Článek
Automobil na vodík zní jako sen – jezdíte na elektřinu, kterou si sami vyrobíte na palubě tak čistým procesem, že z výfuku vychází jen vodní pára. Energii na další stovky kilometrů přitom načerpáte za pouhých pár minut podobně jako u běžné benzinové pumpy. Žádné uhelné elektrárny, žádné těžké a drahé baterie vyráběné z drahocenných kovů, žádné hodiny čekání u zásuvky. Ta představa je neskutečně lákavá. Tak lákavá, že je snadné zapomenout na to, jak moc je utopická…
Velkým problémem vodíku totiž je jeho skladování – nádrže s vodíkem jsou pod vysokým tlakem nebo musí být podchlazené na -252 °C, aby se vodík udržel v kapalném skupenství. Výsledkem je, že vybudování jedné čerpací stanice na vodík je mnohem, mnohem náročnější než u klasické benzinky nebo nabíjecí stanice. Mluvíme tu o nějakých 25–50 milionech korun. Teď už možná chápete, proč je u nás zatím pouze jedna (neveřejná) a do budoucna vzniknou v Česku pouze tři (druhým důvodem je naprostá absence aut, která by k nim jezdila tankovat).
Jediná vodíková čerpací stanice v Česku zatím slouží jen pro podporu testování provozu vodíkových autobusů
Čerpacích stanic na vodík bude právě kvůli extrémně vysokým nákladům na stavbu a provoz vždy radikálně méně než klasických benzinek, které jsou na každém rohu, takže pokud vás trápí, že si musíte kus zajet k nabíječce, s vodíkem by takové zajížďky byly ještě mnohem delší. Pak je tu samozřejmě celý logistický proces transportu vodíku, který by bylo třeba vytvořit a financovat, a vybudování výrobních kapacit, protože v tuto chvíli je vodík zatím spíš jen odpadní produkt chemiček. Průmyslově ve větším množství by se vyráběl hydrolýzou – tedy pomocí elektřiny. Velkého množství elektřiny.
Už vám svítá? Abychom mohli jezdit na vodík, musely by se nejdřív postavit továrny na jeho výrobu, vyrobit nákladní auta na jeho transport a vybudovat síť čerpacích stanic – to vše za obrovské částky (které by se promítly do cen paliva pro spotřebitele) a s obrovským množstvím emisí CO2. A celý ten proces byste na samém začátku zásobovali elektřinou… a pak se jen dívali, jak neefektivně ji v rámci celého procesu využíváte. Není tedy lepší celý ten nesmysl s vodíkem hodit do koše, vzít elektřinu na vstupu a poslat ji prakticky beze ztrát již existující rozvodnou sítí až do zásuvky a tam jí prostě nabíjet baterii v autě?
Na tomto jednoduchém schématu názorně vidíte neefektivitu celého vodíkového procesu. A to jsme se ještě nezačali bavit o penězích...
Ano, musíte vybudovat síť nabíječek, což taky není levné, ale pořád lacinější než čerpací stanice na vodík, a proto i snáz dostupné. A ano, baterie se vyrábějí z drahých kovů a jsou drahé (mimochodem, víte, že palivové články v sobě mají hodně platiny a jsou ještě dražší než baterie?). TEĎ! Jenže vývoj pádí poslední roky zběsile kupředu a technický pokrok nám jistě brzy přinese čistší, efektivnější a dostupnější baterie (grafen, vodíková pasta, atd.). Už teď kapacity a nabíjecí výkony rychle rostou, čímž se prodlužuje dojezd a zkracuje doba nabíjení (nemluvě o neustále se rozrůstající síti nabíječek), což pomáhá minimalizovat jediné praktické výhody vodíku.
Velké naděje vkládá řada lidí do syntetického benzinu, který by mohl udržet naživu existující techniku spalovacího motoru, jen významně zredukovat jeho emise. Porsche před pár dny slavnostně oznámilo, že jejich syntetické palivo přináší snížení emisí o 85 % (v rámci celého procesu výroby, transportu a spalování, tedy well-to-wheel), a blíží se tak čistotě dnešních elektromobilů. To zní velmi nadějně a běžným spalovacím motorům, které nebudou potřebovat žádné větší technické úpravy, by to mohlo výrazně prodloužit život. Jenže je tu pár problémů…
Porsche se podařil průlom při vývoji syntetického benzinu, který sníží emise spalovacího motoru na úroveň bateriového elektromobilu. Dostat ho na trh za rozumnou cenu je ale docela jiný úkol
V první řadě peníze. Vybudování továren na výrobu syntetického paliva by byla hodně nákladná záležitost, což by s omezenou produkcí vedlo ke zvýšení cen na litr syntetického paliva možná až na trojnásobek dnešní úrovně. Dali byste za litr 75 korun? Pochybuji. Pak je tu ještě jedna věc: syntetické palivo se vyrábí – a vy už to možná tušíte – elektřinou. A jsme stejně jako u vodíku zase na začátku…
Přesto vodík a syntetický benzin v budoucnosti své místo pravděpodobně mít budou, jejich úloha však bude spíš okrajová a zaměřená pouze na určité segmenty dopravy – vodík pro nákladní a leteckou dopravu, syntetický benzin pro automobilové veterány a vzdálené oblasti bez dostupné elektřiny. To vše se ještě uvidí. Jisté však je, že pokud nedojde k nějakému radikálnímu technickému průlomu, tak můžete zapomenout na to, že bychom v dohledné budoucnosti jezdili na vodík nebo na syntetický benzin. Baterie nejsou ideální řešení, ale zatím to nejlepší, co máme.