Článek
Tohle je opravdu velké překvapení! O sourozenci pro Superfast 812 se vůbec nemluvilo, natož aby měl nějaké předchůdce. Když se teď tedy objevil tento vůz, spadla nám čelist až na zem a jazyk se vyroloval jako červený koberec. Svezení v tomto autě slibuje masakrálním zážitkem – jeho atmosférický 6,5litrový vidlicový dvanáctiválec totiž dává 800 koní a točí závratných 8 900 otáček!
Podle Ferrari jsou parametry Spideru blízké uzavřenému modelu, takže tady máme sprint na stovku za 2,9 s a maximální rychlost 340 km/h. To je nachlup stejně, jako to dává menší osmiválcový sourozenec Ferrari F8 Spider, jen s jiným zvukovým doprovodem.
Identická je i doba skládání elektrické střechy, tedy čtrnáct sekund. V tomto případě je ale kovová. Mezi sedadly je pak skleněná větrná clona, která se dá spustit, i když máte nataženou střechu, takže si pak zvuk dvanáctiválce můžete užívat (skoro) plnými doušky.
Inženýři museli upravit záď auta kvůli aerodynamice, přibyly ochranné oblouky a zadek auta skrývá i mechaniku střechy. Novinkou jsou pak speciální vířivé klapky, které vylepšují proudění vzduchu nad hlavou posádky, takže jí prý nic nebrání v tom, aby mohla vést rozhovor i ve vyšších rychlostech.
Podvozek je beze změn, nový design však mají kovaná kola. A ještě jedna věc stojí za povšimnutí – v porovnání s kupé je otevřená verze těžší o 75 kg.
Prvním dvanáctiválcovým spiderem s motorem vpředu byl model 166 MM z roku 1948, který o rok později vyhrál Mille Miglia i 24 hodin Le Mans. Posledním pak byl model 365 GTS4. V novodobé historii Ferrari jsou ale ještě čtyři dvanáctiválcové modely bez střechy, pokaždé se však jednalo o speciály. Byly to vozy 550 Barchetta, Superamerica, SA Aperta a F60 America.