Jeden den s dálniční policií aneb Jak pracuje česká Kobra 11

Kdo by si nepamatoval malého sympaťáka Semira Gerkhana! Ve vysokých rychlostech pronásledoval se svými méně známými parťáky zločince, létal s auty vzduchem a přežil nespočet výbuchů a dalších nebezpečných situací. Že takhle ve skutečnosti nevypadá práce české dálniční policie, jsme tak trochu tušili dopředu. A je to vlastně dobře. Většinu toho, co se odehrává ve známém seriálu, bychom totiž na dálnici jako svědci či účastníci zažít rozhodně nechtěli.

Většina lidí si ale myslí, že čeští policisté hlídkující na dálnicích jen číhají na hříšníky, kteří jedou rychle, aby je následně pokutovali. Zčásti samozřejmě ano, zejména v neoznačených passatech a superbech je pokutování řidičů překračujících rychlost častou a nejspíše i celkem snadnou náplní práce. Sami jsme se ale přesvědčili o tom, že policisté spadající pod dálniční oddělení toho mají na starost o dost více.

Směnu jsme trávili s nadpraporčíkem Michalem Nedbalem a praporčíkem Tomášem Votlučkou z dálničního oddělení Rudná. Do jejich gesce spadá dálnice D5 od Prahy (nultého kilometru) až na 42. kilometr (sjezd u Cerhovic). Kromě samotné dálnice mají v tomto úseku na starost také všechny sjezdy a nájezdy, odpočívadla, parkoviště a benzinové pumpy.

Směny policistů jsou dvanáctihodinové, buď od sedmi hodin ráno do sedmi do večera, anebo od sedmi do sedmi přes noc. My volíme raději denní směnu, a tak v 7:00 usedáme do vozu u sídla dálniční policie v Rudné u Prahy. Policisté jsou ale na místě vždy už o půl hodiny dříve, aby v případě velké nehody nebo jiné nenadálé události nemuseli na místo jejich kolegové, kterým směna končí. Služby se provádějí jak v octaviích s policejními polepy, tak i v neoznačených superbech. Na nás dnes podle rozpisu vyšla Octavia.

Ihned po vyjetí zahajujeme hlídkovou činnost. Ta nespočívá jen v tom, honit se za auty, která kolem nás profrčí nepovolenou rychlostí. Vizuálně se kontroluje technický stav okolo jedoucích vozidel, styl jízdy, použití bezpečnostních pásů nebo přítomnost dálniční známky. Zároveň projíždíme odpočívadla a kontrolujeme zaparkované kamiony. Podle nadpraporčíka Nedbala se tak za dvanáctihodinovou směnu odhalí průměrně deset přestupků. „Každá směna je ale jiná. Někdy se třeba k hlídkové činnosti ani nedostaneme, protože řešíme nehody, vykradené kamiony nebo odjetí bez zaplacení od benzinové pumpy,” vysvětluje za jízdy.

„Další důležitou činností, kterou se dálniční policie zabývá, je kontrola bezpečnosti dálnice, tedy jestli někde nestojí například odstavené vozidlo s poruchou nebo na vozovce neleží třeba nějaký předmět,” popisuje během jízdy praporčík Votlučka. A to se ukazuje hned o chvilku později v praxi.

Nedaleko sjezdu na Loděnici leží v levém jízdním pruhu zřejmě kovová deska. Policisté si jí všímají a hned sjíždějí, zapínají majáky a rychle se vrací o pár kilometrů zpět, kde na dalším sjezdu opět najíždějí do inkriminovaného směru. Za pár chvil se opět blížíme k místu překážky, policisté najíždějí na střed dálnice, plynule zpomalují a na signalizačním zařízení na zádi automobilu rozsvěcují nápis „Překážka”. Auta za námi zpomalují, a když se dostáváme na místo, kde se deska povaluje, auta za námi již jedou krokem se zapnutými výstražnými světly.

Votlučka vyskakuje z vozu a odhazuje předmět, který se nakonec ukázal jako gumový, z dálnice. I tak je ale důležité ho z vozovky odstranit, protože nehledě na materiál může způsobit nehodu. „Ti řidiči nevědí, jestli je to z kovu, nebo z gumy. Mohou pak například strhnout řízení a způsobit vážnou nehodu. Občas kvůli takovýmto překážkám na vozovce vídáme i na rovném úseku dálnice auta na střeše,” vysvětluje Nedbal, zatímco vypínáme majáky a auta za námi se znovu postupně rozjíždějí.

Jinak je naše směna poměrně klidná. Policisté rozdají pár pokut za drobné přestupky, žádná dramata se ovšem nedějí. A tak tomu bývá ve většině případů. Že by někdo neuposlechl výzvy k zastavení a hlídce ujížděl, se stává policistům dle jejich slov tak třikrát až čtyřikrát do roka. Většinou jsou takoví řidiči pod vlivem alkoholu či drog anebo mají zákaz řízení. „Ve většině případů ten řidič udělá dříve či později chybu, protože je ve stresu a má za sebou několik policejních vozidel,” popisuje Nedbal a dodává, že se párkrát už v nebezpečných situacích jako vystřižených z Kobry 11 také ocitli.

V nejzazších případech pak nechybí ani střelba po voze nebo zátaras uprostřed dálnice. Často v takových případech ujíždí vozidlo i přes více krajů a policisté z jednotlivých oddělení v pronásledování spolupracují. Cílem je co nejrychleji ujíždějící auto zastavit, ovšem s co nejmenším rizikem pro ostatní účastníky silničního provozu. Policisté jsou na takové situace vyškolení a mají přesné postupy, jak v takových situacích postupovat.

Co se týče běžných přestupků, neexistuje podle policistů z naší směny nějaký prototyp hříšníka. Překročení povolené rychlosti se sice podle nich dopouštějí častěji mladší řidiči, jinak ale nelze škatulkovat. Na značce auta prý nezáleží a přestupky páchají stejně řidiči bavoráků jako škodovek. Občas se sice snaží naměřenou rychlost zpochybňovat, radary ale mají vždy dokumenty o kalibraci, a tak se stížnostmi neuspějí.

A co by podle zkušených dálničních policistů měli čeští řidiči za volantem zlepšit? „Určitě mají rezervy v ukázněnosti. Jsou často bezohlední a jezdí tak, jako by byli na té dálnici sami,” říká praporčík Votlučka a jako příklad uvádí nezařazení se po předjíždění zpátky do pravého jízdního pruhu. To je přestupek, který rozčiluje řadu řidičů, a policisté jej podle veřejnosti často ignorují. „Ne, že bychom se na to nezaměřovali, ale v těchto případech je složitější dokazovací proces a řidiči se často vymlouvají, takže musíte mít vše řádně zadokumentované, což není v provozu vždy tak jednoduché,” vysvětluje praxi Votlučka.