Příběh slavných motorek MZ. Chloubu NDR udusila privatizace

Historie značky MZ má hluboké kořeny. Po válce se totiž v rámci nového vychodoněmeckého národního holdingu IFA (Industrieverwaltung Fahrzeugbau) stala nástupcem výroby předválečných motocyklů DKW ve Zschopau, které koncem třicátých let patřily k absolutní špičce v nižších třídách.

IFA sdružila všechny znárodněné podniky pro výrobu motorových vozidel na území NDR, tedy především automobilky Auto Union (Audi, Horch, DKW a Wanderer) a BMW (z Eisenachu), ale i výrobce užitkových vozidel, traktorů, motorů a motocyklů. Mnohé z nich nejprve dostaly značku IFA, která se později změnila na Wartburg, Trabant a motocyklovou MZ...

K historii značky DKW se brzy vrátíme, teď jen připomeňme, že po motokolu s pomocným motorkem se firma pustila do výroby opravdových motocyklů v roce 1922. Samozřejmě s malými dvoudobými jednoválci. V roce 1929 už byla největším výrobcem motocyklů na světě (šedesát tisíc ročně), než ji zbrzdila světová krize, ale v roce 1939 uvedla typ DKW RT 125, jenž se stal základem poválečné výroby lehkých motocyklů na celém světě.

Ve Zschopau, původním závodě DKW/MZ, se produkce rozběhla v květnu 1950 s novým označením IFA RT 125 (od roku 1956 MZ RT 125) a přežila až do počátku šedesátých let! V rámci válečných reparací se stejný motocykl vyráběl v dalších zemích, jeho konstruktér Hermann Weber zemřel v únoru 1948 v Sovětském svazu, kde jako válečný zajatec pomáhal s výrobou v Moskevském motocyklovém závodě.

Málokdo ví, že se DKW RT 125 stala nejen základem MZ RT 125, ale i západoněmecké DKW RT 125 W (West), britské BSA Bantam 125 – 175, amerického Harley-Davidson 125 Hummer, ruského Minsku M1A (výroba převedena z Moskvy), japonské Yamahy YA-1, polské SHL 125 atd.

Značka MZ (Motorradwerk Zschopau) v padesátých letech pokračovala v dalším vývoji dvoudobých jednoválců, které ji nejvíce proslavily. Existoval ovšem také i neobvyklý dvoudobý dvouválcový boxer IFA MZ BK 350 s pohonem zadního kola kloubovým hřídelem. Ten se vyráběl od roku 1952 do roku 1959.

Jednoválce ve třídách 125, 150, 175 a 250 cm3 procházely postupným vývojem, nová řada ES se představila v roce 1962 s originálním designem, jehož typickým prvkem byl pevný hlavní světlomet, navazující na palivovou nádrž.

ES značilo „Einzylinder Schwingenfahrwerk“, tedy jednoválcovou kývačku, protože vpředu byla tlačná kyvná vidlice. Podle objemu motoru nesly stroje označení ES 125, ES 150, ES 250 a další, do roku 1977 jich bylo vyrobeno přes 450 tisíc, a to včetně inovovaných verzí (značeny ES 150/1, ES 250/2 a podobně). Byl to jeden z nejúspěšnějších motocyklů ze Zschopau.

Další vývoj přinesl typy TS a ETS s teleskopickou přední vidlicí a odděleným světlometem, který se opět natáčel do zatáčky spolu s řídítky. Ve druhé polovině sedmdesátých let se motory vyznačovaly horizontálním žebrováním hlavy válců, souběžným s chladicími žebry válce, což bylo také působivým designovým prvkem.

Typ ETZ 250 uvedl do série přední kotoučovou brzdu a dvanáctivoltovou elektrickou instalaci (1983). Už v roce 1972 převzala firma MZ výrobce sidecarů Stoye Fahrzeugbau z Lipska a začala vyrábět vlastní MZ Superelastik, konstruované na míru svým motocyklům.

Závodníci si na továrních strojích MZ vedli dobře na silničních okruzích, ale i v terénu. Konstruktéři navíc průběžně uplatňovali jejich poznatky z motorsportu v sériové produkci. V roce 1969 byl vyroben miliontý motocykl MZ, a to už měla značka na svém kontě šest vítězství ve slavné Šestidenní soutěži, ale i mnohé triumfy v mistrovství světa na silničních okruzích.

Pod vedením Waltera Kaadena (1919 – 1996), jehož kariéra zahrnuje i práci v Peenemünde na vývoji nacistické řízené pumy Henschel Hs 293, bylo v roce 1953 založeno závodní oddělení ve Zschopau, které vyvinulo vynikající silniční závodní motocykly. Nejprve s domácími jezdci a později se světovými hvězdami dosáhla MZ značných úspěchů.

Horst Fügner byl vicemistrem světa 1958 (MZ 250), celkově druhé místo zopakovali Gary Hocking (1959 MZ 250) a Ernst Degner (1961 MZ 125), britské legendy Mike Hailwood a Alan Shepherd vyhrály Velkou cenu NDR na Sachsenringu 1963, resp. Velkou cenu USA v Daytoně 1964.

Vývoj závodních strojů odlišné koncepce (dvoudobé dvouválce) byl ovšem nesmírně nákladný, a tak po roce 1975 bylo závodní oddělení zrušeno, ale Walter Kaaden dále vyvíjel soutěžní motocykly MZ. Dvoumiliontý motocykl MZ vyjel z linky v roce 1983.

Podobně jako jiné podniky po změně společenských poměrů ve východní Evropě končila také MZ po mnoha peripetiích zánikem. Po privatizaci počátkem devadesátých let rozšířila nabídku o čtyřdobé motocykly MZ 500 R s rakouským jednoválcem Rotax a pokračovala vylepšenou řadou ETZ (125, 150, 251 a 301).

První bankrot přišel v roce 1991, druhý o dva roky později. Práva na výrobu ETZ koupili Turci z Istanbulu (MZ Kanuni) a Němci ve Zschopau obnovili podnik coby MuZ (od 1993 nabízeli motocykly jako MuZ Saxon v pěti uvedených třídách dále), od roku 1996 do nich investovala malajsijská Hong Leong Financial Group. Po třech letech se MuZ změnila na MZ, ale v červnu 2008 to investor po trvalých ztrátách vzdal a produkce se ve Zschopau definitivně zastavila.

Pokus o superbike s motorem Yamaha nevyšel, stejně jako další snaha bývalých motocyklových závodníků Martina Wimmera a Ralfa Waldmanna. Ti mezi lety 2009 a 2013 zkusili zachránit značku s novou firmou Motorenwerke Zschopau GmbH, která nabídla jízdní kola, motocykly i elektrické skútry.

Továrna ve Zschopau osiřela, část prostorů je pronajata pro jiné účely, ale už nic nevyrábí. V Německu je nadále registrováno přes osmdesát tisíc motocyklů značky MZ, která má mnoho příznivců.