Příběh vozů DKW: Pracanti, kteří vozili Evropu

Nelichotivé vysvětlení zkratky DKW coby „Do Kopce Vytlač“ vzniklo pro nepříliš výkonné dvoudobé dvouválce prvních malých automobilů DKW, které nabízely zpravidla 16 až 20 koní z objemu 600 nebo 700 cm3, takže se do kopce snadno „zadýchaly“ a na vrchol vyjely doslova krokem. Jenže, co značka německých automobilů a motocyklů DKW vlastně znamená?

Málokdo ví a historici se přou mezi sebou, protože nevědí, ke kterému výkladu se připojit! Mají na výběr „Dampf-Kraft-Wagen“, tedy parní vůz, s nimiž zakladatel Jörgen Skafte Rasmussen experimentoval, anebo „Das Knaben Wunsch“ (chlapcovo přání), či dokonce „Das Kleine Wunder“ (malý zázrak), jež se zrodily pro malý dvoudobý jednoválec 18 cm3 (0,25 HP), původně určený pro hračky a modely, jenž byl inspirací pro větší motory DKW určené k pohonu jízdních kol, jeřábů či vozidel jiných výrobců. Zakladatel Rasmussen nám záhadu už nevysvětlí, zemřel v roce 1964 doma v Kodani, tedy rok před definitivním zánikem značky DKW...

Prvním německým automobilovým koncernem se stal Auto Union, jenž spojil čtyři velké výrobce motorových vozidel. Znak „čtyř kruhů“, dnes důvěrně známý z automobilů Audi, původně symbolizoval alianci Audi, DKW, Horch a Wanderer; pouze závodní automobily a pak vojenská vozidla nesla značku Auto Union. Od spojení Audi, DKW a Horch v roce 1932, stejně jako po následném převzetí automobilové divize Wanderer, zůstaly pro osobní automobily původní značky zachovány až do druhé světové války.

Při fúzi se stala Audi podřízenou DKW, Horch byl základem Auto Unionu, ale sídlo Auto Unionu bylo v Chemnitzu, kde působil Wanderer, jenž však měl automobilovou divizi v Siegmaru-Schönau. Výrobní závody se nacházely ve Zschopau (DKW), Zwickau (Audi, Horch), Berlíně (Spandau; rámy dřevěných karoserií) a Siegmaru-Schönau (Wanderer a ocelové karoserie). Po válce už byly obnoveny jen značky DKW a Audi...

Na rozdíl od Augusta Horcha, jenž se v roce 1933 pokorně vrátil do představenstva Auto Union AG a setrval tam do vypuknutí války, byl Dán Rasmussen nejen vynikajícím technikem, ale i obchodníkem. V roce 1904 založil v německém Chemnitzu výrobu různých přístrojů, v říjnu 1906 koupil prázdnou textilní továrnu ve Zschopau, kam přesunul své aktivity, a za války začal experimentovat s parními stroji, u nichž kladně hodnotil nezávislost na benzinu.

Nakonec objevil dvoudobé motory a stal se největším výrobcem motocyklů na světě, k nimž v roce 1928 přidal malé automobily. Lidové vozy DKW s dvoudobými dvouválci a pohonem předních kol byly v Německu nejrozšířenější, především pro příznivou cenu, a tak se jich ve třicátých letech v různých karosářských verzích vyrábělo až 4 500 měsíčně! Licenci na DKW koupila také československá Zbrojovka Ing. F. Janeček, německý vůz s malým dvouválcem se stal základem prvního vozu Jawa 700.

Rasmussen zahájil plány vývoje malého automobilu s dvoudobým motorem už v roce 1924, tedy po dvou letech sériové produkce motocyklů a po pěti letech výroby malých motorů. V roce 1926 už ze Zschopau dodával motocykly objemových tříd 200, 250, 300 a 500 cm3.

