Potřebujete jet autem rychle? Jak pospíchat bezpečně

Než se samozvaní ochránci pořádku na silnicích hned pustí do psaní rozohněných komentářů, že přece nikdo nemá právo na to jezdit rychle, rádi bychom připomněli, že to není jejich starost, ale policie. Ta má jako jediná právní monopol dohledu nad tím, jak kdo na silnicích jezdí.

Také bychom rádi připomněli institut tzv. krajní nouze, který za některých specifických situací povoluje porušit zákony v zájmu ochrany zdraví a života, ale nebudeme se tu pouštět do právních konstruktů. Každý případ se stejně posuzuje samostatně, a pokud se domníváte, že zrovna na váš případ se krajní nouze vztahuje, konzultujte v případě nutnosti další postup s advokátem.

My se teď místo právních analýz spíše zaměřme na to, jak zvládnout rychlejší jízdu se svým autem bezpečně, aniž byste ohrozili sebe nebo někoho dalšího. Nikoho rozhodně nenavádíme k porušování předpisů a upozorňujeme, že následky svého jednání si každý nese sám.

Mnoho uživatelů aut vůbec neví, kde leží jejich dynamické hranice. Jedni v zatáčce zbytečně a neúměrně brzdí, i když jejich auto zvládne výrazně vyšší průjezdové rychlosti, zatímco jiní ve stejné zatáčce vyletí ze silnice, protože od svého auta očekávají moc.

Se svým autem se člověk nejlépe seznámí v bezpečných a kontrolovaných podmínkách třeba na závodním okruhu či tréninkovém polygonu. Pokud nechcete utrácet za kurzy řízení či volné okruhové dny, najděte si nějaké nepoužívané letiště, kde si zkuste, jak vaše auto brzdí, jak se chová při krizových manévrech a podobně. Pořád je lepší si auto osahat takhle, než nevědět o jeho limitech vůbec nic.

Pamatujte ale na to, že přilnavost závisí také na povrchu, teplotě a dalších faktorech. Důležité také je naučit se své auto „číst“ a poslouchat. Musíte umět vnímat, co pod vámi auto dělá a jak vám dává najevo, že se blíží na hranici přilnavosti.

Už samotná volba trasy je pro výsledný dojezdový čas velmi důležitá. Snažte se vyhnout místům, kde bývá hustý provoz s rizikem kolon a dalších omezení. Ne vždy je nejkratší trasa zároveň nejrychlejší a mnohem důležitější je v tomto případě plynulost než možnost dosahovat vyšší rychlosti na krátkých úsecích.

Také je dobré znát profil trasy a vždycky se lépe pospíchá po známých silnicích, kde víte, co vás za zatáčkou čeká. Samozřejmě se nelze vždy spolehnout na to, že cesta bude vždy průjezdná a bez překážek. Vysypaný štěrk (nebo olejová skvrna či cokoli jiného) se může na silnici objevit kdykoli, a to, že tam nebyl včera, neznamená, že tam nemůže být dnes.

Právě proto si vždycky nechávejte dostatečnou rezervu. Pískající pneumatiky už znamenají, že tlačíte auto na hranu, za kterou už toho moc neuděláte, pokud se dostanete do problému. Myslete na to, že na té silnici pořád nejste sami a v mnoha situacích musíte mít místo pro případné korekce směru a rychlosti.

Když zvládnete všechno tohle (znáte dobře svoje auto a jeho možnosti, víte, kudy jedete a co vás na silnici čeká), už jen potřebujete zapracovat na samotné technice jízdy. Stačí ale dodržet pár základních pouček a budete umět pospíchat bezpečně, bez nadměrného rizika pro sebe a okolí.

Už jsme to zmínili mockrát, ale správné sezení za volantem a poloha rukou na volantu je jedním ze základních předpokladů maximální kontroly nad vozem. Když máte sedačku položenou jako u zubaře, v autě se válíte, máte tělo doslova vyhřeznuté doprostřed jak vnitřnosti prasete při domácí zabijačce a na volantu visíte jednou rukou jak opice, která se natahuje po řadicí páce jak po banánu, nebudete mít nikdy vůz pod kontrolou. To pak auto řídí vás a ne vy je.

