Porsche 917/30 – Monstrum na kolech ukončilo seriál Can-Am

Canadian-American Challenge Cup, zkráceně Can-Am, byla severoamerická závodní soutěž, kde byla pravidla poměrně… řekněme gentlemanská. Koncem 60. a začátkem 70. let minulého století byl dominantní tým McLaren. Jenže poté, co 917 od Porsche rozcupovala v podstatě vše, co jí přišlo do cesty, rozhodli se Němci udělat menší pozdvižení i na opačné straně oceánu…

Porsche už v seriálu mělo jedno auto – Porsche 908 bylo dobré, ale v této sérii zkrátka nebylo dost konkurenceschopné, i když se mu podařilo zvítězit v závodě na Road Atlanta poté, co silnější vozy odpadly. Jenže tohle byl Can-Am pořádaný Američany, a větší tím pádem znamenalo lepší.

V seriálu, kde konkurence používala motory v podstatě převzaté z F1 bylo i 530 koní standardní „devětsetsedmnáctky“ málo. Na plochý dvanáctiválec tak Porsche namontovalo obří turbodmychadlo, které zvedalo výkon na 850 koní. Ve spolupráci s gigantem motorsportu, týmem Penske, se tak zrodilo Porsche 917/10.

917/10 začala opravdu dobře – v roce 1972 dokonce vyhrála celkově, čímž přerušila pětiletou vítěznou „šňůru“ McLarenu. A věřte, že tehdy to bylo něco – McLaren byl do té doby tak dominantní, že se seriálu lidově přezdívalo „Show Bruce a Dennyho“, protože právě Bruce McLaren, zakladatel týmu a jezdec F1 Denny Hulme se často přetahovali o vítězství. A najednou bylo vše jinak…

To ale ještě nemělo být vše. V roce 1973 nastoupila 917/30. Na oturbený 5,4l dvanáctiválec naroubovali ještě jedno turbodmychadlo a výsledkem byl výkon v rozmezí 1 100 v závodním nebo až 1 580 koní v kvalifikačním nastavení!

Díky hmotnosti jen 820 kg to znamenalo poměr výkonu a hmotnosti hodně přes tisíc koní na tunu – 1 369 k/t v závodním a 1967 k/t v kvalifikačním nastavení. Tým Penske tak s tímto „turbotankem“ vyhrál poměrně hladce 6 z celkových 8 závodů, přičemž výsledkem bylo odstoupení McLarenu. Prý proto, aby se mohli lépe soustředit na seriál F1…

Sezona 1973 byla šokujíící – a to jak pro týmy a pro organizátory, tak pro seriál samotný. Na další sezonu totiž byla zavedena nová pravidla, omezující spotřebu paliva na skromných 94 l/ 100 km, neboli po americku 3 míle na galon. Výsledkem bylo, že se monstrózní 917/30 musela ze seriálu stáhnout, i když se říká, že vliv měla i začínající ropná krize.

Naposledy zmiňované monstrum šokovalo svět v roce 1975. Jezdec Mark Donohue s ním na rychlostním oválu Talladega Superspeedway překonal rychlostní rekord FIA na uzavřené trati, když dosáhl rekordní průměrné (!) rychlosti 355.9 km/h. Na rovinkách to prý „rozpálil“  až na 386 km/h. Týden nato Donohue zahynul při tréninku na Velkou cenu Rakouska; rekord vydržel do roku 1980.

Přestože seriál Can-Am jako takový po vynechaných sezonách 1975 a 1976 fungoval až do roku 1987, odborná i laická veřejnost se shoduje na tom, že formálně zanikl právě po sezoně 1973, a sice po zániku nejsilnější kategorie, což  způsobila právě dominance 917/30. Ani téměř půlstoletí po jeho uvedení nevzniklo silnější, rychlejší nebo extrémnější závodní auto.