Populární Tatra 57, přezdívaná Hadimrška

V roce 1949 se tak uzavřela historie lidových automobilů Tatra, poháněných plochým vzduchem chlazeným čtyřválcem s protilehlými dvojicemi válců. Není bez zajímavosti, že výroba těchto motorů pokračovala dále, používaly se totiž pro jiné účely, například pro pohon svrchní části autojeřábů, nezávislé tak na motoru nákladního vozu, na němž byly namontovány. Geniální konstrukce Hanse Ledwinky tím přežila až do 70. let, stejně jako Hadimršky, které dlouho sloužily československým řidičům, pro něž byl nový automobil za minulého režimu prostě nedostupný...

Dnes už jsou Tatry 57 samozřejmě jen chloubou veteránistů, jak jsme se přesvědčili na tradiční jízdě do vrchu Brno – Soběšice, kde jich bylo letos přihlášeno třináct, nemluvě o silnějších sestrách Tatra 75, dalších derivátech typů 52 a 54, ale také dvouválcích Tatra 12, jež společně vytvořily největší část skupiny F (vozy Tatra) pro předváděcí jízdy!

Na československém trhu osobních automobilů ve 30. letech vládly tři značky — Škoda, Tatra a Praga, kterým konkurovaly vozy menších domácích výrobců (Zetka, Aero, Jawa, Wikov, Walter), ale také prakticky všechno, co se tehdy ve světě vyrábělo! Tatra 57 byla bezesporu nejúspěšnějším osobním automobilem kopřivnické značky s motorem vpředu. Zrodila se ještě s typickou přídí, jež vynesla prvním vzduchem chlazeným typům pojmenování žehlička, ale dvě modernizované generace 57A a B už měly od poloviny 30. let prostornější karoserii modernějších tvarů.

V době jejího vzniku, který inicioval šéf automobilky Dr. Hans Ledwinka (1878 – 1957), byla hitem filmová komedie To neznáte Hadimršku s populárním Vlastou Burianem v hlavní roli, a toto milé jméno se ujalo jako přezdívka vozů Tatra řady 57. Šéfkonstruktér Ing. Erich Uebelacker (1899 – 1977), jenž vystudoval německou techniku v Praze, samozřejmě využil konstrukci páteřového rámu s centrální nosnou rourou, jaká se už uplatnila u dřívějších osobních typů s chlazením motoru vzduchem. Tatra 57 se stala jeho prvním velkým dílem, později vytvořil aerodynamické legendy Tatra 77, 77A, 87 a 97, aby svou kariéru završil po válce u německé automobilky Borgward v Brémách.

Protože Tatra 57 byla koncipována coby lidový vůz, dostala nejmenší z nových plochých čtyřválců o objemu 1 155 cm3, jehož nucené chlazení vzduchem zajišťoval jeden ventilátor před motorem. Prototypy měly ještě menší motor 995 cm3 o výkonu jen 12,5 kW (17 k), ale po převrtání na 70 mm dával sériový čtyřválec 1 155 cm3 vyšší výkon 13 kW (18 k) při 3 000 otáčkách za minutu.

Převodovka byla vždy čtyřstupňová, hnací hřídel procházel nosnou rourou k diferenciálu zadní nápravy. Premiéra první Tatry 57 se odehrála na autosalonu v Praze v říjnu 1931. Sériové modely zahrnovaly různé dvoudveřové karoserie, postavené na podvozku s nezávisle zavěšenými koly (příčná listová pera) a s hmotností jen 410 kg. Vyjely vozy otevřené i uzavřené, ale také prestižní sportovní dvoumístný roadster se skládací plátěnou střechou.

Původní žehlička Tatra 57 zaznamenala 5 997 vyrobených vozů do roku 1935, kdy ji nahradila Tatra 57A s modernější a prostornější karoserií, byť se rozvor náprav zmenšil o deset na 2 550 milimetrů. Přesně čtyři metry dlouhý uzavřený vůz s velkou prosklenou plochou tehdy patřil k velmi moderním automobilům, takže o ně byl zájem i v cizině, kde se do jejich výroby pustila vídeňská Austro-Tatra.

Karosářské varianty Tatry 57A byly dvoudveřová uzavřená a polokabriolet s pevnými rámy dveří, dvousedadlový roadster Sport; později také panelové dodávky (některé i prosklené coby kombi), čtyřsedadlové kabriolety, nemluvě o přestavbách od karosáren na minivalníky s užitečnou hmotností 250 kg. Tatra 57A převzala čtyřválec 1155 cm3, ale s vyšším výkonem 14,7 kW (20 k). Vozy se také vyvážely, pro Čínu vznikla série čtyřiceti vojenských pohotovostních T 57A s otevřenou karoserií bez dveří, jež dostaly za války následovatele coby T 57K (Kübelwagen), ovšem už se silnějším čtyřválcem z typu 57B.

Koncem roku 1938 se představil vylepšený typ T 57B, na první pohled odlišený novou vypouklou mřížkou přídě, zatímco T 57A ji měla typicky dole vpřed zaoblenou. Vyráběl se jen s uzavřenou dvoudveřovou karoserií, po válce i jako kombi, v tomto případě s maskou z T 57A, která lépe ladila s hranatou zadní částí karoserie. Objem čtyřválce vzrostl na 1 256 cm3 a výkon na 18,5 kW (25 k) při nezměněných 3 000 ot/min. Zavazadlový prostor v nově tvarované zádi byl přístupný nyní zvenčí, vzhůru výklopným víkem, zajištěným dole dvěma kličkami, takže se náhradní kolo přestěhovalo dovnitř.

Tatry 57 všech verzí jezdily na našich silnicích běžně až do 70. let. Jedno vypůjčené klasické áčko v černé barvě s uzavřenou karoserií jsem také okusil, ale jeho jízdní vlastnosti s tuhým odpružením byly o poznání horší než u mých tehdejších německých automobilů Wanderer W24L, anebo BMW 321 či 326.

Výroba T 57A dosáhla do roku 1938 celkem 8 019 vozů, což je rekord pro osobní Tatry s motorem vpředu. Přerušovaná výroba modernizované T 57B zaznamenala 6 469 kusů, z toho zhruba polovinu po válce. Vojenská T 57K (jednu mají dokonce za mořem v americkém muzeu v Auburnu) dosáhla 6 540 vozů, z toho 490 zhotovených ještě v roce 1948 pro československou armádu. Tatry 57 se občas zúčastňovaly závodů a soutěží, za zmínku stojí jedenácté místo Hanse Schreibera v Rallye Monte Carlo 1933, který dojel bez trestných bodů hvězdicovou jízdu z estonského Tallinnu, či v témže roce bezchybně absolvovaná cesta manželů Neumannových na 35 000 km napříč Evropou, Afrikou a Asií.