Článek
Pokud jste se někdy snažili naťukat na dotykovém displeji do navigace cílové místo, určitě víte, že to chce spoustu času a pozornosti. Nic, co by šlo dělat za jízdy. Jenže ony jsou náročné i docela banální operace jako přepínání rádia, hledání kontaktu v telefonu nebo přibližování mapy. Zvlášť pokud je děláte při řízení. V provozu. Na hrbolaté silnici. Proč tu sakra nejsou nějaká tlačítka? Nebo aspoň otočný ovladač? No, proto:
Je to tak levnější
Vývoj tlačítek a dalších ovladačů je překvapivě drahou záležitostí. Mluvíme tu o milionech eur! Proto se sdílejí napříč modely dané značky, nebo dokonce mezi všemi značkami v koncernu. Jejich výroba taky něco stojí – v každém autě jich bývaly desítky, takže redukce jejich počtu a odškrtnutí nákladů na vývoj ušetří automobilkám velkou, VELKOU hromadu peněz. Pixely na displejích jsou na druhou stranu prakticky zadarmo…
Uvolní to víc místa
Ta myriáda tlačítek se musela na palubní desce někam vejít, což komplikovalo návrh interiéru a ubíralo místo pro jiné důležité věci (schránky na telefon, držáky na pití atd.). Když panely s tlačítky vyhodíte, máte najednou vzdušnější design, kam se vejde víc odkládacích poliček a schránek, které zákazníci milují a potřebují.
Dá se to přizpůsobovat a aktualizovat
Jakmile jednou umístíte tlačítko na palubní desku, už s ním nikdy nepohnete (tedy minimálně do faceliftu). Když však od uživatelů dotykových displejů dostanete zpětnou vazbu, že jim ovládání nevyhovuje, stačí udělat drobnou softwarovou úpravu a rázem můžete všem zpříjemnit život novým layoutem (zvlášť dnes v době online připojených aut a over-the-air updatů). Uživatel si dokonce může ovládání částečně přizpůsobit svým preferencím a potřebám. Navíc digitálními tlačítky také odpadají trapné záslepky pro funkce, za které jste si nepřiplatili.
Je to cool
Když dnes někdo ve společnosti vytáhne tlačítkový telefon, všichni se mu začnou posmívat, jaký je zpátečník, a pak ho utlučou svými 6,5palcovými dotykovými pádly, u kterých ani nedosáhnou palcem na horní hranu displeje. Smiřme se s tím, tlačítka jsou prostě „out“.
To však nemění nic na tom, že je ovládání dotykových displejů většinou náročnou a za jízdy i nebezpečnou záležitostí. Proto se jej výrobci snaží zjednodušit opěrkami pro dlaň u dolní nebo horní hrany displeje, což je však jen slabá berlička na základní ergonomický problém. Stále častěji se taky objevuje ovládání gesty (které však pokrývá jen velmi omezený rozsah funkcionality a také vyžaduje soustředění) a ještě víc ovládání hlasem.
Právě ovládání hlasem má představovat budoucnost – autu prostě řeknete, co chcete („Je mi zima“, „Přelaď mi rádio“, „Naviguj mě domů“ atd.) a ono to udělá. To však klade obrovské nároky na software rozpoznávání hlasu a naprogramovanou inteligenci osobního asistenta, který s vámi bude komunikovat, jinak to bude jako mluvit s cizincem jazykem, kterému nerozumí. Vývoj v této oblasti jede na plné obrátky, ale softwarové inženýry čeká ještě dlouhá cesta, aby vše působilo dost přirozeně.
Do té doby by bylo vhodné, kdyby v autech jako doplněk k dotykovému displeji zůstaly alespoň základní ovládací prvky – třeba jako panel ovládání klimatizace, otočný ovladač hlasitosti, základní tlačítka menu a pár dalších nejpoužívanějších prvků. Ideálně i nějaký otočný ovladač, kterým vše půjde snadno ovládat – BMW to s dříve proklínaným, dnes však perfektně vypilovaným systémem iDrive umí bezkonkurečně nejlépe. Ostatní by se od nich mohli učit…