V roce 1928 představil DKW Typ P 15 PS, svůj první osobní automobil, ještě vyvinutý ve spolupráci s dalšími společnostmi. Využil spolupráce s firmou SB (Slaby-Beringer), která na základě leteckých zkušeností Dr. Rudolfa Slabého vyráběla samonosné dřevěné karoserie, nakonec její továrnu v Berlíně-Spandau koupil a zahájil tam výrobu typu P.

Do roku 1931 dělal pouze vozy s pohonem zadních kol, z nichž vynikaly od roku 1929 první typy 4 = 8, následované Sonderklasse a Schwebeklasse, až do roku 1940 vyráběné ve Spandau, jež poháněly originální přeplňované motory V4/90° se čtyřmi pracovními válci a dvěma plnicími válci (tzv. Ladepumpe).

Celková produkce dvoudobých čtyřválců Ladepumpe dosáhla 24 tisíc vozů, klasických dvoutaktů se zadním pohonem jen dva tisíce, ale skutečným úspěchem se staly od roku 1931 vyráběné vozy s předním pohonem, kterých do vypuknutí války vzniklo celkem 218 tisíc. Tyto DKW, postupně s označením F1 až F9, kde písmeno F (Front) znamenalo přední pohon, se staly nejrozšířenějšími lidovými automobily v kontinentální Evropě. Dvoudobé motory se spolu s motocykly DKW vyráběly ve Zschopau (po válce jako MZ), automobily v Berlíně (Spandau) a Cvikově (Zwickau, v továrně Audi).

Výhody dvakrát většího počtu pracovních zdvihů dvoudobého motoru proti čtyřdobému zdůrazňovala firma DKW označením 4 = 8, po válce pak 3 = 6. Zatímco první měl navíc dva plnicí válce, druhý už byl klasický dvoudobý tříválec, odvozený z dvouválců.

Zajímavé je, že pro poválečnou obnovu Auto Union byla vybrána značka DKW, která patřila vesměs malým vozům, a nikoli třeba jedna z dalších tří Horch, Wanderer a Audi (ta se vrátila až 1965). Vysvětlení je prosté, začínalo se motocykly, a ty nesly označení DKW, zároveň dále patřily ke světové špičce.

Vývoj dvoudobého tříválce jako DKW F9 začal před válkou, ale výroba vozu s modernější karoserií se rozběhla až po ní, a to souběžně v obou částech rozděleného Německa, u nového Auto Unionu v západním Düsseldorfu a v bývalém Audi ve východním Cvikově (jako IFA F9); později byla převedena do Eisenachu, kde se proměnila na Wartburg. Předchozí DKW F8 (dvouválec 700 cm3) zahájil poválečnou produkci ve východním Německu prakticky beze změn už v roce 1949, tedy o rok dříve než v západním (ale se značkou IFA F8).

V západní části Německa obnovil nový Auto Union produkci v Düsseldorfu, teprve v roce 1962 byla převedena do Ingolstadtu. Nová Meisterklasse F89 odpovídala zaoblenému východoněmeckému typu IFA F9, ale s dvouválcem F8; tříválec 896 cm3 dostala až jako Sonderklasse F91 (1953). Procházela vývojem a končila roku 1963 coby luxusní verze pod značkou Auto Union 1 000, kdy už se ve východní zóně dávno vyráběly Wartburgy.

V roce 1960 v Düsseldorfu vyrobili půlmiliontý poválečný automobil Auto Union/DKW, už dříve vyvinuli nové sedany DKW Junior a později terénní Mungu (vyšel z ní Volkswagen Iltis) i zcela nový DKW F102. Příznivci Audi se ovšem dočkali v roce 1965, po přestávce dlouhé pětadvacet let znovu vyjel osobní vůz této značky, jenž se zrodil kombinací upraveného DKW F102 a čtyřdobého čtyřválce Mercedes-Benz M118. Přechod z dvoudobého na čtyřdobý pracovní cyklus byl natolik významný, že jej podpořila i výměna značky, takže DKW definitivně zmizela a vrátilo se Audi. Ale to už je jiná historie.