Článek
Sebastian Loeb, pravděpodobně nejlepší rallyový jezdec všech dob, zkoušel vyhrát Dakar už čtyřikrát, ani jednou se mu to však nepovedlo. V roce 2017 dojel druhý, ale na start letošního ročníku se už nepostavil. „Můžete být mistr světa v rallye, ve Formuli 1 nebo třeba hokeji, na Dakaru se všechno maže,“ řekl mi Martin Prokop ještě před startem samotné soutěže. „Jedou se obrovské porce kilometrů a musíte mít nejen rychlost a spolehlivé auto, ale taky musíte dobře nastavit tempo, mít důvěru v navigátora, chce to dlouhodobou koncentraci a potřebujete umět číst terén. A hlavně potřebujete zkušenosti. Instinkt. A ten si musíte vyjezdit právě na Dakaru, ten jinde nezískáte.“
Martin Prokop tvrdí, že jestli na Dakaru něco potřebujete, tak to jsou zkušenosti. Alonso má sice nejlepšího spolujezdce, ale sám se musí ještě učit
Fernando Alonso je už dvaadvacátým pilotem F1, který svoje štěstí zkouší na Dakaru. Zatím se to povedlo jedinému z nich – Jacky Ickx vyhrál Dakar v roce 1983. „To, co dokázal Ickx, je neuvěřitelné, ale taky motivující,“ řekl Alonso na tiskové konferenci. „Před pětadvaceti lety byl sice Dakar úplně jiný než dnes, ale pořád byl úplně jiný než Formule 1 nebo Le Mans. Věnoval jsem přípravě intenzivních sedm měsíců, závodil jsem v Maroku a poctivě sbíral zkušenosti. Mám skvělé auto, startuji v úžasném týmu a jede se mnou jeden z nejlepších, ne-li nejlepší navigátor, ale taky vím, jak to na Dakaru chodí.“
Fakt je, že jen málo lidí na celém Dakaru je tak profesionálních jako právě Fernando Alonso. Jede s Toyotou, která loni Dakar vyhrála. Tvrdě dřel. A naviguje ho Mark Coma, pětinásobný vítěz Dakaru na motorce, dohromady odjel Dakarů už dvanáct a poslední čtyři roky byl ředitelem soutěže. Na sedadle spolujezdce asi nemůžete mít nikoho lepšího, než je on. „Opravdu mě to baví, ale nejsem na Dakaru kvůli zábavě. Chtěl bych Marcovi pomoci získat vítězství na třetím kontinentě, ale moc dobře vím, že se do cíle dostane polovina soutěžících a taky že mi chybí osobní zkušenost,“ pokorně přiznává Alonso.
Toyota přiznala, že jen oznámení účasti Alonsa jí přineslo větší publicitu, než když loni Dakar vyhrála
Po prvních čtyřech etapách je jasné, že rychlost Alonsovi nechybí. Dokáže jet palbu, ale když se podíváte na jeho styl jízdy, vidíte, že se s autem pere. Ve třetí etapě ho zahodil z pisty do hluboké díry, jen zázrakem se nestalo nic víc, než že ulomil kolo a nechal tam 2,5 hodiny. „Když vidíte, jak jede třeba Sainz, tak vám to sice přijde rychlé, ale taky neuvěřitelně klidné,“ říká Martin Prokop, který na Dakaru jede už popáté. „On prostě tam proskáče mezi dunami, tady se proplete pistou a na konci je z toho vždycky skvělý úspěch. Je to lišák.“
Ano, přesně tohle jsou ty zkušenosti, o kterých je celou dobu řeč. Na Dakaru je jedno, jestli je vám pětadvacet nebo padesát, tady nejde ani o to, kdo dokáže vyhrát etapu. Tady musíte být celou dobu konzistentní a trpěliví. Tam, kde jste si jistí, můžete zabojovat, a tam, kde jen trochu váháte, si nesmíte dovolit udělat chybu.
Sám Prokop se první rok na Dakaru trápil, šel dokonce dvakrát přes střechu, ale dokázal dojet do cíle. Loni dojel šestý, když odevzdal svoje páté místo Cyrilu Despresovi, kterému pomohl vrátit jeho auto zpátky na kola. Říká, že neví, jestli by totéž udělal Alonso, ale jedno ho těší. „Mám upřímnou radost z toho, že já, kluk z Jihlavy, tady na Dakaru rovnocenně závodím s šampionem, jako je Alonso, a s továrním týmem, ve kterém startuje. Kdybych dokázal zajet ve Formuli 1 takové časy jako on, bylo by to skvělé.“
Po čtyřech etapách byl Alonso na 13. místě se ztrátou 26 minut. Ty první etapy byly rychlé, ty těžké ale teprve přijdou. Dojede? Bude mezi prvními deseti? A hlavně… vrátí se příští rok?