Článek
Začátkem září 2001 automobilka Lamborghini vstoupila do nové éry, když novinářům a vybraným hostům na konferenci v Sant’ Agatě odhalila zcela nové Murciélago – historicky první Lamborghini vyvinuté pod vedením koncernu Volkswagen. O pouhé tři dny později se nejžhavější novinka italské továrny představila také veřejnosti na autosalonu ve Frankfurtu, kde oficiálně započalo nejúspěšnější období v historii značky.
Moderní Murciélago bylo nástupcem legendárního supersportu Diablo a bylo prvním zbrusu modelem Lamborghini, který se představil po převzetí automobilky koncernem Volkswagen v roce 1998. Ferdinand Piëch tehdy nakupoval prestižní značky a kromě Lamborghini rozšířil portfolio koncernu Volkswagen také o Bentley a Bugatti – všechny značky byly v ekonomických problémech a byly zajímavou levnou možností, jak získat slavná jména pro nejnovější projekty.
Peruánec Luc Donckerwolke byl prvním „neitalským“ designérem, který kdy mohl navrhnout Lamborghini
Jednání Lamborghini a Volkswagenu započalo v devadesátých letech, když se Italové snažili získat osmiválec Audi pro nejnovější projekt „Baby Lambo“ – nový nejlevnější model, kterým by si pomohli z nepříznivé finanční situace. O osmiválcovém sporťáku s motorem uprostřed však přemýšleli i ve Volkswagenu, a tak se z obyčejných jednání o nákupu pohonných jednotek stal zlomový okamžik pro Lamborghini, protože si Volkswagen koupil celou společnost a know-how jejích inženýrů.
Z plánovaného osmiválcového Lamborghini nakonec bylo Audi R8 a základním modelem italské automobilky se stalo desetiválcové Gallardo. Teď však trochu předbíháme, protože dvojice menších supersportů koncernu byla uvedena až po úspěšném zaběhnutí dvanáctiválcového Murciélaga. Italská továrna se v portfoliu koncernu zařadila pod Audi a vývoj nástupce zastarávajícího ďábla odstartoval okamžitě poté, přičemž zhruba dvouletou mezeru vyplnilo modernizované Diablo VT 6.0.
Elegantní Murciélago bylo o 60 % tužší než odcházející Diablo a používalo uhlíková vlákna
I když Ferruccio Lamborghini původně plánoval vyrábět luxusní cestovní kupé, po ohromném úspěchu modelů Miura a Countach je už navždy opravdovým Lamborghini dvanáctiválcový supersport s motorem uprostřed. Inženýři z Lamborghini jsou těmi nejzkušenějšími v oboru, a proto je manažeři Volkswagenu nechali pracovat po jejich a pomáhali jim s financováním a celkovým zlepšením dílenského zpracování a kvality vozu.
Italům byl z vedení koncernu Volkswagen doporučen dvorní designér Luc Donckerwolke, který pro Murciélago navrhl elegantní tvary s typickým rysem dvanáctiválcových supersportů značky – vzhůru otevíranými „nůžkovými“ dveřmi. Tradici Lamborghini následovalo i pojmenovávání inspirované světem býčích zápasů. Jméno „Murciélago“ ve španělštině znamená „netopýr“ a supersport jím vzdává hold španělskému býkovi, který v říjnu 1879 přežil 28 zásahů mečem a od toreadora Rafaela Sáncheze dostal milost.
K supersportům Lamborghini patří nepřehlédnutelné barvy, a proto se s Murciélagem představil nový svítivě zelený odstín Verde Ithaca
Vliv německých inženýrů byl patrný zejména v interiéru, protože ergonomie nikdy nebyla silnou stránkou Lamborghini, a tak nový počin musel projít výrazným vylepšením. V Murciélagu se sedí příjemněji než v předchozích modelech, je prostornější, má funkční klimatizaci, a přestože zlí jazykové často upozorňují na skutečnost, že se v Murciélagu objevuje ovládání výbavy z obyčejných Audi, důvod je prostý – i v dnešních dnech to funguje bez problémů.
To nejdůležitější se nacházelo za přepážkou oddělující luxusní interiér od strojovny – atmosférický 6,2litrový vidlicový dvanáctiválec o 580 koních (426 kW) a 650 Nm. Inženýři Lamborghini postupným vylepšováním vyvinuli jeden z nejlepších motorů V12 všech dob, protože i když stále vycházeli z původní konstrukce Giotta Bizzarriniho ze šedesátých let, vybavili jej variabilním sacím potrubím, variabilním časováním ventilů, elektronicky ovládanými škrticími klapkami a další moderní technikou.
Až mizerná ergonomie interiérů byla společnou vlastností všech předchůdců moderního Murciélaga
Murciélago bylo posledním modelem Lamborghini, díky němuž slavný dvanáctiválec z konstrukce italského mistra Bizzarriniho přežil téměř 50 let, a přestože vedle předchozího Diabla bylo výrazně modernějším autem, stále bylo jedním z posledních opravdu řidičských supersportů s minimem bezpečnostních a asistenčních systémů.
Standardem byla šestistupňová manuální převodovka s typickou odhalenou kulisou řazení, později se na seznamu příplatkové výbavy objevila také šestistupňová sekvenční převodovka E-Gear s pádly pod volantem a samozřejmostí byl pohon všech kol, jenž je v současnosti standardním pohonem automobilky. S takovou technikou Murciélago zrychlí z 0 na 100 km/h za 3,8 sekundy a jezdí nejvyšší rychlostí 332 km/h.
Milovníci větru ve vlasech si mohli objednat otevřenou verzi Roadster, ale až od začátku roku 2003
Původní Lamborghini Murciélago se vyrábělo od podzimu 2001 a v lednu 2003 se v nabídce objevila také otevřená verze Murciélago Roadster s ručně nasazovanou látkovou střechou. Výroba prvotního „netopýra“ byla ukončena začátkem roku 2006, kdy jej nahradila vylepšená verze Murciélago LP640. Celkem bylo vyrobeno 2 223 vozů, z nichž bylo 1 788 kupé a 435 roadsterů.
Lamborghini Murciélago bylo důležitým modelem, díky němuž automobilka vstoupila do současné éry, nejúspěšnějšího období ve své historii. I když se zapojení koncernu Volkswagen nelíbí některým fanouškům značky, nebýt Ferdinanda Piëcha s vidinou příležitosti, slavná italská značka by pravděpodobně skončila v propadlišti dějin. Lamborghini na tom nikdy nebylo lépe, než jak na tom je v dnešních dnech.