Přednosti v jízdě a vzdálenosti trápí i zkušené šoféry

Říká se, že vlastní zkušenost nejde ničím nahradit, což potvrzuje i Petr Weber, lektor autoškoly Dopravního podniku města Hradce Králové, který se osobně už více než 55 let věnuje výcviku budoucích řidičů. Právě on se s námi podělil o cenná data ohledně záludností na cestách, odpozorovaná na našich silnicích.

Drtivá většina potenciálních malérů má počátky právě v autoškolách. Teorii je totiž možno učit dle platného zákona dvojím způsobem, a to pravidelnou výukou nebo individuálními konzultacemi v malých skupinkách do pěti žáků.

Druhý zmíněný způsob zahrnuje v případě kurzu pro získání řidičáku skupiny B jen čtvrtinu standardního časového fondu. Vyjádřeno čísly – z původních 36 lekcí po 45 minutách jich máte najednou pouze 9 (+ samostudium).

Weber tedy upozorňuje, že leckde se lektoři zaměřují jen na individuální (zkrácenou) přípravu studenta, a to kolikrát pouze na závěrečné zkoušky, respektive výhradně na otázky, které se mohou objevit ve finálním testu, ovšem na realitu silničního provozu už zájemce o řidičák nepřipraví.

Pojďme se tedy detailněji věnovat prvnímu okruhu, a to přednosti v jízdě. Zkušený lektor autoškoly jednoznačně tvrdí, že na křižovatkách je nejčastější příčinou dopravních malérů nepozornost – řidič zkrátka přehlédne příslušnou značku nebo blížící se vozidlo.

Mezi další faktory řadíme podcenění situace, typicky na stopce, kdy je přijíždějící šofér vnitřně přesvědčený o tom, že na ní postačí pouze zpomalit, nikoli zastavit. Jenže červená značka s bílým nápisem STOP bývá umístěna na nepřehledných úsecích a jejím ignorováním si zkracujete cenný čas nutný k důkladnému komplexnímu rozhledu.

Častými „viníky“ přehlédnutí jsou silné áčkové sloupky moderních vozidel. Ty sice mají podstatný vliv na míru bezpečnosti, ovšem za jejich šíři se schová klidně velká dodávka. Toto dokáže nepříjemně překvapit i zkušené motoristy. Prevence? Na křižovatkách se rozjíždějte spíše pozvolna, využijte změny výhledového úhlu a prověřte dění kolem auta ještě jednou.

Ve městech, kde jezdí také tramvaje, chybují šoféři nejvíce při odbočování vlevo. Obvykle dají přednost všem protijedoucím, ale už zapomenou znovu zkontrolovat levé zpětné zrcátko, kde se může objevit rozjetá „elektrika“. Víte jak, dvakrát měř, jednou řež.

Ve zúženích určuje přednost značka, ovšem pokud není přítomna, přechází právo přednostní jízdy na toho řidiče, který ve svém cestovním směru nemá překážku (auto, rozpracovaný úsek silnice apod.). Jestliže ji mají oba aktéři, musí se na pořadí průjezdu jednoduše domluvit. Nezapomeňte, že reálnou přednost máte tehdy, až vám ji ostatní skutečně dají – toto se týká zejména motorkářů, kteří jsou snáze přehlédnutelní a leckdy draze platí i za chyby druhých.

Po našich cestách jezdí rovněž vozidla s právem přednosti v jízdě, přičemž zde se do chybového mumraje zapojují také chodci. Nejednou se stalo, že zainteresovaní řidiči sice vytvořili uličku pro sanitku, nicméně její dráhu náhle zkřížil nepozorný jedinec, kterému na semaforu naskočila zelená.

Petr Weber ještě připomíná dva typy motoristů, kteří průjezd aut s aktivními majáky nevyhodnotí správně. První skupina horlivců moc nepřemýšlí, zastaví na nevhodném místě (např. před zatáčkou, horizontem), uhne opačným směrem než ostatní, nevjede do křižovatky, když je to potřeba nebo prostě nesmyslně zpanikaří.

Opačným příkladem jsou lidé mající zbytečný strach. Ti obvykle zahájí pasivitu, tedy nedělají nic, nikam neuhnou a tváří se, že nevidí, neslyší.

Pozor na výjezdy z vyhrazených jízdních pruhů. Zákon říká, že tomu (oprávněnému), kdo vyjíždí z vyhrazeného jízdního pruhu (MHD, cyklisté, taxi, IZS aj.), musí ostatní řidiči umožnit jeho opuštění, a to i zpomalením nebo zastavením. Trochu složitější je takzvané „pouštění autobusů“ odjíždějících od zastávek. Tady platí povinnost umožnit takovému vozidlu bezpečný výjezd, nicméně jeho šofér vás zase nesmí ohrozit – například donutit k náhlému brzdění.

Typickým prohřeškem na parkovištích u obchodních center je pak nedání přednosti vozidlům přijíždějícím zprava, což obvykle končí jen skřípěním brzd, v horších situacích drobnými ťukanci.

Druhý tematický okruh hovoří o vzdálenostech a souvisí s brzdnými dráhami – typickým strašákem především šoférů nákladních automobilů o celkové hmotnosti nad 3,5 tuny. Naložený tahač zkrátka nezastaví na fleku, to si prostě musíte uvědomit, takže neočekávané „myšky“ poslané před kamiony a podobné chyby mohou mít ve finále fatální následky.

Mnoho lidí nemá při předjíždění adekvátní odhad, a to nejen na vzdálenosti, ale také na schopnosti automobilu. Dále ne všichni dodržují bezpečné odstupy mezi jednotlivými vozidly, kdy je opravdu nutné kalkulovat s legislativou, rychlostí, adhezí pneumatik a s počasím.

Schválně jestli tušíte, k čemu slouží bílé šipky (stříšky) namalované na silnicích? Spolu s příslušnou dopravní značkou vám jejich viditelný počet avizuje, zdali si při nejvyšší povolené rychlosti v daném úseku držíte potřebný distanc. Nakonec důležitá rada – nespoléhejte výhradně na elektroniku (např. adaptivní tempomat, nouzové brzdění), jde pouze o podpůrné technologie, odpovědnost stejně leží na vašich bedrech.

Řada jedinců při vizuálním kontaktu s autoškolou vědomě kašle na základní předpisy a snaží se výcvikové vozidlo co nejdříve předjet, podjet, nedat mu přednost nebo se na něj lepit. A to patří spíše k hazardu, protože zelenáč za volantem nemusí na vzniknuvší situace zareagovat vždy tak, jak předpokládáte.

Víte, jaké žáky nezaviněné nehody zažívají profesionální instruktoři autoškol nejčastěji? Lidově řečeno, někdo se jim podívá do kufru. Tak na to všechno myslete, až budete přijíždět na trojúhelník, předjíždět pomalejšího kolegu, vyjíždět z parkoviště nebo třeba dojíždět automobil označený bílým písmenem L na modrém pozadí.