Porsche 944 S2 vs. Toyota GT86: I po letech stejná radost?

Porsche 944 bylo velkolepým vítězem testu jízdních vlastností v americkém časopisu Car v roce 1984. A radši se neptejte, kolikátá skončila devětsetjedenáctka. Porsche 944 bývalo takovým zapomenutým sportovním autem. Asi tuším, proč tomu tak bylo. Už od konce 60. let, kdy v Porsche vyrobili první přezdívané „Volksporsche“, totiž model 914, se levnější modelovou řadou vinula nit zamotaná právě do téhle přezdívky. A kdo chce mít doma „Volksporsche“? když se v listopadu 1975 představil tehdy velmi pokrokový a moderní automobil Porsche 924, vyvinutý tak, že měl co nejlepší rozložení hmotností mezi nápravami, veřejnost pomlouvalo nové „Volksporsche dál. A víte proč? „Král Lávra má oslí uši, král Lávra je ušatec“. Tu básničku od Borovského asi znáte. Těma ušima se rozuměl motor. Pamatujete jak „vrba“ rozhlásila cosi o tom, že Porsche 924 má motor z dodávky VW LT? A ve skutečnosti to vůbec nebyla pravda.

Němci jen v té době vytvořili konsorcium firem Porsche a Volkswagen a spojili své síly oficiálně. Volkswagen neměl v půlce sedmdesátých let dostatek inženýrů k tomu vytvořit opravdové sportovní auto a Porsche zase chtělo zacílit na větší masovou výrobu s levnějším automobilem. Pro Volkswagen bylo „VG“ (Vertriebsgesellschaft) výhodné. Nakonec jediné jiné sportovní auto, které dokázali v té době vytvořit, bylo Scirocco. To zůstalo celé kompletně na mechanické bázi Golfu. Zkrátka a dobře, model 924 vůbec žádný motor z VW LT nemá a není ani překarosovaným volkswagenem. Realita je taková, že dvoulitr pochází od Audi, dostal se sice do dodávky LT, ale v Porsche mu vyrobili komplet jinou hlavu. Automobil, od něhož tentokrát držím v pravé ruce klíčky, je ještě diametrálně jiný. Vítejte v kokpitu předposlední evoluce řady Porsche 944, v modelu S2 z roku 1991.

Jirka, majitel této krásné červené 944 mě svým výběrem dost překvapil. Poznali jsme se tak, že si ode mne koupil auto. Pořídil před dvěma lety mého modrého Triumpha GT6 a na návštěvu dorazil tehdy ve své zbrusu nově dovezené 944. Má tedy jednoho veterána, se kterým může kdykoli a kamkoli a má triumpha, který má občas i svou hlavu, ale je daleko větší a těžší výzvou k řízení. Je to velmi dobrý výběr. Rozhodně obdivuhodný na začátečníka v bláznivém koníčku okolo sběratelství starých sportovních aut.

Jirka se pořád tvářil, jakoby snad ani mezi fanoušky značky nemohl zapadnout. Stále tvrdil cosi ve stylu: „Když ty máš tu 911 a já jen 944.“ Houby, 944 je skvělá, tvrdím já. Nakonec, podívej, já mám také jeden lidovější, jen o tři dekády modernější sporťák. A tak jsme jeli na projížďku společně s novou Toyotou GT86, která ještě byla v mé garáži. Trošku šílený nápad, ale dával nakonec největší smysl. Dostávám klíčky od porsche a rozjíždím se směrem mých oblíbených okresek v okolí, zatímco Jirka hledá startovací tlačítko v toyotě.

Motor nejsilnějšího šestnáctiventilového třílitrového provedení naskočí přesvědčivým a hutným brumlavým volnoběhem. Je to sice čtyřválec, ale ta síla a charakter v něm jsou ihned poznat. Třílitr je výsledkem pečlivé německé evoluce. Má šestnáctiventilovou hlavu a vyvažovací hřídel poháněnou spolu s rozvodovými koly vaček ozubeným řemenem. Zajímavostí je, že systém vyvažovací hřídele koupili od japonského Mitsubishi. Při vývoji motoru modelu 944 se totiž uvažovalo o šestiválci, jenže pak inženýry napadlo rozpůlit velkou V8 z 928 a doladit vyvážení motoru. Tohle se mistrně povedlo. Až na zvuk, který je čtyřválcový, mi motor hodně připomíná hutností a projevem starý bavorácký šestiválec.

Ještě než vyrážím, všímám si okamžitě jedné další důležité věci. Sedím uvnitř v takové blažené samozřejmosti. Je jen pár aut, do kterých sednete, nic nehledáte, nic zásadně nenastavujete a víte, že je to perfektní. Taková dokáže být Toyota GT86 a úplně navlas stejná je v těch pocitech stará 944. Kožená sedadla mají vysokou opěrku, jsou totiž identická s dobovou 911. Volant je větší a z interiéru je cítit vůně kůže, starších „osmdesátkových“ plastů a vnímám vzdušnost celého interiéru. I práce s pedály připomíná poctivé starší auto. Dráhy řazení jsou sice delší, ale vše je pěkně tuhé a solidní. Máte s autem výborné mechanické spojení, které se často u těch moderních trochu vytrácí.

Naštěstí i GT86 je jiná než běžná moderní konfekce. Tak trochu přilétla z toho lepšího světa sportovních aut let devadesátých. Myslím, že to v textech rád omílám dokola, ale mně se to prostě nechce omrzet. Nejdříve se jedu projet v porsche. Tohle auto si nikdy nezasloužilo skončit jako objekt laciného tuningu a jsem rád, že se již dostalo do popředí zájmu lidí, kteří se o ně budou nadále patřičně starat a pečovat - stejně jako o libovolnou 911. Vždyť je to technicky vzato dokonce dokonalejší stroj.

