Článek
Dnešní automobily totiž nejsou příliš sexy…
Elon Musk a jeho kalifornská firma na elektromobily měla velkou vizi. Modelová řada jejich nejúžasnějších automobilů světa dá dohromady z iniciál všech čtyř modelů ono magické slovo – SEXY. Jenže jsou vozy Tesla vážně neodolatelné? A pokud ano, proč se dnes i malé děti otočí na ulici vždycky, když náhodou projede kolem starý červený vzduchem chlazený poršák? Zatímco Tesly si ani nevšimnou...
Zažil jsem to mnohokrát. Lidé si na benzinové pumpě hromadně fotí automobilového veterána, který právě přijel natankovat, ale opodál stojící hybridní supersport minou bez povšimnutí. Když jezdíte třeba starým Fordem Cortina z 60. let, máte téměř jistotu, že se s vámi někdo dá do řeči. Postupně se rozpovídá s barvitým příběhem o panu řezníkovi z jeho rodného města, který měl ale naprosto stejnou bleděmodrou Cortinu, jako máte vy. Znám to moc dobře z vlastní zkušenosti. Takže jsme národ bláznů do aut, co voní olejem a benzinem?
Blázny do aut potkávám často, ale jaká je realita?
Tím, že sám jezdím ve zvláštních, kuriózních starších vozech, přitahuji přece jen pozornost a na ni se nabalují podobně smýšlející jedinci. Statistiky říkají, že žiji jen v malé sociální bublině.
Nedávno jsem stál v dopravní zácpě na dálnici D1 a čekalo se na odstranění nehody náklaďáku. Vylezli jsme z aut a pán za mnou se po pár minutách nesměle optal „Prosím vás, a ta Carrera, to je jakoby jaká značka?“ Nápis Carrera viděl na zádi auta. A já tam tak postával a vůbec jsem nevěděl, co odpovědět. Dělá si legraci? Tak jsem téměř učitelským tónem, poklidně a bez špetky ironie, odpověděl, že jde o starší model Porsche. A že ta značka pochází z Německa a motor je dokonce vzadu. Ještě jsem pánovi ukázal onen znak spolkové země Bádensko Würtenbersko a v něm vloženého koníka na žlutém poli, tedy znak města Stuttgart. Nechápal jsem, že by zrovna tuhle značku aut někdo vůbec neznal.
Jiný den mě zase při jednom čekání, než vyjde žena z kanceláře, oslovil milý pán, velký fanoušek automobilů Porsche. Úplně obdivně si prohlížel onu starou 911 z roku 2000, prý už se jen tak nevidí. Sám měl úplně nový model 911 GT3. Náhoda, nebo je nás milovníků aut zatím stále vážně velká spousta? Leckteré studie říkají, že je nás už strašně málo. Sám nevím. Neumím na to úplně jasně odpovědět, ale přál bych si, aby nás bylo naopak spousta.
Sexy design přece není jen věcí minulosti
Skvělá designová auta existují, ale v reálu je nekupujeme. Přijdou nám málo praktická. Zájem o sporťáky je jen taková špička ledovce. Většině lidem je vážně docela úplně jedno, v čem dneska jezdí, když dojde na to, co si opravdu koupí nebo pronajmou. Proto existuje jen hrstka úplně nových aut, za kterými se lidé doopravdy otočí. Aby nezůstalo jen u vzrušujících prototypů, výrobci se spojují a sdílejí technologie. Neměli bychom se na ně zlobit. Toyota, BMW, Fiat, Mazda, Subaru, ti všichni dělají správnou a skvělou věc. Jinak by byl už dnes náš svět bez dostupných sporťáků.
Holky už na auta neletí
Na tenhle odstavec jsem se vůbec netěšil. Vzpomínání na hezké časy z mládí patří přece důchodcům. Jenže nelze si nevšimnout jedné věci. Prostě holky z mých starých dobrých časů, říkejme jim rané nulté roky (v angličtině na to mají krásný výraz „nougthies“), na auta letěly. Stačilo mít desetileté černé bávo v emkovém paketu a na místní maloměstskou diskošku to úplně stačilo. Kdo měl čirou náhodou „ameriku“, něco jako aktuální model Mustanga nebo z opačného konce spektra nového služebního Passata, ten byl úplný bůh. Jen Leoš Mareš měl červené Ferrari. A to bylo vážně nejvíc. Svět před dvaceti lety (a nemyslím jen naší zemi) zkrátka řešil auta daleko víc jako společenský doplněk, než je tomu dnes. Cesta ke zbrusu novému autu je dnes taky daleko levnější. Není potřeba si ho kupovat, stačí si ho jen na určitou dobu pronajmout.
