Před 25 lety zažila ve Švédsku svou premiéru Felicia Kit Car

Nevím jak vy, ale když se řekne kitová Felicie, tak si okamžitě vzpomenu na video z Nového Zélandu z roku 1996, kde Emil Triner poslal Felicii nekonečně dlouhým smykem na cílovou rampu, aby tak oslavil titul mistra světa mezi dvojkolkami.

„Měl jsem strašnou radost. Po čtyřech dnech ježdění na šotolině jsem měl navíc to auto opravdu v ruce, mohl jsem si s ním dělat, co jsem jen chtěl,“ vzpomíná Emil Triner. „A tak jsem to tam poslal stejně jako předtím Burns, ale když už jsem se blížil k té rampě, auto pořád nakřivo, tak jsem si říkal, že to nedopadne dobře. Že to tam prostě narovnám a rampu přeskočím, protože to nešlo zastavit, a že se lidi snad rozutečou. No a zachránil mě tam ten koberec nahoře, jak jsem šlápl na brzdu, tak se to zakymácelo, auto se zastavilo a všichni byli v laufu, stejně jako já v autě. Mně samotnému to video vždycky udělá radost,“ říká slavný závodník.

Jenže tomuto památnému okamžiku, který se trvale zapsal do dějin světové rallye (a to bez špetky patosu), předcházela dlouhá cesta. I podle Pavla Janeby, tehdejšího šéfa motorsportu v Mladé Boleslavi, byla Felicia Kit Car první opravdu ryzí závodní auto. Tady je její příběh…

Jestli jste snad nabyli dojmu, že první závodní škodovkou na Švédské rallye byla Felicia, tak se pletete. První závodní škodovkou na této specifické soutěži byl v roce 1973 model 110L. S tímto strojem Norové John Haugland a Arild Antonsen vyhráli svou třídu, celkově obsadili osmé místo a svým výsledkem překvapili i spoustu expertů. To už je sakra dlouho, co?

Dařilo se tam pak i závodním škodovkám 120 S a 130 RS, v roce 1993 svou třídu vyhráli Sibera s Grossem na Favoritu, těsně za nimi skončil Emil Triner s Jiřím Klímou. A o rok později i díky Trinerovu vítězství vyhrála škodovka Světový pohár Formule 2.

A pak se začala psát éra kitové Felicie! Nová pravidla platná od roku 1995 si žádala novou techniku, a tak v dílnách Škody Motorsport vznikla závodní Felicia Kit Car. Po premiéře na výstavě v Bruselu se dvě závodničky postavily na start Švédské rallye. Původně bylo v plánu už Monte Carlo, ale jak to často bývá, čas byl proti a Škoda Motorsport nestihla novou Felicii Kit Car homologovat.

„Na přípravu bylo relativně málo času, navíc jsme vstupovali do neprobádaných vod, Felicia byla technicky jinde než Favorit,“ vzpomínal na začátky Pavel Janeba, tehdejší šéf Škody Motorsport. „Když jsme začali s testováním na jihu Francie, bylo nám jasné, že první sezóna bude spíš o testování a sbírání zkušeností, vždyť třeba Renaultu trval vývoj Clia Williams dva roky. Takže když jsme v první sezóně skončili třetí v hodnocení mistrovství světa značek, dalo se asi mluvit o úspěchu.“

Do Švédska přivezla škodovka tři auta, posádky Sibera/Gross a Triner/Štanc doplnila ještě místní dvojice Johansson a Olson. Všechna tři auta pak ještě před závodem strávila několik dní testováním na zamrzlém jezeře, kde se speciálně Sibera s Trinerem učili s novým autem jezdit na pneumatikách s hřebíky.

A jak to dopadlo? Emil Triner suverénně vyhrál svoji třídu, a se slabší třináctistovkou dokonce porazil Pavla Siberu, který jel se silnějším motorem, ale opakovaně řešil technické problémy. Silnější dvoulitry ale mezi dvoukolkami suverénně diktovaly, o čtyřkolkách ani nemluvě. A celkové vítězství Eriksona mělo trochu hořkou příchuť – jeho týmový kolega Tommi Mäkinen totiž musel na příkaz týmu v posledním dni rallye na minutu zastavit a přenechat mu vedení.

Bez nadsázky se dá říct, Škoda Felicia Kit Car byla prvním opravdu závodním autem, vždyť Favorit lze považovat z větší části za sériový stroj. Z dnešního pohledu je až úsměvné, jak mechanici tehdy zápasili s počítačem, škodovka si na to dokonce najala zahraničního specialistu. Ostatně závodní Felicia byla poskládaná z komponentů z celé Evropy. Přední nápravy byly z Anglie, prvky řízení z Francie a vstřikování zase z Dánska.

V devadesátých letech bylo běžné, že závodní speciály vycházely ze sériových aut a Felicia nebyla výjimkou. Vnější rozměry byly takřka identické, širší byly jen blatníky, aby se do nich vešla větší a širší kola. Felicia Kit Car měla sériový celý skelet karoserie, ale taky střechu, dveře, kapoty či zasklení. Kromě širších blatníků byly jiné i nárazníky, ale třeba palubní deska byla opět sériová, byť místo budíků měla závodní Stack. Brzdy byly od AP Racing a tlumiče dodával Proflex.

