Článek
Projekt Škoda 724 byl zahájen v roce 1969 s tím, že za rok bude hotový prototyp a za další rok budou dokončeny jízdní zkoušky. Pak se měly postavit další 4 prototypy a od roku 1972 měla začít malosériová výroba. Nic z toho se ale nestalo a tak existuje jediný kus vyrobený v Kvasinách.
Hotový exemplář se poprvé představil v klatovských městských sadech u příležitosti Rally Šumava 1971 pod názvem Škoda 110 Vývojová studie. Pak se s ním Škoda vydala i do zahraničí, kde už byl v Bruselu 1972 vystavován jako Škoda Super Sport. Tam způsobil poprask a spoustu lidí nedchnul, jenže to by znamenalo zahájení výroby leda v normálně ekonomicky fungujícím státě. Pokřivená socialistická ekonomika na tohle reagovat neuměla, a tak k výrobě nakonec nedošlo.
Škoda vyrobila karoserii elegantního kupé z laminátu a vyztužila jí kovovými díly. Byla ale přísně aerodynamická a měla velmi nízkou přední část. V té totiž nebyly reflektory světel, protože auto bylo vybaveno vyklápěcí rampou se šesti parabolami (potkávací, dálková a mlhovky) v přední kapotě. Třináctipalcová kola měla obuty pneumatiky Barum 175 SR. Kupé je hodně malé, má lehce přes 4 metry délky a výšku jen 1120 mm.
Střední část karoserie s čelním sklem byla výklopná vzhůru a tím umožňovala přístup do dvoumístného interiéru. Spolu s částí karoserie se odklápěla částečně i palubka a volant. Kabinu mimochodem vyrobila motorkárna Jawa Strašnice. Za sedadly byl ukrytý ochranný oblouk. Ještě dále vzadu, pod výklopnou zadní částí, byl motor. Zavazadlový prostor se nacházel vepředu pod kapotou, na pohled je jasné, že nebyl zrovna největší, jen 350 litrů.
Podlahová plošina ze sedanu 100 měla vzadu pomocný rám nesoucí motor, čtyřstupňovou převodovku a zavěšení zadních kol z kupé 110 R. Šlo o jedenáctistovku s dvojitým Weberem a parametry 73 koní a 81 Nm. Motor pocházel ze soutěžní Škody 110 L Rallye. Lehké kupé ale vážilo méně, jen 898 kg, navíc výborným rozložením hmotnosti 46:54. Díky tomu auto zvládlo stovku za 15,3 sekundy a umělo jet až 180 km/h.
To nejsou zrovna hodnoty hodné supersportu, co? I Škodovka to uznala a proto zabudovala do auta silnější motor 1107 ccm s výkonem 104 koní, které zvládlo v noci 196 km/h, se schovanou světelnou rampou dokonce 207 km/h. Když Barumky nahradily pneumatiky Dunlop Sport, dostalo se auto na 211,5 km/h. Škoda plánovala i nasazení motorů 1,25 a 1,6 litru pro sériovou produkci, které slibovaly ještě větší nárůst rychlosti. Pro tyto motory měla být dodávána převodovka z Tatry 603. Také brzdy a nápravy měly dodávat externí dodavatelé.
Kupé se po výstavách přesunulo do mladoboleslavského autosalonu, kde budilo i nadále zaslouženou pozornost. Jenže vývoj tou dobou skončil. Nakonec bylo auto uklizeno do depozitu a zákazníkům zbylo jen to Erko. Ani v ukrytém depozitu však neměl tenhle prototyp pokoj. Stanislav Cinkl se s autem na silnici mezi Týništěm a Třebechovicemi pokusil získat rychlostní rekord. Při jedné jízdě dosáhli i hodnoty 219 km/h, při druhé ale jen 212 km/h, takže rekord nebyl uznán. Pak si jej ještě vyhlédli filmaři komedie „Zítra vstanu a opařím se čajem“, kde se v záběrech z budoucnosti futuristické kupé jen tak mihne. Jeho hlavní filmová role má ale teprve přijít.
V roce 1981 si jej pro film Juraje Herze Upír z Feratu vyhlédl Theodor Pištěk, ovšem až poté, co mu neprošel záměr upravit pro film Porsche 911. A rozhodl se auto celkem výrazným způsobem upravit na Ferat Vampire RSR, jak se tajemný sporťák ve filmu jmenoval. Auto přišlo o výklopnou světelnou rampu a dostalo obyčejná přední světla, která doplnila čtveřice přídavných světel na kapotě. Vzadu se objevila světla z modernizované Škody 120, později se tam vrátil původní panel. Nechybělo ale velké přítlačné křídlo. Ale hlavně bylo auto přestříkáno na černou barvu a doplněno červenými proužky. Pištěk vyměnil i kola za nové pavučiny BBS, nahrazen byl také motor za třináctistovku RS s jinou převodovkou.
Ve filmu jej má řídit závodnice Mima (Dagmar Havlová), a její přítel (Jiří Menzel) má starost, protože předchozí řidička zemřela. Postupně odhalí, že Ferat nejezdí na benzín, ale na lidskou krev. Auto při natáčení najezdilo 1500 km a většinou za volantem seděl testovací jezdec automobilky Stanislav Cinkl. Herci Petr Čepek nebo Jana Břežková, kteří ve filmu s autem také jezdí, totiž ve skutečnosti neměli řidičák. O techniku se starali servisáci továrního závodního týmu. Natáčení částečně proběhlo i na Rally Škoda.
Auto mělo ve filmu zásadní roli, zůstalo ale v majetku automobilky a vrátilo se do jejich sbírek, jen se poté ještě krátce mihlo ve filmu Velká filmová loupež. Dnes tak bývá vystavováno přímo v expozici muzea, nebo alespoň v přístupné části depozitu. Automobilka prý dokonce uvažuje o stavbě repliky původní bílé verze, což by bylo skvělé. V obou případech totiž jde o zajímavé auto.