Vyrážím vstříc svým oblíbeným okreskám. Porsche je tuhé, ale velmi pohodlné. Víte, karoserie je sice na poměry dnešních aut měkčí, ale ten pocit ze solidního a správného sladění tlumičů, pružin a karoserie je úžasný. Úplně stejný dojem jsem nedávno měl při řízení starého trojkového BMW řady E30. Jen tady je vše tužší a komunikativnější. Zcela evidnentně se mnou Porsche 944 chce spolupracovat. A říká si o to, abych pořádně přidal plyn. Není nad to mít motor vpředu, převodovku vzadu (systém transaxle) a pořádné brzdy původně z modelu Turbo, které jsou v S2 standardní. Podřazení na dvojku je plynulé a rozhodné. Dráhy řazení i velikost volantu naopak poněkud delší a větší. Je to stále ryze mechanický zážitek. Původně jsem chtěl jízdní vlastnosti připodobnit pocitům, které jsem zažíval při řízení BMW Z3 Coupe, jenže po několika dalších kilometrech a hlavně jedné technické pasáži s ne úplně ideálním povrchem jsem moje dojmy přehodnotil. Porsche je lepší!

Předek se umí s velkou rozhodností zakousnout do asfaltu, porsche se opře o přední vnější kolo a nádherně stabilně stáčím celé auto k apexu zatáčky. Není nikterak hyperaktivní ve změně směru, ale ta stabilita a jistota, se kterou předek zatočí, dodává hodně důvěry a umožní rychlejší a rychlejší nájezdy. Najednou vidím, že Jirka se s mojí Toyotou GT86 začíná ztrácet na horizontu ve zpětném zrcátku. Je mi to jedno. Porsche mě baví, já přidávám dál plný plyn na trojku a užívám si ten krásný rovnoměrný zátah motoru. Třílitr není nijak hrr, ani vyloženě mohutně silný, nicméně výborně doplňuje svoje schopnosti k vlastnostem podvozku. Dokonce jsem v ty okamžiky byl rád, že třicet let staré auto ukázalo novému sportovnímu Japonci leda zdvižený prostředníček.

Abych byl upřímný, i Porsche 944 by sneslo více koní. Schopný podvozek a vyvážené řízení ve mně vyvolávají stejné pocity jako když řídím moderní Toyotu GT86. U porsche mám ovšem víc točivého momentu, hutnější a kultivovanější zvuk a motor nemá vyloženě nikde žádnou slabinu, natožpak pokles nárůstu výkonu. Majitelé Toyobaru vědí. Motor Toyoty GT86 musel splnit extra přísné emisní limity. To v Porsche tehdy tolik řešit nemuseli.

Přichází můj velmi oblíbený členitý úsek se dvěma pravotočivými zatáčkami s trochu kluzkým povrchem. Vlastně už v zatáčce stylu „pif-paf“ zprava doleva projížděné na trojku se mi na výjezdu z té poslední začíná zadek porsche malinko pod plynem sunout bokem. Je to nádherně řiditelný smyk. Jestli jsem poslední dobou vyzdvihoval podobnou přednost právě u toyoty a určil jí jako hlavní důvod jejího pořízení, konstatuji nyní, že Porsche 944 S2 umí velmi podobnou věc. Jen tak lehce se sklouzneme, neubírám plyn a díky optimálnímu zatížení zadní nápravy opouštím zatáčku víc než svižně.

Svezení v Porsche 944 S2 bylo vysoce inspirativním zážitkem. Rozhodně bych doporučil a chtěl přesně tuhle verzi. Nechtěl bych žádnou slabší a tak nějak intuititivně upřednostňuji atmosfericky plněný třílitr před variantou Turbo. I když víte co... Až se svezu s Turbem, bude to celé jinak! Nakonec S2 z poslední výrobní série, než se vůz přejmenoval na 968, není papírově slabší než první 944 Turbo. Zážitek z jízdy je ryze zábavný, auto působí snad o dekádu moderněji, než napovídá rok 1982, datum výroby prvních Porsche 944. Vůbec se nedivím, že po celá 80. léta vítězilo v testech v oblasti hodnocení jízdních vlastností.

Mně ve vlastní garáži plní funkci youngtimeru MGB GT s tuhou zadní nápravou s listovými pery, ale jestli se mě někdo zeptáte, zda Porsche 944 doporučím ke koupi, odpověď bude jasná. Porsche 944 S2 si svojí dnes již vyšší cenovku na trhu a vzrůstající trend hodnoty plně zaslouží. Jestli přemýšlíte a máte prázdnou garáž, radím vám, jděte do toho po hlavě. A nezapomeňte se Krabovi se svým úlovkem náležitě pochlubit! A pokud se bojíte, že je porsche přeci jen starší a nezvládnete jeho péči, chcete se občas svézt i v zimě na sněhu, za podobné peníze tu máte ojetou Toyotu GT86. Nedýchne na vás nostalgicky omamnými pachy v interiéru, ale bude se chovat obdobně mechanicky, jen bude ve všem, co dělá působit nově a svěže. Bude objektivně lepším autem. Velkou radost z řízení zažijete v obou vozech. Vážně čistě záleží na tom, co vás osloví lépe. Charakterní youngtimer, nebo moderní vůz, který k nám zavítal ze zvláštního, ale tak moc benzínovým hlavám nakloněného vesmíru. Mám dojem, že tahle situace bude vyžadovat dvougaráž!