Příští Mazda MX-5 si zachová spalovací motor

I když si to spousta petrolheadů pořád odmítá připustit, dnešní elektromobily už začínají být velmi povedené. Dojezd kolem 300–400 km většině lidí na denní nájezd bohatě stačí, veřejné nabíjecí stanice rostou jak houby po dešti a výjimkou už nejsou ani rychlodobíječky, schopné za půl hodiny přidat vašemu dojezdu hodně přes 200 km. Jistě, elektromobily jsou pořád ještě velmi drahé a pořád se jim musíte přizpůsobit, ale ručička vah letí ke středové poloze rychleji, než mnozí předpokládali.

Většina těchto povedených elektromobilů má ale jeden společný činitel: jsou to většinou velká a logicky i těžká auta. Není divu, velký a těžký akumulátor lépe schováte v pořádně velkém SUVčku než v malém městském hatchbacku. A přestože už se objevily elektromobily, které jsou neskutečně výkonné a rychlé, například Porsche Taycan, ani jim se nedaří být v pravém smyslu slova sportovní. S hmotností téměř 2,5 tuny to prostě nejde.

Než začnete psát rozhořčené komentáře, že jste se v Taycanu svezli a sportovní vám přišel až až, pojďme si připomenout definici sportovního auta. Sportovní auto totiž nemusí mít obří výkon, dokonce nepotřebuje ani bleskové zrychlení. Pravý sporťák musí řidiči nabídnout zábavnou sportovní jízdu se spoustou zpětné vazby. Takové auto chcete cítit v rukách, v zadku, chcete s ním komunikovat a ta pravá řidičská zábava spočívá v hledání úzké hranice, kde auto ještě máte pod kontrolou, a přitom jedete zatáčkami, jak rychle to jen jde.

Upřímně, spousta současných sportovních ikon posouvá tuhle hranici do tak nebeských výšin, že se k nim běžný smrtelník nikdy nevyšplhá. Dostat se na hranici schopností takového Porsche 911 GT3 chce skutečně zkušeného pilota a návdavkem i závodní okruh, protože na silnici je to prostě příliš nebezpečné.

Existují ale sportovní auta, která vás pobaví i v rámci běžných pravidel silničního provozu, a Mazda MX-5 je jedním (ne-li tím hlavním) z nich. Když koncem osmdesátých let vznikla, vsadila na jednoduchý recept: vezměte jeden britský sportovní roadster a postavte ho s japonskou přesností a spolehlivostí. Podařilo se a Mazda Miata od té doby získala srdce nejednoho nadšence. A nejednoho motoristického novináře, autora tohoto textu mezi ně počítaje.

Onen recept má jednu důležitou přísadu. Jak říkal Colin Chapman, konstruktér slavné automobilky Lotus: „Chcete-li být rychlejší nejen na rovinkách, ale všude, přidejte lehkost.“ Což se řekne snadno, ale udělá se to hůř, zejména když stavíte auto pro moderní zákazníky, kteří chtějí nějakou tu luxusnější výbavu a logicky také požadují, aby auto bylo bezpečné. A když k tomu přidáte těžké akumulátory, recept na pravý sporťák se vám prostě složí jak domeček z karet.

Mazda je známá tím, že si dělá věci po svém. V době nastupujících downsizeovaných turbo tříválců řekla prostě „ne“ a vymyslela, jak své famózní atmosférické motory udržet ve výrobě. Motory Skyactive fungují, mají překvapivě nízkou reálnou spotřebu i emise, a přitom poskytují klasický lineární zátah a milují vysoké otáčky. To ale neznamená, že automobilka elektrifikaci zcela zavrhuje, naopak na to opět jde inovativním způsobem. Plně elektrická Mazda MX-30 se například chystá na trh i s přídavným wankelovým generátorem.

Současná čtvrtá generace Mazdy MX-5 s kódovým označením ND jezdí po silnicích už nějaký ten pátek, a tak se logicky čeká na generaci další a spekuluje se o tom, jaká vlastně bude. Jisté je jedno: její design si vezme spoustu prvků právě z MX-30, ale také z CX-30 a klasické Mazdy3. Šéfdesignér Mazdy Ikuo Maeda v rozhovoru pro britský Autocar připustil, že co se týče pohonné jednotky, uvažovalo se o různých možnostech.

„Chceme vybrat pohon, který udrží nízkou hmotnost auta, ale protože požadavky na nové automobily jsou čím dál složitější, musíme zkoumat různé cesty,“ řekl.

Podle britských kolegů to tedy znamená, že pátá generace Miaty zůstane čistě spalovací a přijde se čtyřválcovou variantou motoru SkyActiv-X, který kombinuje výhody zážehových a vznětových motorů. Poprvé se objevil v roce 2019 v podobě dvoulitrového čtyřválce o výkonu 177 koní a točivém momentu 224 Nm a v blízké budoucnosti bude v šestiválcové podobě pohánět netrpělivě očekávanou příští generaci Mazdy6. Díky kombinaci zážehu klasickou zapalovací svíčkou, nebo pomocí velmi vysoké komprese dosahuje motor výrazně vyšší efektivity, a tedy i nižších emisí škodlivin.

Mazda ovšem bude muset zapracovat na projevu motoru, který se v současnosti hodí spíš do běžného městského provozu a trochu postrádá sportovní nadšení a chuť k vytáčení k červenému poli otáčkoměru. Inženýři Mazdy už ale mnohokrát prokázali, že své práci velmi dobře rozumí, a jak se zdá, o sportovního ducha nehodlají svůj ikonický model připravit.

Jednou z dalších možností by byla mild-hybridní jednotka s malým akumulátorem a elektromotorem, který by zlepšil okamžitou odezvu na pohyb plynovým pedálem. Dnes už takové systémy v některých autech fungují velmi dobře. Automobilka ani její zástupci se ovšem k takovému plánu vůbec nevyjádřili.