Největší změny se odehrály pod kapotou. Škodovka měla v té době běžně k dispozici jen zastaralou třináctistovku OHV, ale pro závodní auto homologovala i patnáctistovku. Tehdy se škodovka oháněla tím, že jde o spolehlivé a lehké agregáty, ale protože konkurence měla běžně dvoulitry, bylo jasné, že to nebude mít závodní Felicia úplně jednoduché. Výkony 136 a 156 koní znějí po pětadvaceti letech až neuvěřitelně, vždyť se přece bavíme o závodních autech! Alespoň že tyto stroje dostaly šestistupňové převodovky.

Nicméně škodovka vymáčkla z tehdejší techniky maximum. Motor měl kované písty i klikovku, vícebodové vstřikování paliva OBR, trysky Bosch, škrticí klapky Jenswey, svíčky Champion a automobilka používala speciální sportovní katalyzátory, které nesnižovaly výkon.

Přední náprava McPherson od firmy Cook byla plně nastavitelná a mechanici se museli za pochodu učit všechny možnosti, které tohle řešení nabízelo. Zadní náprava vycházela z užitkového pick-upu, ale byla dodatečně vyztužena.

V roce 1995 se tým Škoda Motorsport zúčastnil čtyřiadvaceti soutěží, z toho sedmi v rámci Mistrovství světa. Třetí místo bylo příjemným překvapením, vždyť před ním skončily jen týmy Peugeot a Renault, které měly k dispozici silnější auta. Ale třetí místo bylo taky svým způsobem závazkem, nicméně očekávání bylo v následující sezóně naplněno měrou vrchovatou.

„V několika soutěžích jsme měli technické problémy, které jsme museli řešit, takže jsme se soustředili spíš na vývoj,“ vzpomínal Pavel Sibera. Jenže i tak dokázal tenhle jezdec vyhrát Rally Argentina, kde porazil i mnohem silnější auta s dvoulitrovými motory. „Auto bylo lehké a hlavně dobře ovladatelné. Z toho jsme těžili,“ řekl málomluvný jezdec, když se ho po letech ptali, jak se s kitovou Felicií jezdilo.

Nicméně od začátku v Boleslavi moc dobře věděli, že jestli chtějí vyhrávat pravidelně, budou potřebovat silnější motor. A ten jim mohl nabídnout Volkswagen! Ten totiž už běžně používal moderní šestnáctistovku s přímým vstřikováním, která se následně objevila i v sériových autech s okřídleným šípem.

Je ale jasné, že motor pro závodní účely musí být řádně upraven, navíc Volkswagen tuto jednotku nikdy pro závodění nepoužil, a tak se téměř celý vývoj odehrával v Mladé Boleslavi. Čtyřválec dostal kované písty, ojnice i kliku, o časování se postarala nová vačka. Ať se inženýři snažili sebevíc, motor byl o dvanáct kilo těžší než vyladěná patnáctistovka, což část týmu nesla s nelibostí. Výkon 172 koní navíc znamenal nárůst jen o osm jednotek, což taky neznělo úplně oslnivě, nicméně velmi rychle se ukázalo, že největší výhodou motoru je širší rozsah použitelných otáček.

Poprvé se šestnáctistovka představila v Portugalsku a Sibera tam dojel druhý mezi dvoukolkami. V Austrálii s ní vyhrál a to samé pak zopakoval Triner na Novém Zélandu, ze kterého je i video v úvodu článku.

Největší úspěch ale s autem zajel Stiq Blomqvist na RAC Rallye v Británii, kde nejenže vyhrál třídu, ale hlavně dojel na třetím místě v celkovém pořadí, což byl nevídaný počin! „Prostě se to všechno sešlo, měli jsme perfektně připravené auto, ideální podmínky a byli jsme lepší než ostatní,“ vzpomínal pak s úsměvem na jedné z debat v Mladé Boleslavi. Kdyby tehdy zbylé závodní Felicie neodpadly, mohla škodovka slavit druhý titul. Seaty Ibiza vyhrály o pouhých 10 bodů.

Pro rok 1997 prošla kitová Felicia dalším vývojem, kdy dostala vylepšené brzdy a začala jezdit na sedmnáctipalcových kolech. Ale tím to všechno taky skončilo, protože v dílnách Škoda Motorsport se už chystala Octavia Kit Car s dvoulitrovým motorem a lidé ve vedení tajně snili o WRC. Kitová oktávka poprvé stála na startu Finské rallye, což měl být faktický konec Felicie, ale nové auto bylo nespolehlivé, nedokončilo ani jednu soutěž, a tak škodovka rozhodla poslat dosluhující Felicie ještě na start v Austrálii, kde Sibera druhým místem zajistil továrně i druhé místo v celkovém hodnocení seriálu.

V letošní Švédské rallye se zraky všech českých fanoušků soustředily hlavně na mladou talentovanou posádku Filip Mareš a Jan Hloušek, kteří jeli se závodní Fabií R5 Evo s podporou českého Autoklubu. A možná vás pobaví, že těm klukům byly čtyři roky, když Felicia Kit Car odstartovala na stejném místě svou úspěšnou kariéru...