišťovna, která by se nadšeně vrhla do rizika astronomického plnění a pojistila vám ho.

Pokud se vám podaří tohle unikátní auto pojistit, přijde na řadu další krok – dovézt ho z Vatikánu do Prahy. Mohl by to být nezapomenutelný výlet přes slunnou Itálii, ohromující italské a rakouské Alpy a německé Autobahny s neomezenou rychlostí podbarvený jekotem vytočeného desetiválce, jenže kdyby vám palivo platil někdo jiný. Ono je to totiž přes 1 300 kilometrů, což při odhadované průměrné spotřebě kolem 20 litrů na 100 km (pokud pojedete s rozumem a nebudete pořád stát na plynu jako na rýči) dělá nějakých 9 tisíc korun v palivu plus další cca 3 tisíce na dálničních poplatcích. A na peníze budete muset myslet, při každém výletu – 90litrovou nádrž naplníte za lehce přes 3 tisíce Kč (100oktanové palivo s cenou 35 Kč na litr) a vydrží vám nejvýš na 450 kilometrů. Na otočku z Prahy do ZOO do Liberce? Dva tisíce jen v palivu. Cesta z metropole do Brna a zpět? No, to raději ani nechtějte vědět. Nakonec kdo by jezdil do Brna…

Provoz auta ale není jen palivo – jen sada pneumatik Pirelli (Barum dvacetipalcové nízkoprofilovky kupodivu nevyrábí) vás bude stát nějakých 35 tisíc korun a mohly by vám při rozumném zacházení vystačit na jednu sezonu. Horší to bude s výměnou brzd, které vyjdou na zhruba 250 tisíc korun. Za sadu (kotouče + desky + práce) pro jednu nápravu. Bez daně. Au! Ale kotouče jsou karbon-keramické, takže by vám při slušném zacházení mohly chvilku vydržet. Malý servis (po prvním roce nebo 15 tisících km – výměna oleje a kompletní inspekce) vyjde na 40 tisíc Kč, velký (po druhém roce nebo 30 tisících km – olej a filtry, chladicí kapalina, svíčky, brzdová kapalina atd.) vyjde už na 50 tisíc Kč, a když se vám něco pokazí… to ani nechcete vědět. Drahá auta totiž nejsou sestavená z laciných dílů. Na havárie máte sice pojištění, ale i při 5 % spoluúčasti jsou částky, které byste museli zaplatit, naprosto hrozivé.

Jestli se vám teď honí hlavou něco o danajském daru, jste na správné stopě ke kruté realitě vlastnictví supersportů – snadno vás dokáží ožebračit. Vlastnit a provozovat obyčejné auto je docela drahý špás, ale v případě podobně exkluzivních vozů jsou finance s nimi spojené ještě o pár řádů vyšší, což vážně není pro „obyčejného“ člověka. Nejsnazší cestou, jak si naplno užít vyhraný supersport, je obratem ho prodat a za výtěžek si užít krásný zbytek života. Nebojte se, i bez supersportu v garáži bude dost bohatý. A když na vás přijdou choutky a budete se chtít za volant takového auta posadit stůj co stůj, radši si ho pronajměte. Ani to nebude levné, ale alespoň víte cenu předem a nemusíte řešit všechno, co k provozu náleží.