Nechci auto vlastnit, říkají mileniálové
Nedávno jsem viděl nějakou takovou studii. A realita potvrzuje, že daleko více lidí už dneska necítí potřebu auto vlastnit, protože to nepovažují za dobrou investici, za výdaj, který stojí za ono odříkání a šetření na něj. Chtějí si pronajmout něco hned a po pár měsících, nejpozději letech, předmět pronájmu vyměnit za novou věc, která bude mít lepší software zábavně informačního systému na palubě. Schválně to názvosloví trochu toporně překládám, protože vývoj je tak rychlý, že na něj ani nemáme vhodná česká pojmenování. Zkrátka je nás hodně, kdo věříme, že potřebujeme chytrý mobil na kolech. A automobilky nám je dodávají.
Proč jezdí každé druhé auto „na chůdách“?
Móda SUV přišla z devadesátek, ač by to málokoho napadlo. V SUV se proháněl Arnie Schwarzenegger, v posilovně jsme si tehdy míchali koktejly plné bílkovin. Velké svaly byly známkou úspěchu. Byť opak byl často pravdou. Nakonec, jestli jste se narodili v generaci raných mileniálů, když už se držím této klasifikace, nějaké železo jste si v tělocvičnách také nazvedali. Prostě to byla móda. A do ní přišlo BMW X5.
Jeden z raných exemplářů s osmiválcem v naprosto typické „podnikatelské“ výbavě a vzhledu stále v mojí rodině jezdí a na Garáži si ho určitě časem představíme. Těm lidem, vlastně našim tátům, by býval stačil nízký, sportovně laděný kombík, ale protože společník firmy koupil SUV, váš tatík nemohl jinak. Takhle uvažovala spousta lidí. A když jich najednou na silnicích začalo jezdit hodně, protože přišel rafinovaný Hyundai Santa Fe, který byl za dobré peníze, už nebylo cesty zpět. Silnice zaplnila „auta na chůdách“ a lidé je dodnes milují, byť zvedání těžké váhy v posilovnách už dávno nefrčí.
Reklama a politická korektnost
Na stránkách Garáže si můžete přečíst o úžasně rychlých autech. I televizní show Garáž jich představila velkou spoustu. Dnes není problém pořídit za dva miliony sportovní sedan, či kupé o výkonu přes 500 koní. Tato auta umí jet přes dvě stě a stačí na to jen párkrát rychle za sebou zatáhnout pádlem automatické převodovky. Ta auta jsou rychlejší než nejsilnější divize rallycrossu před pár lety. A kde to vidíte v reklamě? Kde se řítí zběsilá Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio v driftu na normální silnici s novým filmovým Jamesem Bondem? Rychlá jízda v reklamě na auta je prostě minulost. Všichni žasneme nad tvorbou Steva McQueena, obdivujeme bouračky a kaskadérské výkony z „Drsného Harryho“ nebo se smějeme nad zběsilým závodem „Dunovek“ z italského Šimona a Matouše. To už jsou padesát let staré filmy.
Z motorsportu zmizely cigarety a pomalu i holky s deštníčky. Pokud se z něj ještě časem vytratí jekot vytočeného spalovacího motoru, kdo se na něj bude chodit dívat? Ani ti nejzarytější přívrženci trendy životního stylu s elektromobilem nesledují sérii formulí na elektriku, byť si Bernie Ecclestone myslí opak.
Chybí jedna zásadní věc, která obklopuje závody odpradávna – vzrušení a nebezpečí
Lidé se stejně srocují v té nejnebezpečnější zatáčce jen proto, aby viděli velkou bouračku. Kdyby mohli, budou zase na rally stát skoro v trati a s řevem motoru blížícího se auta rychle ustupovat. Kdysi to tak vážně bylo a bylo to sakra nebezpečné. A objektivně vzato také hloupé. Ač to může někomu připadat primitivní, stejně jsou nebezpečné zážitky našemu lidskému naturelu přímo vlastní.
Auta jsou nyní extrémně bezpečná. Není právě to náhodou hlavním důvodem, proč je mnozí vytěsňují z naší popkultury směrem k okrajovým zájmům? Abych uvedl věci na pravou míru, mě auta baví neskutečným způsobem. Ale cítím, že jsem v menšině, v takovém „fanklubu“ milovníků kulatého volantu. Býval jsem zarytým staromilcem. Příchod nových technologií nebyl nic pro mě. Dnes zkouším různá auta, i ta nová, a mnoho ze svých postojů jsem přehodnotil. Vznikají skvělé automobily. Z minulosti se nedá žít věčně, hezké automobilové časy jsou tu nyní a další přijdou. Ale je to na vás, široké veřejnosti, jaká auta si budete v budoucnu kupovat. Když vám bude tak trochu jedno, čím jezdíte, vězte, že těch opravdu vzrušujících bude šmahem ubývat.