Barkas B1000: Obytný vůz rychlý jako blesk vznikl v NDR

Barkasu B1000 bohužel zůstal dvoudobý tříválec litrového objemu, protože v tehdejší NDR prostě jiný motor nebyl k dispozici. Jinak to byla na svou dobu pokroková konstrukce s velmi dobře využitým vnitřním prostorem a elegantním designem. Navzdory pohonu předních kol však byl tříválec ještě umístěn podélně, nikoli napříč, ale to v té době bylo spíše čestnou výjimkou (průkopníkem se stal britský Mini).

Počátky Barkasu sahají až do předválečných let, kdy společnost Framo-Werke vyráběla v saském Hainichenu různé lehké užitkové vozy včetně tříkolek. V roce 1938 však podnik dostal jasný úkol v rámci fašistické diktatury, a to zaměřit se především na standardní lehký typ Framo V501/2. Po vypuknutí války byly větší modely Framo V1200 (lehké nákladní vozy) zrušeny, výroba typu V501/2 běžela až do roku 1943, než ji válka definitivně zastavila.

Po roce 1945 bylo vybavení závodu v Hainichenu demontováno a odvezeno do Ruska jako válečná reparace, od roku 1946 se tam vyráběly jen ruční vozíky a vybavení pro domácnosti. Po začlenění závodu do národní společnosti IFA pro automobilový průmysl Německé demokratické republiky (NDR) byla obnovena výroba na podzim 1949 právě typem V501/2 s půllitrovým dvouválcem DKW. Po modernizaci v roce 1952 na větší tříválec 0,9 litru se vůz změnil na typ V901.

Přestože se typ V901 v padesátých letech vyráběl v rozšířeném počtu variant jako malý valník, mikrobus, ambulance i skříňová dodávka, byla to nadále předválečná a zastaralá konstrukce. Karoserie na rámovém podvozku s pohonem zadní tuhé nápravy, zavěšené na podélných listových perech jako u náklaďáku, měla nadále kostru z tvrdého dřeva s panely z ocelového plechu.

Poslední modernizace V901/2 přinesla rozšířenou budku a zapuštěné světlomety do blatníků, v roce 1957 se název podniku po sloučení se dvěma dalšími změnil na VEB Barkas-Werke a značku Barkas převzaly také jeho výrobky. A co vlastně Barkas značí? Údajně jméno pochází z fénického jazyka, kde Barkas znamená „blesk“, ale také „rychlý“, takže se zrodil dodávkový automobil rychlý jako blesk...

První Barkas V901/2 vyjel v roce 1957, jeho dvoudobý tříválec pocházel z osobního Wartburga 900 a nabízel výkon 28 koní (21 kW) při 3 600 ot./min, poháněl zadní kola prostřednictvím jednoduché čtyřstupňové převodovky s řazením pákou na podlaze, a to ještě bez synchronizace! Žádný „blesk“ to zrovna nebyl, podle převodu nápravy uháněl rychlostí nejvíce 75 nebo 82 km/h, ale osvědčená konstrukce znamenala slušnou spolehlivost. Valník uvezl až 850 kg nákladu, skříňová dodávka 690 kg a mikrobus byl až pro osm cestujících včetně řidiče.

Nový Barkas B1000 trambusové koncepce (bez kapoty) byl v roce 1961 skutečně velkým krokem vpřed. Do zadání dostal hned několik ambiciózních úkolů. Podíl mezi užitečnou hmotností (nákladem) a hmotností vozidla se měl co nejvíce přiblížit jedné, celkové uspořádání muselo umožnit větší počet odvozených variant a konečně se požadovalo, aby vozidlo bylo schopno trvalého provozu v tropech, čímž byla vyloučena dřevěná kostra karoserie. Výrobce totiž stále více pomýšlel na export, a tehdejší země tzv. socialistického tábora měly velké zájmy ve vybraných afrických zemích, jež se zbavily závislosti na kolonizátorech.

Výsledek předčil očekávání, jednoprostorová celokovová karoserie s bočními dveřmi skříně otevíranými o 180 stupňů vynikala velmi dobrým využitím obestavěného prostoru, pohon předních kol dovolil sníženou a zcela rovnou podlahu nákladového prostoru. V souladu s vývojem Wartburgu se dvoudobý tříválec zvětšil na litrový objem a výkon vzrostl na 42 koní (31 kW) při 4 000 ot./min, převodovka dostala synchronizaci, do roku 1963 měla řadicí páku pod volantem, ale ta se pak vrátila na podlahu.

Vůz také přešel z elektrické soustavy šestivoltové na dvanáctivoltovou. Významné bylo zvýšení užitečné hmotnosti na 1 000 kg (u valníku až 1 050 kg). Při rozvoru náprav 2 400 mm a celkové délce 4 520 mm nabízel standardní skříňový vůz 6,4 krychlových metrů ložného objemu a jeho největší rychlost vzrostla na 95 km/h, resp. 100 km/h od roku 1971 se zvýšeným výkonem na 45 koní (33 kW) při shodných otáčkách.

Barkas B1000 se stal spolu se Škodou 1203 standardním dodávkovým vozem v tzv. socialistických zemích. Vyráběl se třicet let, procházel průběžnou modernizací, už v říjnu 1963 dostal dvouokruhové brzdy. Dovážel se také k nám, a pokud se objevil v civilním sektoru, tak nechyběly amatérské přestavby na obytné vozy (stejně jako u jugoslávského IMV 1 000), jichž byl obrovský nedostatek, a budily tak zaslouženou pozornost.

Mikrobus nabídl místo osmi cestujícím, oblíbené byly verze kombi pro smíšenou přepravu osob i nákladů, vznikaly i speciály jako hasičské vozy, nástavba s otočným žebříkem, chladírenská skříň, či otevřený vyhlídkový mikrobus. Před koncem osmdesátých let bylo zřejmé, že dvoudobé motory nemají budoucnost. Prototyp Barkas B1100 se čtyřdobým čtyřválcem Moskvič 412 o výkonu 75 koní (55 kW) se do výroby dříve nedostal, ale modernizovaný typ B1000-1 ještě v roce 1989 vyjel s licenčním čtyřválcem Volkswagen 1300 o výkonu 58 koní (43 kW).

Bylo však už pozdě, zájem neoživila ani tovární obytná přestavba od západoněmeckého Karmannu; dne 10. dubna 1990 produkce Barkasu definitivně skončila. Údaje o počtech vyrobených kusů se různí, v dubnu 1987 byl vyroben exemplář s pořadovým číslem 150 000. Celkem jich údajně vzniklo 175 600, přičemž vozů se čtyřdobým motorem VW bylo jen 1 900 v letech 1990 až 1991. Výrobní linka měla opět jít do Ruska (tentokrát za peníze), ale obchod se nepodařilo uskutečnit.