Článek
Proč poslední ostrá? Protože zítřejší, tedy poslední etapa závodu Africa Eco Race má slavnostní charakter a už se neměří čas. Všechno je jen o show, zábavě a o tom vyjet na cílovou rampu a slavnostně ukončit toto víc než šest tisíc kilometrů dlouhé africké dobrodružství! Závodníci i my jsme si ale Mauretánii doslova vyžrali do posledního kilometru, dnešní etapa měla víc než pět set kilometrů a vedla cestou necestou přes národní pak Dagana.
„Po včerejším dnu jsem byl šťastný, že mám motorku v jednom kusea že jsem dostal penalizace jen za neprojeté wayponty, že jsme nemuseli měnit celý motor,“ usmíval se v cíli dnešní etapy Lukáš Kvapil. „Ale přestože jsme včera v noci dali Husqvarnu dohromady, tak dnes, až po projetí cílem měřeného úseku, se mi motorka doslova rozsypala - zhroutila se podsedlovka, znovu upadl výfuk, sesunula se zadní nádrž… Motorku jsem spravil elektrikářskými spojkami a jednou kurtou, a tak jsem ji doslova dovlekl těch zbývajících tři sta kilometrů do cíle!“
Kvapil má být na co pyšný, svůj první závod Africa Eco Race dokončil na pětadvacátém místě, ještě včera přitom jako jeden ze dvou motorkářů neměl žádnou penalizaci a nebýt včerejšího incidentu, při kterém mu motorku přejela bugina, mohl být v první dvacítce. „Jsem opravdu šťastný, že jsem v Senegalu. Byl to těžký závod jak navigačně, tak jezdecky, klobouk před všemi, kteří jsou v cíli.“ Z padesáti motorkářů, kteří se 30. prosince postavili v Monacu na start, se jich na cílovou rampu u Růžového jezera v Dakartu vyšplhá jednačtyřicet.
Lukáš Kvapil svůj první závod Africa Eco Race dokončil na pětadvacátém místě
„Pro mě to byl skvělý závod, protože nemám nic dolámaného a jsem celý,“ liboval si v cíli dnešní etapy třiašedesátiletý slovenský motorkář Ján Zaťko, který dovezl svůj motocykl na devátém místě celkově a už podruhé vyhrál svou třídu. „To, že jsem tady, je úspěch. Jel jsem letos, abych si to užil, a všechno ostatní je jen bonus. A protože už jsem svou třídu dvakrát vyhrál a jednou dojel třetí, tak mi chybí to druhé místo, takže budu muset vyrazit na Dakar asi znova.“ Pro mě osobně je Zaťko jeden z největších hrdinů této soutěže. Ve svém věku a na postavené motorce se dokázal probojovat do první desítky. Jel s neuvěřitelnou lehkostí a pohodou, dělal jen minimum chyb a tam, kde ostatní ztráceli, on získával. „Řekněme, že to jsou zkušenosti,“ usmíval se včera, když jsme spolu probírali ty dvě nejtěžší etapy. Jeho druhý slovenský kolega Martin Benko doplatil na včerejší odstoupení z prvního místa v etapě a v celkovém hodnocení skončil čtrnáctý. Do té doby bojoval o pódiové umístění, byť na první dva neměl nárok - Botturi a Ullevalseter si jeli svoji vlastní ligu a v cíli je po 46 hodinách ostrého závodění dělilo necelých pět minut. „Miluji závodění v Africe, tu proměnlivost jednotlivých etap a líbí se mi, že to není jen o plynu, ale i o navigaci,“ hodnotil výsledek soutěže vítěz Ital Alessandro Botturi.
Stejně jako Benkovi, tak ani největší českému favoritovi soutěže Tomáši Tomečkovi nepřálo štěstí. Jezdec, který ve své desetitunové Tatře sedí sám a sám sebe i naviguje, doplatil v průběhu závodu na fatální problém, když mu praskla spojková hřídel. „Závada, která se ještě nikdy nestala, nás stála nejen celkové umístění, ale taky znamenala tři tisíce kilometrů dlouhý výlet pro moje mechaniky. Jsem rád, že jsem tady v Senegalu, páté místo odpovídá tomu, co jsme předvedli,“ hodnotil v cíli dnešní etapy Tomeček s pokorou sobě vlastní. To, že dvě etapy vyhrál a že si mezi dvěma nejtěžšími etapami udělal noční výlet pro další Tatru zapadlou v dunách, jaksi zapomněl zmínit. A když jsem se ho na to ptal, raději hned stočil řeč na to, jak si vedou čeští závodnici na Dakaru v Americe…
Celkové vítězství v autech slaví francouzská posádka Jean Pierre Strugo a Francois Borsotto na bugině Optimus, kteří vydělali na odstoupení hlavního favorita soutěže Dominique Laureho na stejném stroji. „Měli jsme skvělé nářadí a skvělý tým, ale raději bych byl druhý nebo třetí, než abych zvítězil kvůli tomu, že dva Optimusy měli vzájemnou ošklivou nehodu,“ připomněl Strugo jeden z nejdramatičtějších okamžiků soutěže, kdy se dvě buginy střely jen pár metrů před cílem. Stejné stroje braly i dvě další místa, a předvedly tak absolutní nadvládu v celé soutěži.
Bugyny Optimus byly v poušti nejrychlejší
Co se kamionů týče, tak tam definitivně zabodovala portugalská závodnice Elisabethe Jacinto s Manem. Po Tomečkových problémech se pevně usadila na prvním místě mezi kamiony a náskok získaný na rychlých etapách v Maroku si pak v mauretánských dunách jen pečlivě kontrolovala. „Jsem samozřejmě šťastná, zvlášť proto, že tohle je nejspíš můj poslední závod,“ řekla v cíli předposlední etapy. A podobně mluví i sedmdesátiletý Belgičan Noel Essers, který dojel se svým Manem na druhém místě. „Asi už jsem dost starý na podobný typ závodění, takže tohle byl můj poslední Dakar. To, že jsem tady na druhém místě, je malý zázrak a souhra okolností, i když je pravda, že když jsem na trati, tak opravdu závodím.“ A zde je na místě ještě zmínit, že druhá česká posádka s kamionem, Petr Čapka a Zbyněk Voda, skončili se svojí Tatrou hned v druhé etapě po technických problémech…
Poslední dvanáctá etapa závodu Africa Eco Race je 298 kilometrů dlouhá, rychlostní zkouška má jen 22 kilometrů a není měřená. Závodníci tedy dojedou do cíle ve stejném pořadí jako dnes, jde spíš o velkou show u Růžového jezera v Dakaru. „Pojedu ji ve vojenské uniformě," slibuje Lukáš Kvapil. A stejně jako zbytek značně prořídlého závodního pole se těší na závěrečnou párty. „Chci si to maximálně užít, stejně jako jsem si užil celý tenhle závod!“