Článek
Jezdit po páteřní dálnici D1 mezi Prahou a Brnem je otrava. Většinou má pouze dva pruhy, které jsou napěchované hustou dopravou až k prasknutí, takže se buď vlečete za kamionem v pravém pruhu, nebo riskujete vyblikání v tom levém, navíc jedete po mizerném asfaltu nebo uskákaném betonu. Žádná radost. Poslední měsíce a roky vše ještě víc komplikuje probíhající rekonstrukce/modernizace a nekonečné zúžené úseky. Už tak je to tu o nervy, když se pak stane nějaká nehoda a dojde k zácpě, stane se z cesty přímo peklo. Tak nás napadlo, nešlo by to jinak?
Samozřejmě že šlo, objízdných tras je celá řada – my jsme pro srovnání vybrali trasu vedoucí z Prahy po D11 k Hradci, pak po R35 přes Holice, Vysoké Mýto, Litomyšl a Svitavy. Už na první pohled je delší a logicky bude i pomalejší, ale nebude nakonec příjemnější? A o kolik nás vlastně zdrží? Na to se právě pokusíme přijít tím, že vyšleme dva kaskadéry na cestu z Prahy do Brna ve stejnou chvíli se srovnatelnými auty (Dominik vyrazí se Škodou Superb 2,0 TDI po D1, Martin projede alternativní trasu s plug-in hybridním Superbem iV) a uvidíme, jak to celé dopadne.
Nepůjde o závod – slíbili jsme, že budeme dodržovat předpisy, a vítěz je navíc také předem jasný. Dominik to z Prahy do Brna po D1 bude mít totiž jen 214 kilometrů (pro srovnatelnost výsledků jsme startovali z Nových Butovic a finišovali v kampusu VUT), zatímco trasa po D11 a R35 měří 258 kilometrů. Podle předběžných propočtů navigace by to měl kolega v dieselu zvládnout za dvě hodinky, mně by to mělo trvat 3,5 hodiny. Jenže jak s kartami zamíchá dopravní situace na D1? O kolik minut cestu protáhnou nekonečná zpomalení na opravovaných úsecích? Co, když narazí na zácpu, nebo co když dopravu zpomalí nehoda? Sami jsme zvědaví, jak to celé dopadne…
Startujeme společně na minutu přesně v 8:47, Dominikova navigace ukazuje předpokládaný dojezd v 10:51, moje ve 12:11 – rozdíl hodina dvacet. Jenže konečné účtování bude až v cíli. Nečekaně hladký průjezd Prahou naštěstí kartami nezamíchal, pak se však naše cesty rozdělily. A Dominika čekalo peklo: „V tuto chvíli je zúžení zhruba na 70 kilometrech D1, tedy přibližně na třetině celé trasy. Subjektivně však působí ještě delší, protože běžné úseky, kde můžete jet pohodlně 130 km/h, rychle utečou a většinou vás jenom „navnadí“ na to, jaké by to asi bylo jet po dálnici, která není kompletně rozkopaná. Pak zase do zúžení, kde máte na výběr: buď se povlečete 60-70 km/h v pravém pruhu za kamiony a ostatními loudaly, nebo seberete odvahu a vrhnete se do liščí díry vlevo mezi betonová svodidla a široké náklaďáky… a modlíte se, aby v pravém nikdo nepotřeboval náhle vybočit kvůli díře v silnici, pohozené značce, svodidlům. Je to vážně o nervy…“
To na kompletně otevřené D11 vládla pohoda, cesta k Hradci utekla rychle, pak se jen proplést mezi Pardubicemi a Hradcem na R35 směr Holice (věřte navigaci, ona vám najde nejefektivnější trasu – jen pokud máte širší auto nebo fóbii z těsných průjezdů, vyhněte se mostu mezi obcemi Kunětice a Počaply, kde je kyvadlový provoz a průjezdní šířku má omezenou sloupky na 2 metry) a dál přímo za nosem po hlavním tahu. Ačkoliv ne, že byste si neužili dopravních omezení – opravovalo se před Vysokým Mýtem, v Litomyšli i u Svitav (celkové zdržení bylo kolem 20 minut). Asi jsme národem stavitelů silnic…
Zpět k Dominikovi na D1, kde i přes všechna ta omezení byla ale doprava nečekaně plynulá. „Jakkoliv bylo frustrující vléct se dlouhé kilometry méně než 80 km/h (úsekové měření je vyložený výsměch), jelo se veskrze dobře. Po cestě jsem si aspoň mohl užívat pohled na pracující stavební techniku, ale také na dlouhé uzavřené úseky, kde se nedělo absolutně nic,“ popisuje Dominik svou až překvapivě klidnou cestu.
To já si mohl užívat nádherné scenérie podél R35 – výhled na Kunětickou horu, malebné údolí v Březové nad Svitavou nebo zámek v Letovicích… chvíli na to mi ale zazvonil telefon. „Jsem v cíli,“ oznámil mi radostně Dominik. To bylo přesně v 11:37 tedy po dvou hodinách a padesáti minutách jízdy a o 46 minut později, než předpověděla přehnaně optimistická navigace.
„Jelo se vlastně dobře, jediné pořádné zdržení přišlo až na příjezdu do Brna, jinak se D1 nad mou existencí tentokrát slitovala. Do úplného zastavení jsem se na D1 dostal jen jedinkrát a celkem netrvalo déle než pět minut,“ doplnil Dominik.
To mě v tu chvíli zbývá do cíle ještě 48 kilometrů. Nakonec jsem do Brna dorazil ve 12:29, o 52 minut později… ale také odpočatější a v povznesené náladě. Padesátiminutové zdržení je výrazné, jenže má cesta byla skutečně příjemnější a nevysílila ani nevystresovala mě tolik jako Dominika (což jsem si porovnal při své cestě zpět do Prahy po D1, která byla skutečně otřesná).
Samozřejmě vám nechceme radit, abyste všichni začali jezdit delší trasou, ale pokud vyloženě nespěcháte a netoužíte se nervovat, dává to velký smysl. A pak je tu také onen velký strašák dopravního kolapsu na D1. Konkrétně prázdninové víkendy jsou na D1 vyplněné silným provozem, v němž se hojně vyskytují také sváteční řidiči. Stačí pak málo, třeba jedna havárie, co zašpuntuje zúžení, a je vymalováno. Jen pár dní po našich testovacích průjezdech se třeba hned u Prahy stala nehoda a kolaps znamenal zdržení přes hodinu. Nemusí se jednat ani o takhle vážnou situaci, ale stačí třeba několik menších zdržení ve vícero zúženích, aby se oněch padesát minut, o co nám za optimálních podmínek trvala „severní trasa“ déle, srovnalo, či dokonce přerostlo ve prospěch cesty přes Hradec.
Pozn.: Další výhodu pro objízdnou trasu přinese dostavění nového úseku R35 (Opatovice nad Labem – Časy), který cestu ještě o něco urychlí. Hotový však bude až v roce 2022.
Napište nám do diskuse, jaké zkušenosti s D1 máte vy – jezdíte tudy rádi, nebo ji jen přetrpíte, případně jakou objízdnou trasu preferujete?