Sedněte si správně (jak sedět, o tom už jsme psali samostatný článek), držte volant oběma rukama a soustřeďte se plně na řízení. Omezte veškeré rušivé vlivy, jako je rádio, hovor se spolujezdcem, mobilní telefon a podobně. Čím více mozkové kapacity budete věnovat samotnému řízení, tím bezpečněji pojedete i při vyšší rychlosti.

Pokud to situace dovolí a vy máte nerušený výhled na celou zatáčku a za ní, nebojte se zatáčku tzv. „říznout“ a průjezd si co nejvíce napřímit. Můžete tak udržet vyšší rychlost. O technice průjezdu zatáčkou by se dala napsat kniha (v závislosti na typu auta, pneumatikách, podmínkách atd.), ale základní poučky platí vždy.

Vždycky se dívejte tam, kam chcete jet. Musíte mít také naprosto nerušený výhled a jistotu, že v protisměru nikdo nejede. Pokud taková podmínka splněna není, prostě nelze svůj pruh opustit. Apex, tedy pomyslný vrchol zatáčky (bod, ve kterém bude vnitřní kolo tečovat krajnici a vy začnete akcelerovat) si vždycky posuňte dál, ať máte trochu rezervu na výjezdu. Říká se tomu princip „pozdního apexu“, ale to si rozebereme někdy jindy. Držte se také univerzální rady „pomalu dovnitř a rychle ven“, tedy raději přibrzděte víc, ať máte rezervu pro případnou korekci v zatáčce. Můžete pak dříve akcelerovat ze zatáčky.

Vyšší rychlost znamená potřebu reagovat s dostatečným předstihem. Držte pohledem tzv. „vysoký horizont“ a dívejte se daleko dopředu, ať víte, do čeho jedete. Zaprvé platí vždy obecná poučka, že jedete tam, kam se díváte. Proto nekoukejte na nárazník auta před sebou, ale snažte se vidět daleko před něj.

Udržujte si neustálý přehled o situaci a na všechno se snažte připravit. Každá křižovatka, horizont, zúžení, kus silnice ve stínu... To všechno představuje zvýšené riziko. Blížíte se ke křižovatce? Jste na hlavní? Ale opravdu se můžete spolehnout na to, že dostanete přednost, když jedete výrazně rychleji než okolní provoz?

Především se nemůžete spoléhat na to, že ostatní budou mít pro vaše počínání pochopení a že vám dají přednost. Většina lidí se totiž (mylně) spoléhá na to, že všichni pojedou předpisově. Na druhou stranu je ale pochopitelné, že nikdo nepočítá s tím, že pojedete třeba dvoustovkou tam, kde všichni jezdí sotva osmdesát. Kdo může vědět, že spěcháte třeba do porodnice.

To, že vám tam někdo vjede, nebývá ani tak naschvál jako spíše neodhadnutí vaší rychlosti. Jistě, plno lidí se nedívá do zrcátek, ale vy jste v tomto případě ten, kdo chce jet výrazně rychleji než ostatní a než je dovoleno. Od ostatních tak nemůžete očekávat, že vám vždycky v takové situaci dají přednost, udělají místo a vyhoví vám. Lidé nepočítají s tím, že někdo pojede výrazně rychleji než okolní provoz. I na dálnicích se u nás běžně víc než 150 km/h nejezdí a cokoli nad tím je pro většinu řidičů špatně pochopitelné. Ne, že bychom to schvalovali, ale prostě se to stává.

Proto si od ostatních nevynucujte místo. Nejste vozidlo s modrými majáky s právem přednostní jízdy. V tomto případě jste odkázáni na dobrou vůli ostatních. Tlačením se na ostatní a vyblikáváním si spíše koledujete o to, že vás někdo na truc v levém pruhu nepustí, protože začne mít pocit, že by vás měl „uklidnit“ a „vychovat“.

Jak už jsme několikrát zmínili, nikdo by se neměl pasovat do role samozvaného ochránce pořádku na silnicích, neboť monopol nad dohledem na bezpečnost a plynulost provozu má pouze policie. Ale obráceně to platí i pro ty, kteří pospíchají a z nějakého důvodu chtějí/musejí jet rychle. Přednost a místo na silnici si prostě nelze vynutit a nejlépe se nám všem bude jezdit, když budeme spolupracovat. Uhneme rychlejším, jak jen to bude možné. Ale nebudeme si zároveň to místo na silnici vynucovat.